Měla jsem dva roky po maturitě v mém prvním zajímavém zaměstnání a tehdy mi přišel dopis od mé dobré kamarádky. Bylo v něm svatební oznámení a pozvání na svatbu s doložkou, abych přijela hned v pátek.
Dívám se nejvíc na krásný verš v záhlaví: Tvá něžná ruka v ruce mé, Tvůj něžný obraz v oku mém - my navždy zůstaneme svoji - myšlenkou i každým snem...
Ihned jsem se rozhodla, že na Valašsko pojedu - koupila jsem svatební dar a nadcházející pátek jsem sedla do autobusu a jela do malé vesničky, která byla nedaleko Újezdu u Valašských Klobouk. Cesta to byla dlouhá, projížděla jsem Drahanskou vrchovinou, pak kus úrodné Hané, všude jsem přesedala - spojení autobusy nebylo ideální.
V roce 1967 ještě měli na vesnicích lidé menší záhumenková hospodářství, takže všude na loukách, polích bylo vidět mnoho lidiček, kteří pilně pracovali. Mechanizace na malých políčkách nebyla téměř žádná, takže všechny polní práce se musely dělat převážně ručně. Někde byli vidět zapřažené koně, výjimečně i kravičky, na větších lánech byly vidět traktory s lepší mechanizací.
Když jsem pozdě odpoledne dojela do malinké vesničky, zeptala jsem se jen jednou, kde bude svatba, a ihned jsem to věděla.
Jak jsem šla rozlehlou vesničkou, tak mne nejvíc zaujaly některé úplně stařičké domečky s doškovými střechami a jejich obyvatelé na svých "kotárech" sekli obilí kosami, jiní stavěli mandele.
Já jsem ale došla do opentleného domečku, který už měl břízolitovou omítku, všude bylo čisto a stály zde i nazdobené májky. A už se vítám se svou kamarádkou ze studentských let, prožitých společně na internátě. Nebyla jsem tam sama jako host, přijelo ještě pět dalších kamarádek, takže nás bylo v domečku dost na to, abychom si s nevěstou samy vychutnaly její předsvatební večer v milé společnosti - byly jsme při tom hodně veselé...
Ženich si rozlučkový večer s kamarády samozřejmě prožíval někde jinde. Druhý den jsme se slavnostně oblékly, nevěstu česala kadeřnice - vytvořila jí nádherný účes. Když pro ni přišel ženich s družbou a muzikanty, bylo se skutečně na co dívat - byli oba nádherní snad i na sebe podobní. Říká se, že to je to nejlepší manželství, když jsou si oba podobni.
Bylo veliké zalýkování, všichni se museli nejdříve vyplatit a pak už nevěsta s ženichem a svědky nasedla do kočáru taženého koňmi. Družičky, mládenci, muzikanti a všichni ostatní svatebčané šli pěšky veselým průvodem z malé vesničky do větší, která nebyla tak daleko.
Cesta s muzikanty byla nádherná, den byl sluníčkový jak vymalovaný k nádhernému obřadu. Snoubenci si nejdříve slíbili lásku, úctu a věrnost v obřadní síni a pak jsme šli zase všichni průvodem s kapelou, která vyhrávala celou cestu do blízkého kostelíčka. Ten byl vyzdoben myrtou a bílými stužkami. Zde se slibovala láska, úcta a věrnost znovu za nádherných zvuků varhan a melodií muzikantů i procítěných písní zpěváků.
Po překrásném svatebním obřadu nastalo blahopřání nás všech krásnému páru a pomalu jsme se všichni seřadili a novomanželé odjížděli v kočáře, my ostatní za nimi zase ve velikém průvodu s družičkami i mládenci od těch nejmenších až po ty nejstarší s veselou muzikou.
Oběd zahajoval u domku nevěsty pan farář modlitbou - následoval přípitek s živijó a už se stoly prohýbaly pod přichystaným jídlem a pitím. Porce byly obrovské, vůbec jsem nebyla na tolik jídla zvyklá. Muzikanti vyhrávali na postaveném parketu na dvorku, tančilo se, všichni seděli venku a sešla se zde skutečně celá vesnice. Dozvěděla jsem se o jejich zvyku, že každý svatebčan donese nějaké jídlo - takže na stolech toho bylo stále hodně.
Já jsem se chtěla trochu odpoledne projít po okolí domku a vesnice. Jak jdu, tak vidím dvě tetičky, jak se domlouvají, že asi bude málo masa. Jedna z nich začala chytat slepice na dvorku a druhá jim hned sekala hlavy a oškubávala je s tím, že se budou ihned vařit. Úplně jsem byla otřesena z tohoto poznání, že přímo ve svatební den se ještě další maso získává "tímto způsobem..."
Až po delší době jsem pochopila, proč musely být v domě svatebčanů tak veliké zásoby jídla. Svatebčané - vesničané, jak jednotlivě odcházeli, tak si sami brali výslužku ze stolů do nachystaných tašek domů. Tak proto se musely stoly s jídlem neustále doplňovat a doplňovat...
Ale svatba byla veselá až do pozdních nočních hodin.
Já jsem měla v sousedství domluvenu už druhou noc na přespání a odjížděla jsem až v neděli odpoledne. Ještě jednou jsem se prošla po krásném, kopcovitém a úchvatném kraji plném dobrých, milých a velice upřímných lidí.
Tak velikou, živou a veselou svatbu jsem viděla a zažila poprve v životě. Nevěsta byla jedináčkem, a proto jí rodiče chtěli asi udělat co největší, nejveselejší a všechno ostatní nej...
A také se jim to tak vydařilo, byla to překrásná svatba a pro všechny ostatní skutečně nezapomenutelná.
