Na úvodní fotografii ukazuji nádhernou skalku z letošního krásného úterního rána 11. května. Vím dobře co dá práce ji v tak hezkém stavu udržovat. Bohužel není moje. Dříve jsem mívala i dvě skalky, na jedné jsem měla dokonce i růžová srdíčka, která jsem dostala darem od jedné listonošky.
Kolemjdoucí mi velmi rádi skalku před domkem obdivovali, ovšem už dávno ji mám zrušenou a to hlavně pro úbytek fyzických sil a času, kterého se mi pro jiné aktivity začalo nedostávat.
V mém dětství jsme měli v rodné vesnici větší třešňovou alej, která po vzniku tehdejšího JZD a scelování polí do větších lánů musela později úplně zaniknout. Ovšem kolem silnic naší vesnice byly téměř všude vzrostlé třešňové stromy, které se vždy před sklizní za mírný poplatek prodávaly ke sklizni. Dobře si vzpomínám, že třeba v 60tých letech byl poplatek za jeden strom, který byl obsypán třešněmi 5 Kč - takže všichni kdo měli zájem si mohli téměř "zadarmo" natrhat spousty třešní - tehdy jsme je jako jiní ve velikém množství zavařovali, sušili a vyráběli z nich velmi chutné marmelády.
V roce 1970 jsme se přestěhovali do ještě nedostavěného domku svépomocí v Boskovicích a tehdy na naší menší zahradce zůstala vzadu zasazena jediná třešeň, která nám dávala celé jaro krásu květů i s pilnými včeličkami a pak mnoho chutného ovoce. Jak utíkala další léta třešeň se stále rozrůstala, ale také už její nějaké větve začínaly usychat. To ale nevadilo mladším vnoučkům, aby na ni neustále šplhali a trhali její chutné plody. Ale jednoho dne jedna silná větev praskla a štíhlý vnuk spadl dolů a při tom si zlomil ruku. A tím byl vynesen ortel smrti pro tento překrásný, ale už letitý strom - musel se skácet. Ale hned na podzim padlo rozhodnutí, že se zasadí nová třešeň. Syn vykopal jeden den velikou jámu a doporučil mi, abych ji naplnila vodou a on až přijede druhý den z práce tak zasadíme společně nový stromeček.
Takže další den nastal významný den D. Než jsme se k sázení dostali tak se setmělo a my se společně vypravili k vykopané jámě s potřebným nářadím - nejstarší vnučka měla i lucernu se zapálenou svíčkou a tou nám svítila. I když už svítily trochu hvězdičky, osvětlená lucerna nám při sázení stromku hodně pomáhala, ale nejvíce zpěv tehdy ani ne tříleté vnučky.
I když už je to víc než 15 roků, stále mám tento zajímavý den v paměti - jen velikou škodou bylo, že jsem tehdy neměla fotoaparát. Pak jsme ji chodívali s vnučkou denně zalévat a ona stále prozpěvovala mladé třešince různé písničky, aby dobře rostla a tak se také stalo - každý rok nám dává hodně ovoce a i letos byla obsypána nádhernými květy.
V letošních několika krásných ránech jsem si vyšla s foťáčkem do přírody a byla tomu ráda - jen právě na tu naši překrásně rozkvetlou třešeň jsem nějak pozapomenula...
Dnes nám zde dost prší a ve čtvrtek 20. května padaly kroupy - hodně zahrádkářům to dost poničilo vysazená rajčata, ale i jiné přísady - třeba konkrétně i moji dýni, cuketu, zelí, salát - snad se něco ještě vzpamatuje?
Zahrádkáři doporučují různé dobré rady, které jsou často velmi potřebné. Ale jak uchránit vysazenou zeleninu před kroupami - na to asi není jiná rada než ta, že ven se ještě nemělo letos nic vysazovat?
Ale nechci končit pesimisticky - něco mi přece jen dobře roste - jahody, hrášek, česnek, tráva a také bohužel velmi, velmi rychle i plevel - takže práce bude jak vidím neustále dostatek?