Já chodím do lesa nejraději ráno, po východu sluníčka, kdy ještě tak moc nepálí, mouchy nebzučí, komáři již neštípou, zato ptáci vyzpěvují, protahují se a létají nade mnou hledajíce pro sebe to nejlepší stanoviště. Odtud pozorují svět. Lesní svět, který je kouzelný a plný života.
Ten můj les, kam šlapu v ranních hodinách třikrát nebo čtyřikrát za týden, se nachází pod bývalým vojenským prostorem nad starou pekárnou v katastru naší obce. Moje cesta nejdříve vede kolem čapího hnízda. Netrpělivě každý den hledím, zda se neobjeví tenký krček s hlavičkou mladého čápa. Ale hnízdo je hluboké, a co ukrývá, zatím není vidět. Vyběhnu kopeček za doprovodu nevychovaného štěkotu místních psích hlídačů, kteří v tuto nekřesťanskou hodinu spolehlivě vzbudí své páníčky, a pak už jsem v zeleném ráji. Ráji, který utrpěl bezmála smrtelnou ránu od mrňavé potvory – kůrovce. Co nezničil kůrovec to dokonala lidská ruka a těžká mechanizace těžebních společností. Byznys je byznys. A proto slovy pohádkového krále volám: BIJTE NA POPLACH!
Bijte na poplach, aby se i naši vnuci a jejich děti mohli toulat kouzelným snovým lesem plným zvěře a zdravých stromů, sladkých plodů, různorodé květeny, aby mohli dýchat voňavý lesní vzduch.
Mám ráda tu houževnatost lesa, který to nevzdává a začíná nabírat sílu k novému životu. Kde jinde bych mohla pozorovat datla černého, jak svým silným zobákem buší do pařezu a jeho duté rány se ozývají po celém lese, z jeho práce ho vyruší jen zajíc, který kolem něho neslyšně proběhne. Na strom usedne strakapoud a vtom ho bleskurychle vyžene brhlík, protože zrovna tam má své hnízdo. Přinesla jsem brhlíkům na přilepšenou semínka slunečnic, vysypu je na pařez stromu hned u hnízda, snad je najdou. V příštích dnech provedu kontrolu. Pozoruji srnku v mlází, jak se bezstarostně pohybuje a míří k lesní cestě. Ani nedýchám s připraveným fotoaparátem a poslušným Rexem u nohy. Srna zvysoka našlapuje, své štíhlé nohy klade jednu před druhou jako modelka na vysokých podpatcích. V tom se zarazí a udiveně na nás hledí ozářená ranním sluncem. Ty oči, ty krásné srnčí oči! Nehýbeme se, jen fotím. Srnečka klidně a noblesně pokračuje ve své cestě a mizí v hustém podrostu.
To jsou má rána, to je místo kam se ráda vracím. LES
A co vy, máte také svůj les?
Místo, kam se rád/a vracím - to je téma naší soutěže. Napište o místě, které je vašemu srdci blízké, na které se rádi vracíte. Popište, co je na tom místě zajímavého, čím vás okouzlilo, co je v jeho okolí k vidění, jak se na toto místo lze dostat. Více info o soutěži najdete zde.