Kdy a proč jste se rozhodli pro celkovou rekonstrukci hlediště a zázemí letní scény Divadla Ungelt na Novém Světě u Pražského hradu?
Celková rekonstrukce byla naplánována již na rok 2020, bohužel zasáhl covid a my jsme si nemohli dovolit z finančních důvodů svůj záměr uskutečnit. Připravené finance na nové toalety pro diváky a opravu dřevěného hlediště jsme tak museli použít na provoz a záchranu divadla. Větší finanční pomoc od státu v podobě proplacení části faktur za provoz přišla až v dubnu 2021. Tedy více jak rok od prvního uzavření divadla v březnu 2020.
Jak dlouho rekonstrukce trvala a kolik tato rekonstrukce stála?
Rekonstruovali jsme po částech. Na podzim 2020, po opětovném uzavření divadel, jsem se s techniky vrhl na kopání kanalizace pro napojení nových sanitárních buněk s WC pro diváky. S ředitelem Milanem Heinem jsme byli rádi, že můžeme alespoň několika našim pracovníkům dát šanci si přivydělat. Největším nákladem byly zmíněné sanitární kontejnery. Stály téměř půl milionu, ale nelitujeme, jsme rádi, že můžeme svým divákům konečně dopřát nadstandardní zázemí. Poděkování patří předsedovi Klubu přátel Divadla Ungelt – Martinu Voháňkovi, který zajistil ostatní stavební materiál a potrubí s velkou slevou. Velmi nás potěšili i další členové klubu – Zuzana a Martin Molnárovi, kteří nás krom finanční pomoci zásobili domácím štrůdlem. Zbytek už byl na nás a „šikovných“ rukách.
Následně přišla pauza, všichni pracovníci se rozutekli do různých profesí, aby se uživili, než divadlo opět otevřeme. Bohužel se tak nestalo celou sezónu. Takže jsme je nyní poprosili o další pomoc a od března budujeme nové hlediště, předešlá dřevěná konstrukce po 16 letech dosloužila. Jsou z nás nyní tesaři, truhláři a montéři na plný úvazek. Už máme svůj každodenní systém, začínáme v 8 hodin, končíme kolem 17 hodiny, když je to možné, děláme i déle. Během dne nás zásobuje kávou přímo Milan a moje maminka připravuje oběd. Jsme prostě takové rodinné divadlo, pomáhá, kdo může, technici, studenti, garderobky, obchodní oddělení… Často zabloudí na Nový Svět i diváci a již nyní okukují, jak se nám dílo daří a ujišťují nás, že v létě určitě dorazí.
Co nového zázemí nabízí hercům a divákům?
Celá rekonstrukce je zaměřena na zvýšení komfortu pro diváky. Musím zopakovat, že jsme velmi šťastní, že se povedlo zajistit sanitární kontejnery. Herecké zázemí na této úpravě vydělalo, dopřáli jsme hercům i sprchu. Mnozí herci to jistě ocení, protože hrát v kostýmu v parném létě není nic příjemného. Například hra Housle se odehrává ve sněhové vánici, Jiří Langmajer i Pavel Liška jsou navlečeni ve svetrech a čepicích...
Nové hlediště prošlo jen rekonstrukcí, takže tam velká změna nenastala až na jednu novinku, podařilo se nám zajistit mobilní střechu, vzhledem k lokalitě však musí odpovídat jistým požadavkům a pravidlům, není možné na Novém Světě postavit kovovou konstrukci, nebo podobnou stavbu. Takže už máme rozdělené dešťové služby a při nepříznivé předpovědi vyrazí má maličkost a technici se studenty směr Letní scéna a na večer postavíme naše šapitó. Pokud bude krásné letní počasí, střecha bude sklizená a diváci se nebudou dusit pod plachtou.
Kolik míst bude v hledišti?
Kapacita s přístavky je něco kolem 300 diváků, nyní čekáme na rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, jaká kapacita bude v červnu opravdu povolena. Bohužel se po měsících videokonferencí naplnily naše obavy a my stále přesně nevíme, co bude. S každou výměnou ministra zdravotnictví následuje nové vysvětlování a zasvěcování do specifik divadel a ostatních kulturních institucí.
Kdy se začne na letní scéně hrát a kterým představením začínáte?
Původně jsme chtěli na Letní scéně začít hrát až 14. června, vzhledem k nejasnostem kolem otevírání a omezení kamenných scén jsme se rozhodli, že přeneseme již prodaná představení z kamenných scén na Letní scénu. Začínat tak budeme 2. června inscenací Deštivé dny, původně mělo být představení odehráno ve Švandově divadle, nyní jen čekáme na reakci MZ a budeme kontaktovat diváky.
Jaký je zájem o vstupenky a na kterou inscenaci se těšíte Vy sám?
Diváci jsou velmi natěšení, stejně jako my a herci, ta téměř roční odmlka je už strašně dlouhá. Měli jsem strach, že už na nás diváci museli zapomenout, ale nezapomněli, jsou úžasní a patří jim obrovský dík, že nás v tom nenechali. Trpělivě musí snášet překládání svých představení – někdy i třikrát, nechtějí po nás peníze za vstupenky zpět, protože si uvědomují, jak na tom finančně jsme. Opravdu musíme jen moc a moc děkovat. Já asi nedokáži říct, na jakou inscenaci se těším nejvíce. Těším se na všechny, ale hlavně na herce a především na diváky. Až začne první letošní představení a uslyšíme s herci po roce opět potlesk, bude to ta největší odměna za naše roční snažení. Konečně snad budeme moci udělat tlustou čáru a jít dál.
