Náčelník železniční stanice Dobrotín Zdeněk Labuda se převaluje v posteli. Nemůže spát. Už je před druhou hodinou noční. Manželka oddychuje spánkem spravedlivých. Už si zvykla, stejně jako osm rodin, obývajících bytovky u nádraží. Člověk si prý zvykne i na šibenici.
Náčelníkovi se honí hlavou divoké myšlenky. Říká si: "Já na ty ignoranty vletím. Mají se na co těšit. Jsou tak neschopní, že nedokáží odstavit sergeje tak, aby nebudil v noci unavené pracující!“ Najednou svlékne pyžamo, oblékne si uniformu a pádí po schodech dolů. Teplo domácího krbu vymění za lezavou zimu zasněženého nádraží.
Stanice se topí ve tmě. Vypnuty jsou i stožáry staničního osvětlení. Pauza. Posunovači chrápou v baji a venkovní výpravčí činí totéž na čtyřech židlích v dopravní kanceláři. Vše utichlo, akorát hlučí pod okny ten prokletý sergej, mohutná sovětská motorová lokomotiva! Nádražím se řítí kulový blesk. Venkovní je sražen ze židlí, na kterých si ustlal. Noční kontrolou byl překvapen, protože kontroly se odbývaly zásadně jen do půlnoci. No jasně, došlo mu. Starého vyhnala do nepohody v tak nevhodnou dobu ta prokletá hlučící lokomotiva.Venkovní byl "obsloužen“ a za chvíli se ozývají hromy a blesky na věži u dispozičního.Noční kontrola pak trvá až do rána!
Nikdo nikdy nezodpoví otázku, proč strojvedoucí nechávali běžet motor tohoto těžkého stroje stále. Snad by se nové startování prodražilo, nebo co? A tak výpravčí měli s touto hlučnou noční můrou jen starosti. Kam s ním? Tenhle problém řešil už Jan Neruda ve svém fejetonu o trampotách se slamníkem. Jakmile sergej zůstal stát uprostřed nádraží, budil náčelníka a provokoval noční kontroly. Na brněnském zhlaví budil zase obyvatele přilehlých domků. Na veselském zhlaví sice nikoho nebudil, ale zaměstnanci museli chodit dva kilometry sněhem budit spící strojvedoucí.
Jinak byl sergej kabrňák. Po celou dobu služby ani jedenkrát neuvázl na stoupání třinácti promile. Jeden sergej vpředu a druhý na postrku. Dvacet wapek, dva tisíce tun. Jednou dokonce přijel s celou zátěží přerovský strojvedoucí Pospíšil sám, když mu omylem v sousední stanici vyvěsili postrk! Strojvedoucí pak vletěl do dopravní kanceláře a s vytřeštěnýma očima křičel: "To není možné, já jsem to vytáhnul sám. No ale mám dobrou mašinu. No je to můj Karel!“A přítomný výpravčí Bernát si přisadil: "To víte. Sergej má také duši a dokáže nevídané věci. Zvlášť když vás miluje. Jsou známy případy lásky lidské bytosti k neživému předmětu. Strojvedoucí Matys v podání Jaroslava Marvana miloval svojí Lízinku v jednom českém filmu. No a moje tetička Hermína zahořela velkou láskou s sošce Panenky Marie Hostýnské. Jsou holt věci mezi nebem a zemí. Inženýři přece také spočítali, že obyčejný čmelák, vzhledem k hmotnosti těla a velikosti křídel není schopen létat. On to neví a létá!“
Na hlučnost sergejů si stěžovali obyvatelé přilehlých domků. Náčelník byl štamgastem v trestní komisi. Lidé sepisovali petice, vše řešil i stranický výbor. Marně. Prostě hlučná noční můra vítězila na všech frontách. Jedna důchodkyně, velmi agilní, stávala při průjezdu sergejů mezi dveřmi a hrozila strojvedoucím zaťatou pěstí. Stroj se důchodkyni pomstil. Když jednoho nedělního odpoledne opět vyběhla hrozit strojvedoucímu, dopadly před její domek klády! Paní stačila uskočit a utéct domů. Klády pak zatarasily vchod a sergrej hlučel před jejími dveřmi tři hodiny! Strojvedoucí Kryštof pak vyprávěl, že bába stála jako solný sloup a křičela: "Jak to jezdíš?“ Vlak vykolejil za odjezdu na výměně číslo dvacet šest.
Hluk se ozýval ve dne i v noci. Jednou na denní směně se opět pod věží výpravní budovy ozývalo známé dunění. Sergej stal těsně pod věží. Najednou se rozletí dveře kanceláře náčelníka. Začal vykřikovat na službu konajícího výpravčího Bernáta: "Jseš úplně neschopný! Proč necháš tu mašinu hučet pod věží. To je takový problém zahnat ji na zhlaví!“
"Šéfe, rozčilujete se zbytečně. Za označení místa zastavení přece odpovídá venkovní výpravčí,“ hájí se napadený. "Ty jseš vedoucí směny, ty odpovídáš a důsledky si připočítej sám,“ ukončil výstup náčelník. Rozkaz byl splněn. Za chvíli se celá souprava dala do pohybu na brněnské zhlaví. Hluk těžkého motoru v čele vlaku se přesunul až k odjezdovému návěstidlu. Dostal však za sebe přiměřenou náhradu. Za chvíli hlučel se stejnou intenzitou pod okny věže pro změnu sergej na konci vlaku!
