Ten tam byl klid a pohoda, kdy zelenou barvou luk prosvítala žluť pampelišek a lesíky lemovala načechraná běloba kvetoucích třešní.
Vše proběhlo velmi rychle. Nebe ztmavlo úplně, přihnal se prudký liják a blesky. Kroupy začaly bušit do všeho kolem. Břízky se ohýbaly ve větru, les hučel. Najednou bylo všude bílo od krup jako po chumelenici. Chvíli to trvalo. Pak už jen pár blesků, bouřka se přehnala. Večer ustal i déšť, zůstal jen vítr. Vykoukl měsíc a nastala nádherná úplňková noc. Jak to asi bude ráno venku vypadat, říkala jsem si.
Ráno bylo krásné, sice větrné, ale jinak klidné a skoro stejné jako jindy. Jen hodně studené bylo. Za bílou střechou sousedovy chalupy vysvítalo sluníčko, přes bílou pěšinu přehopkal zajíc. Srnky vycházely na pastvu po své louce. Nevadilo jim, že bylo vše mokré a zasypané kroupami. Pampelišky se ještě nechtěly otvírat, tráva místy ležela. Včelkám nahoře pod lesíkem se zatím nechtělo do práce.
O kus dál, u protějšího lesa, se pásl srneček. Pozorovali jsme se přes louku. Zvedal hlavu proti větru, větřil. Abych ho nerušila, prošla jsem známým lesíkem. Ten, už trochu prosvětlený sluncem, vstával. Ptáci tu vyzpěvovali jako vždycky. Po jeho okrajích se ve větru pohupovaly dokvítající třešně. Vítr jim odnášel bílé lístky, až ozdobily pařez. Borůvčí již nakvetlé bylo obklopené kroupami, stejně tak i zbytky okousaných šišek po veverčí hostině. Sluníčko zasvítilo, v houštině se objevily ještě slabé, rozkvétající konvalinky.
Odpluly ranní mraky, sluníčko začalo hřát. Včelky zvýšily svůj pohyb u úlů, srneček pokračoval v pastvě. Čas plynul, všechno bylo jako dřív. Obloukem, po kraji louky, jsem pomalu scházela dolů. Nastával krásný den a před polednem se kroupy rozehřály.
