Nobelovy ceny se každoročně předávají 10. prosince. Letošní laureáty známe už od října, kdy byla oznámena jejich jména a důvody ocenění (připomeneme si je na konci článku). Neméně zajímavá je ovšem i životní dráha zakladatele nobelovské nadace, vynálezce Alfreda Nobela.
Od roku 1901 každoročně uděluje Švédská akademie věd, Karolínský ústav, Švédská akademie a Norský nobelovský výbor ceny za význačné práce a objevy ve fyzice, chemii, fyziologii nebo lékařství, za významné literární dílo a za práci pro mír, nověji pak i za ekonomii. Činí tak přesně podle závěti, podnikatele a vynálezce Alfreda Nobela.
„Těm, kteří v uplynulém roce přinesli největší užitek lidstvu,“ pravil v testamentu Alfred Nobel a vymezil tak základní kritérium, jak mají vykonavatelé rozdělovat výnosy z jeho obrovského majetku. Konkrétně tehdy šlo o 31 250 000 švédských korun.
Život ve znamení explozí
Alfred Bernhard Nobel se narodil 21. října 1833 ve Stockholmu, v rodině Immanuela Nobela, chemika a vynálezce, který pracoval v ruském zbrojařském průmyslu. Syn šel od dětství ve stopách otce, který ho cílevědomě připravoval na dráhu technika a podnikatele. Mladý Nobel studoval medicínu, fyziku a chemii, kromě švédštiny ovládal také angličtinu, francouzštinu, němčinu a ruštinu. V roce 1850 odjel od své rodiny působící tou dobou v Petrohradu do Paříže, kde studoval chemii. Další čtyři roky pracoval v USA pod dohledem stavitele pancéřové válečné lodi Minitor, která se měla stát mezníkem ve vývoji bojových plavidel.
Po návratu do Petrohradu Nobel pracoval jako chemik u svého otce a zaměřil se na výzkum výbušnin. V roce 1859 však tatínek zbankrotoval a vrátil se do Švédska, kde v roce 1863 založil továrnu na výrobu tekutého nitroglycerinu. V té době to byla jedna z nejsilnějších výbušnin, současně ale také velmi nebezpečná – explodovala pouhým nárazem nebo otřesem. O nehody nebyla nouze a v roce 1864 obrovská exploze zničila celou továrnu. Immanuela Nobela ranila mrtvice.
Po smrti otce Alfred Nobel pokračoval v jeho práci a zaměřil se přitom zejména na zkrocení nitroglycerinu. Úřady ale jeho nebezpečným pokusům z pochopitelných důvodů moc nepřály a dokonce na něj vydaly zatykač, kvůli obecnému ohrožení. Vynálezce proto své aktivity přesunul na palubu lodi kotvící poblíž přístavu v Janově.
Dynamit je v poměru…
Nobel se pokoušel míchat nitroglycerin s dalšími látkami, ale jeho snaha dlouho nevedla k úspěchu. Teprve roku 1867 našel řešení problému: směs 75 procent nitroglycerinu, 24,5 procenta žíhané infuzoriové hlinky a 0,5 procenta sody bylo možné tvarovat do válečků, s nimiž se dalo manipulovat bez nebezpečí exploze. Tak vznikl Nobelův nejslavnější vynález. Dynamit. Později jeho účinnost ještě zvyšoval, a tak přišly na svět další trhaviny: výbušná želatina a balistit. Šlo s nimi stejně dobře trhat skály (dynamit byl původně určen jako průmyslová výbušnina), jako zabíjet lidi. A proto na nich i velmi dobře vydělávat.
Důvody, proč vynálezce ničivého prostředku založil nadaci ceny za mír, nejsou jasné. Obvykle se uvádí, že Nobela hnaly výčitky svědomí za všechny mrtvé, které měly jeho vynálezy na svědomí, žádný konkrétní doklad pro to však neexistuje. Významnou roli při založení nadace jistě hrála i skutečnost, že se nikdy neoženil a neměl dědice. Zemřel 10. prosince 1896.
Každoroční udílení cen v tento den je tedy i připomenutím jeho smrti.
Laureáti Nobelovy ceny 2012
Fyzika – Serge Haroche a David J. Wineland za metody manipulace subatomových částic
Medicína – John B. Gurdon a Šinja Jamanaka za objev postupu
Chemie – Robert J. Lefkowitz a Brian K. Kobilka za práce zabývající se komunikací mezi buňkami
Literatura – Mo Jen
Ekonomie – Alvin Roth a Lloyd Shapley za teorie stabilizace trhů
Mír – Evropská unie
Další články autora na www.novakoviny.eu
