Když si jednašedesátiletý Radim koupil kolo za sto padesát tisíc a k němu nový cyklistický úbor, jeho žena vybrala ze společného účtu zbývajících padesát tisíc a odjela na Maledivy. Ano, ten příběh se odehrál před dvěma roky a rodina zúčastněných na něj dodnes vzpomíná, protože měl dohru. O rok později se totiž manželé rozvedli. „Vím, že moje cyklistická vášeň byla jednoznačně důvodem rozvodu. Mirka prostě nebyla schopna akceptovat, že jízda na kole v mém životě zaujala významnou pozici. Od doby, kdy jsem se cyklistice začal věnovat, se mi zlepšila kondice ve všech směrech, našel jsem si nové přátele, můj život se jednoznačně změnil k lepšímu. Cyklistika je skvělá, jenže žena odmítala pochopit, že vyžaduje určité investice. Zatímco ona se chtěla válet u moře, já chtěl jezdit na kole, tak jsme se rozvedli a děláme si každý, co nás baví,“ vypráví Radim.
Cyklopandemie
Tento případ není nijak výjimečný. Lidé, kteří cyklistice doslova propadají, rok od roku přibývá. Jedná se o životní styl, který však už dávno nespočívá jen v potřebě přesunout se z místa na místo. Je spojen s velkým byznysem spočívajícím v obrovské nabídce nejrůznějších vybavení a pomůcek, které s provozováním cyklistiky souvisí.
Každopádně si už pod pojmem senior na kole nemůžeme představovat pána v kalhotách a košili, který se na prastarém bicyklu přemisťuje z vesnice do vesnice, ale spíše party mužů oblečením a vybavením připomínající skupiny profesionálních cyklistů. Má to svá pro i proti.
„Senioři jsou zpravidla cyklisté zkušení a ohleduplní, ale musíme mít na paměti, že hybnost se s přibývajícím věkem mění,“ uvádí Marek Slabý, ředitel jihočeské záchranné služby, který se podílel na vzniku spotů zaměřených na bezpečnost v dopravě. „Rozhodně si už nyní pod pojmem senior nemůžeme představovat dědečky, kteří popíjejí kafe na zahrádce, nýbrž aktivní lidi, kteří sportují a tudíž i jezdí na kolech. Nicméně je třeba mít na paměti, že ve vyšším věku dochází ke zhoršování zraku, zpomalují se reakce,“ podotýká.
Problém nastává, když si to lidé vyššího věku, kteří propadli cyklistice, sami neuvědomují. Nebo uvědomují, ale tváří se, že se jich to netýká.
Tady je zkušenost pětapadesátileté Ireny: „Manžel se po padesátce úplně zbláznil do cyklistiky. Zpočátku se mi to líbilo. Byla jsem ráda, že nemám doma pecivála, který si nechá narůst břicho, jako se to stalo spouště našich vrstevníků. Ovšem s postupem času se z jeho záliby stala vášeň a pak i posedlost. Neustále si měří, kolik denně ujel. Kolo je pro něj jako droga. Odmítá jakékoli jiné aktivity. Když nás dcera pozvala na oslavu narozenin, řekl, že se mu to nehodí, že má s kamarády domluvenou jízdu. Dcera koukala jak vyoraná myš. Když jsem jí řekla, že táta takto jezdí s kamarády každou sobotu a neděli a jakýkoli návrh na jinak strávený čas odmítá, řekla, že to zavání závislostí. A mně došlo, že má pravdu. Náš život se podřizuje jeho cyklistice. Nemluvě o tom, co ten jeho koníček stojí. Nedávno si pořídil nějaký přístroj, kterým si pořád sleduje své životní funkce nebo co já vím. Už dvakrát se stalo, že se dost ošklivě potloukl. Jezdí s partou mladších mužů a evidentně se jim chce vyrovnat, i když na ně nemá. Naposledy skončil v nemocnici se zlomeným nosem.“
Máte doma mamila?
V poslední době se v zahraniční začal používat výraz mamil. Podle slovníku Čeština 2.0, který shromažďuje nová slova, jde o poněkud hanlivé označení pro muže středního a vyššího věku, kterého potkáte vždy na kole v cyklistickému úboru. Název vznikl z anglického spojení middle age man in lycra. Jinými slovy, jde o popis mužů, kteří si potrpí na to, že jejich pestré cyklistické oblečky z lycry těsně obepínají jejich těla a volný čas tráví tím, že jezdí na velmi drahých kolech. Výraz už byl zařazen i do Oxfordského slovníku a jazykovědci ho považují za důkaz, že rekreačních cyklistů, kteří se ovšem oblékají jako profesionálové, kupují si drahé bicykly a chovají se, jako by na světě nebylo nic důležitějšího než zdolávání kilometrů na kole, rok od roku přibývá.
Mít doma takového mamila vyššího věku není žádný med. Jednak tím značně trpí domácí rozpočet, jednak není nikdy jisté, zda se domů z cyklovýletu vrátí v původním stavu nebo skončí poněkud pošramocený v nemocnici.
Na druhé straně mají partnerky mamilů výhodu v tom, že se jim z jejich protějšků nestali upocení tatíci s pivními bříšky trávící volný čas u televize.
Takže zatímco ženy, těch tatíků obdivují sousedy a kamarády, kteří vyrážejí v obepnutých barevných úborech a přilbách, které je přetvářejí do podoby mimozemšťanů, jejich partnerky říkají: „Je to s nimi k nevydržení, ten koníček stojí neuvěřitelné peníze, lepší jsou chlapi, kteří se o víkendech starají o zahrádku, grilují nebo si posedí doma s pivkem.“