Před dvěma dny se premiér Babiš chlubil, že zatímco pražské metro zdražuje, on zařídil, aby měli studenti a důchodci vlaky zdarma. Sám jsem v penzi, ale takové dary nepotřebuji. Protože vím, že někde ty miliardy, za které si politici předplácejí volební hlasy, vždy zákonitě chybí.
V loňském roce utrpěly České dráhy rekordní ztrátu přes čtyři miliardy korun. Hlavní pokles přitom nastal u výnosů z jízdenek, které spadly z 10,4 miliard korun na 5,9 miliard korun. Státní podnik tak musí řídit slovenský krizový manažer (ne odborník na železnici), který nachystal nebo už i zavedl celou řadu úsporných opatření, mezi které patří mimo jiné i výrazné snížení počtu pracovníků.
A jsme u jádra pudla. Když se k přetíženým či chybějícím zaměstnancům přidá chátrající železniční svršek a zastaralá zabezpečovací technika, je neštěstí na světě. Jenže o tom se už mluví a píše řadu let, investice do modernizace tratí jsou však pořád minimální.
Samozřejmě, že za selhání lidského faktoru nikdo nemůže. Jenže na českých železnicích nejde o ojedinělé případy, ale desítky nehod ročně. A to už není náhoda. To jsou systémové chyby, které se tu léta neřeší. Ve vedení Českých drah chybí skuteční odborníci, ministr dopravy sedí spíše na ministerstvu průmyslu a obchodu, modrá armády má nízké platy a železniční infrastruktura je v prachbídném stavu. Nehoda jako ta včerejší u Domažlič, kde bohužel umírali lidé, je jen vyústěním stavu, který na české železnici panuje.
Měl byste, pane premiére, také někdy sednout do vlaku, nejlépe východního expresu. Rád vám zamávám.
