Osmdesátiletou dámu přivezli do nemocnice s vymknutým kotníkem. Šlo o banální zranění, ale vzhledem k věku a křehkosti si ji tam po ošetření ještě nechali na dva dny ležet, než se rodina dohodla, kdo se o ni doma postará. Paní však začala být dezorientovaná, nervózní, hysterická. Lékaři nevěděli proč, rodina také ne. Ukázalo se, že jí chybí její pilulky na depresi, na spaní, na úzkosti. V nemocnici je nedostávala a tak přišel takzvaný absťák. Jako když narkoman potřebuje dávku. Nikdo z rodiny netušil, že jich paní bere obrovské množství. Až v nemocnici se ukázalo, že je závislá, že má abstinenční příznaky. „Babička občas byla nervózní a zmatená, ale my jsme si říkali, že to je prostě stáří. Naopak většinu času, co jsme ji navštěvovali, byla veselá, na svůj věk úplně skvělá. Nenapadlo nás, že je to proto, že prostě zobe prášky. Byla normální závislák, jako by šlo o drogy,“ vypráví vnučka té dámy.
Nejde o výjimečný případ. Z několika průzkumů vyplynulo, že až pětina českých seniorů nedokáže žít bez prášku na spaní či na úzkosti. Mnozí tak řeší skutečnost, že se cítí být osamělí. Ovšem stejně jsou na tom obyvatelé domovů pro seniory. Ti velmi často dostávají přímo koktejly léků, přestože je část z nich zbytečná. Pod pojmem kvalitní péče si totiž mnozí šéfové domovů seniorů, avšak i příbuzní jejich uživatelů přestavují to, že babičky a dědečky budou pečovatelé neustále vozit k různým odborníkům a ti jim budou přidávat další a další léky.
Průměrně nyní čeští senioři berou denně osm léků, přičemž většina z nich neví proč.
Prášek je rychlé řešení
Na jedné straně to je logické, protože stáří přináší spoustu neduhů a léky od nich uleví. Ve dvaceti člověk usne, jen si lehne, ale když se v osmdesáti hodiny převaluje a pak je unavený z bezesných nocí, proč si nepomoct? „Neurotické problémy provázené nespavostí a bolestí má mezi dvaceti až padesáti procenty starších lidí žijících doma a u seniorů v ústavech je to dokonce až osmdesát procent,“ uvedl Viktor Mravčík, který vede Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti.
Takže se zdá být vlastně normální, že právě v seniorské populaci je užívání léků vysoké. Na druhé straně čím dál častěji zaznívají hlasy, že se trendem stalo brát si prášek takzvaně na všechno. Mnozí staří lidé věří lékařům a ti jim prášky předepisují jak na běžícím páse, protože to je nejjednodušší řešení. Málokterý doktor má čas a náladu posedět s babičkou v domově seniorů a vyptávat se jí, proč nemůže usnout. Mnohem jednodušším řešením je napsat jí prášek. Babička je spokojená. A za pár let je závislá.
„Mám maminku v domově seniorů. Zdála se mi v poslední době apatická, pořád se jí chtělo na záchod, byla z toho nervózní, styděla se. Sestry mi říkaly, že se s tím nedá nic dělat, že to je prostě stáří,“ vypráví sedmapadesátiletá Martina. „Vím, že péče v domově je dobrá, přesto mi to nedalo a ptala jsem se, na co všechno máma bere léky. Protože jich vždy dostává fakt velkou dávku ráno i večer. Taky jsem měla obavu, jestli je bere správně. Sestry jí je v misce položí na stůl, ona je někam zasune, někdy jsem je našla vysypané v šuplíku. Sestry se tvářily dotčeně, říkaly, že vše kontroluje lékařka. Jenže ta dochází do domova jednou týdně na pár hodin a mámu neviděla přes rok. Není důvod, říkala. Prý je vše v pořádku, máma nic nechce. Nakonec jsem vše konzultovala se známým doktorem a ten, když viděl kombinaci prášků, řekl, že mnohé účinkuji takzvaně proti sobě. A jednoznačně tvrdil, že jedna z kombinací podporuje inkontinenci,“ popisuje svou zkušenost Martina.
Pět léků najednou? Pozor!
Nezisková organizace Ústav lékového průvodce před několika lety udělala průzkum v domovech seniorů a podobných ústavech. Výsledkem jsou tato slova, která zazněla v závěrečné zprávě: „Obvykle to probíhá tak, že tato zařízení najdou praktického lékaře, ten si zařadí klienty do kartotéky a předepisuje jim léky. Podle neoficiálních informací často lékař ani pacienty nevidí a preskripce je čistě formální či k návštěvám dochází na dvě až tři hodiny týdně, přičemž zařízení má až dvě stě klientů. Jindy se ústavu ujme větší nestátní zdravotnické zařízení – v tom případě se v péči střídají různí lékaři, takže klienti žádného svého praktického lékaře ani formálně neznají.“
„Senioři v domovech užívají v průměru osm různých léků na předpis denně, ale u řady z nich není z dokumentace dohledatelné, proč konkrétní lék dostávají. Jde o kritickou hranici, kdy by klienti měli výt pravidelně sledování lékařem z důvodu přehodnocení účelnosti a bezpečnosti podávané medikace. Praxe však ukazuje, že většina klientů se dostává ke konzultaci s praktickým lékařem až v okamžiku, kdy se objeví problém,“ uvedla lékařka Milada Halačová, která na projektu spolupracovala.
Osm léků denně je průměr, ale podle odborníků je to moc. „Už když člověk užívá najednou pět léků je rizikové, protože často jde o různé účinky látek, které mezi sebou reagují,“ říká Lucie Přinesdomová ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Jenže zřejmě se v této situaci v budoucnu nic nezmění. Vzít si prášek na cokoli se stalo běžnou věcí. Mladé dívky si nosí v kabelkách platíčka tablet na uklidnění před zkouškou ve škole, tak proč by si dámy v domovech seniorů nezpříjemnily nějakým tím práškem život taky. Je to jednoduché řešení, a ta jsou oblíbená. Bohužel, časem přináší velké potíže.
