Rovněž se ukazuje, že ve vyšším věku přestává platit, že žena má horší ohodnocení než muž. Závěry Českého statistického úřadu ukazují řadu pozoruhodných zjištění týkajících se práce a lidí ve věku nad šedesát let. Každopádně neplatí, že kdo je v tomto věku, je v zaměstnání outsiderem, případně se musí bát, že o něj přijde a nenajde nové. Jde jen o to, v jakém oboru člověk pracoval a co je schopen nabídnout.
„V některých odvětvích jsou naměřené mzdové úrovně pro seniorské zaměstnance vyšší než průměrná mzda v daném odvětví – podle výsledků strukturální mzdové statistiky. To platí například pro vzdělávání i pro zdravotní a sociální péči, stavebnictví, dopravu a skladování,“ uvádí se ve zprávě Českého statistického úřadu s tím, že v prvně jmenovaných oborech mají senioři mnohdy až o devět procent vyšší plat než je v oborech průměr.
„V jiných odvětvích takto senioři odměňování nejsou. Jejich výplaty jsou podprůměrné zejména v administrativních a podpůrných činnostech, činnostech v oblasti nemovitostí a v informačních a komunikačních činnostech,“ uvedli statistici.
To, že rozhodně neplatí, že čím je člověk starší, tím je o něj v zaměstnání menší zájem, potvrzuje příběh jednasedmdesátileté Mileny. Perfektně ovládá němčinu včetně odborných technických výrazů. Pracovala pro firmu zabývající se vývojem léků a když měla jít do penze, šéf ji přišel požádat, aby zůstala, protože si není jist, že najde stejně jazykově vybaveného pracovníka. „Dohodli jsme se, že zůstanu, než někoho najde. Byla jsem ráda, do penze se mi nechtělo. Jenže už to trvá řadu let a stále nikoho nemají. Na jedné straně mě to stále těší, ale už se cítím unavená. Taky manžel naléhá, abych toho nechala. Finančně jsme zabezpečení, vydělávám vlastně peníze, které ukládám a jednou zůstanou vnučce. Jenže šéf mi ještě přidal. Snaží se mě tím motivovat k dalšímu roku práce,“ vypráví.
Samozřejmě, že jde o výjimečný případ, ne každý má takto specifické dovednosti. Na druhé straně podobnou situaci zažil pětašedesátiletý Petr, který se živí jako řidič autobusu. „Než jsem měl jít do důchodu, přišel za mnou starosta naší obce s tím, jestli bych nechtěl jezdit jako řidič senior taxi. Jestli bych si nevzal na starost zajišťování autodopravy seniorů v obci a okolí k lékaři, na úřady. Vyfasoval jsem pěkné auto a jezdím. Cítím, že si mě za to lidé na radnici váží, chovají se ke mně hezky a lidé, které převážím, taky. Když jsem jednou starostovi řekl, že mě bolí záda, úplně se vyděsil, že chci té práce nechat. Doslova řekl: co bychom si bez vás počali? A mzda, kterou dostávám, je velmi slušná,“ vypráví Petr.
Podle Českého statistického úřadu je nyní každý devátý manažer ve věku šedesát let a více, to znamená, že jde o lidi, kteří pobírají vysoké mzdy. Naopak v třídě úředníků je průměrný věk něco přes čtyřicet jedna let, seniorů tam najdeme jen šest procent. Zároveň ze zprávy vyplývá, že lidé ve věku nad šedesát let čím dál více inklinují k samostatné výdělečné činnosti, ve které zúročují své dlouholeté pracovní zkušenosti. V roce 2019 tvořili osmnáct procent zaměstnavatelů a čtrnáct procent pracujících na vlastní účet.
Zkrátka, neplatí, že každý starší člověk má potíže udržet si práci či ji získat a třese se z představy, že o ni přijde. A už vůbec ne, že je mizerně placený. Skutečnost je taková, že v zaměstnání zůstávají ve vyšším věku spíše lidé vysoce vzdělaní a kvalifikovaní, tedy ti s vyššími výdělky. Naopak lidé v nízkopříjmových profesích, s nízkým vzděláním často odcházejí do penze, o práci už nestojí nebo se jim hledá obtížně. Zejména u profesí, který vyžadují fyzickou zdatnost, ostatně mnohdy ani práce ve vyšším věku možná není.
Zpráva statistického úřadu zdůrazňuje fakt, že v průběhu posledního desetiletí se účast seniorské populace na zaměstnanosti výrazně navyšovala. V kategorii šedesát pět a více let se počet pracujícíc zdvojnásobil. Více než dvojnásobný je za posledních deset let také počet seniorů ve věku šedesát pět a více let, kteří pracují v druhém zaměstnání.
Kdo má tedy štěstí, že se pohybuje v oboru, ve kterém je možno uplatnit schopnosti a zkušenosti i ve vyšším věku, nemusí se o práci bát a je jen na něm, jakou variantu trávení vyššího věku si vybere. Zda bude nadále pracující nebo si řekne: už jsem se v životě napracoval dost, teď budu odpočívat. Každopádně jsou ale závěry statistiků další zprávou o tom, jak hodně se postavení seniorů ve společnosti mění. Už nejsou uniformní masa lidí, kteří sedí doma u televize, ale různorodá skupina zajímavých osobností, z nichž mnohé dělají pro společnost více, než lidé o dvě generace mladší. A pokud jsou za to i náležitě ohodnocováni, nezbývá než zvolat: Hurá, no konečně!
