Který hudební nástroj podle vás patří podzimu?
Já to mám asi takto:
Jaro nastupuje s pořádným bubnovým sólem. Vítězně a s plnou parádou.
Léto si zabrnká na kytaru u řeky za vlahého tichého večera.
Podzim … ale to až nakonec.
Zima si těžce pod bílou duchnou notuje spolu s basou.
A teď podzim.
Tklivé tóny houslí teskně zní zlatavou ranní mlhou, přes kterou se prodírá podzimní slunce. V uschlých travinách se odráží melodie houslí v kapičkách rosy, ze které jsou utkány pavučinky. Tisíce pavučinek, tisíce kapiček, tisíce tónů. Něžných, jímavých, melodramatických.
A další ráno je tu déšť, to housle hrají čardáš, pěkně od podlahy.
Skřípavé bolestné tóny doprovázejí vítr.
A když se déšť i vítr utiší a na krajinu padne noc, jen měsíc poslouchá neslyšnou hru houslového mága.
Vítejte v podzimu. Vítejte v čase barev a proměny přírody.
I když podzimní čas je teprve na začátku, podzim teprve ladí své tóny, připravila jsem pro vás podzimní fotoreportáž tak, jak mi ji přichystala mocná příroda a doplnila tím, co jsem na svých toulkách potkala.. A pokud se vám bude líbit, později přidám další část. Ale na tu musím se svým aparátem počkat já a také vy. Podzim kráčí pomalu vstříc Paní zimě. A na tu cestu si obléká zařivý šat plný barev a démantů.
