Mladí mění zaměstnání po roce, starší jsou často v jednom celý život
Ilustrační foto: Ingimage

Mladí mění zaměstnání po roce, starší jsou často v jednom celý život

12. 10. 2021

Job hopping. Tak se říká trendu, který se stal pro mladé lidi běžný. Znamená častou změnu zaměstnání. Tedy přesný opak toho, co bylo běžné pro generaci současných seniorů. Ti se v mládí zpravidla snažili získat místo, které se stane jistotou na celý život.

Job hopping se dá přeložit jako pracovní přeskakování. Někdo to považuje za nestálost a neschopnost udržet si stálé pracovní místo, někdo za perfektní získávání nových zkušeností. Vyznavači job hoppingu často argumentují větou: Nebudu dělat něco, co mě nebaví.

V posledních letech na toto téma proběhlo několik průzkumů. Vyplynulo z nich, že téměř polovina mladých lidí, to znamená lidí ve věku do plus minus třicet let, považuje za nesmysl zůstávat v jedné firmě déle než rok. Mezi osmnáctiletými je až sedmdesát čtyři procent těch, kteří si myslí, že by se zaměstnání mělo měnit po roce. Téměř třetina mladých lidí uvedla, že plánuje za svou pracovní kariéru vystřídat okolo deseti pracovních pozic.

Jenže někteří personalisté jsou naopak toho názoru, že když se uchází o práci třicetiletý člověk a má v životopise, že vystřídal osm různých míst, je to divné, zejména, pokud jde o pozice v různých, často odlišných oborech. Může to svědčit o tom, že jaksi neví, co chce a nikde se neosvědčil. Ovšem záleží samozřejmě na úhlu pohledu.

Jev má i odlišnou stránku. Mnozí lidé vyššího věku se naopak bojí zkusit zaměstnání změnit, protože mají obavy, že už o ně nebude zájem. A tak setrvávají v nevyhovujícím, trápí se a přestože by třeba jinde měli co nabídnout, přestanou si časem věřit.

„U lidí ve věku osmnáct až třicet čtyři let se míra fluktuace pohybuje na hranici třicet procent, u lidí ve věku nad padesát pět let je to pouze deset procent. I když starší lidé někdy mají v práci objektivně horší podmínky, stěžují si méně než jejich mladí kolegové a jsou schopni ledacos vydržet,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, která dlouhodobě sleduje situaci na trhu práce.

„Je to začarovaný kruh. Starší zaměstnanci se smíří s ne zcela příznivými podmínkami, někdy jsou loajální z donucení, kvůli svých obav, že lepší místo nenajdou. Tím pádem o ně zaměstnavatel nejeví zájem, nepečuje o ně, bere je jako samozřejmost. Takže počet lidí, kteří dosáhnou úspěšné změny zaměstnání a tím v drtivé většině i zlepšení podmínek, je nepřímo úměrný věku,“ vysvětluje analytik.

Jinými slovy, pětadvacetiletý mladík má šanci získat lepší a lépe placené místo, než padesátník, který toho třeba umí více, jen se bojí zariskovat, zkusit hledat práci nebo projevit nespokojenost v té stávající.

Společnost LMC před časem dělala průzkum mezi personalisty. Ti se shodli, že věk při výběru uchazečů o práci nemá hrát roli, ale zároveň polovina z nich uvedla, že se při čtení životopisů kandidátvů hned dívají na  jejich datum narození. Právě to je podle analýzy jedním z důvodů, proč lidé ve věku padesát až šedesát čtyři let tak těžce hledají novou práci.

Podobnou zkušenost nedávno udělali v jednom vydavatelství. Do redakce jednoho z tamních časopisů nastoupily dvě pětadvacetileté slečny. Začínaly s pomocnými pracemi, psaly krátké servisní články. Po roce se jedna z nich vypracovala tak, že ji vedení svěřilo velké rozhovory v prestižním časopise, který patří do portfolia vydavatelství, další se stala manažerkou, která dostala na starost rozjezd internetového projektu. Po dalším roce obě daly výpověď a odešly do jiného vydavatelství. Když se loučily s kolegy, došlo na zajímavou debatu.

„Tak já tady dělám dvacet pět let a nikdo mi žádný rozvoj nenabídl. Tobě už po roce svěřili budování celého nového projektu a stejně se na to po čase vykašleš a jde na lepší. No jo, ty se umíš otáčet,“ řekl jednapadesátiletý kolega.

„Jak to myslíš, že se umím otáčet?“
„No že jsi mladá, hezká...“
„Jak to s tím souvisí?“
„Tak se nezlob, já to nemyslel špatně...“
„Proč jsi neřekl, že máš zájem na novém projektu pracovat?“ reagovala druhá ze slečen.
„Tak to jsem neměl.“
„No tak o co ti jde? My si o zajímavější práci řekly. Nebudeme dělat něco, co nás nebaví.“
„Nepracujeme proto, abychom se bavili, ale abych se uživili.“
„Ne, my si hledáme práci, která nás bude naplňovat a chceme jich poznat co nejvíce.“

Přítomní se pak rozdělili na dvě poloviny. Jedna tvrdila, že mladé ženy mají pravdu, druhá, že jde o nezodpovědné holky, které nemusí živit rodiny a tudíž si zatím nemusí vážit zaměstnání.

Každopádně jde o téma, které rozděluje generace, ale ve skutečnosti o příležitost, kdy by se generace mohly navzájem obohatit.

Ti, kteří vyznávají job hopping, od těch, které život naučil tvrdě pracovat a sázet na jistotu. A naopak, vyznavači jistoty by od skokanů mohli získat trochu odvahy, sebedůvěry a rozletu.

práce
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?