Polovina českých manželství končí rozvodem. Tato situace se opakuje už řadu let. Ve více než v šedesáti procentech se jedná o manželství, v nichž vyrůstají děti, zbytek o vztahy buďto bezdětné nebo o takzvané šedivé rozvody, kdy se rozhodli partnerství ukončit zralé páry, jejichž děti jsou už dávno samostatné.
Typický, tedy většinový rozvod je však takový, že jde o pár mladého či středního věku s nezletilými dětmi. Takže většinou o lidi, kteří mají rodiče.
„O tom, jak rozvod poznamená rodiče páru, který se rozchází, se nikde nemluví, ale mně změnil život hodně,“ vypráví šedesátiletá Kateřina, jejíž syn se nedávno rozvedl a snacha se s dětmi odstěhovala do jiného města. „Cokoli na téma rozvod řeknu, syn se naštve. Prý mi do toho nic není. Ale jak to, že není, když jsem babička? Takže já teď vnučky téměř nevídám. Dokud mladí žili spolu, pořádali jsme společné Vánoce, oslavy, jezdili ke mně na chatu. Teď vnučky žijí se snachou v Olomouci, já v Ostravě, kde zůstal i můj syn. Není to daleko, ale už to není takové to spontánní setkávání, jako dříve, kdy jsem je třeba vzala do obchodního centra nebo na zmrzlinu. Dvakrát do měsíce jezdí za synem, ten s nimi občas za mnou přijde, ale taky si je chce užít sám, takže jsme je vlastně ve výsledku měsíc neviděla. Odcizíme se. Navíc já měla ráda i snachu, nemám jí ten rozvod za zlé, vím, že větší máslo na hlavě má můj syn. Rozvod nerozbil jen jejich rodinu, ale i celou širší rodinu, vím, že tím trpí i moje máma, která žije v domově seniorů a na návštěvy vnuček se vždy moc těšila. Já je tam často brala, teď tam nebyly dva měsíce,“ vysvětluje.
Podobné situace zažívají v mnoha rodinách a v některých vedou k neshodám stejně vášnivým jako jsou samotné rozvody.
„Zeptala jsem se dcery, co si sama po rozvodu počne a ona se strašně rozčílila, že ji podceňuju,“ říká pětapadesátiletá Soňa. Tvrdí, že rozvod je v rodině výbušné téma. Její manžel o něm nechce mluvit, bere ho jako selhání své dcery. Ona by ho s ní chtěla probírat, ale neví jak. „Cokoli na to téma řeknu, dcera se rozzlobí,“ upřesňuje.
„Rozvod či rozchod se každoročně dotkne asi pětadvaceti až třiceti tisíc rodin s dětmi. I když právě člověk nemá ve svém okolí nikoho, kdo se právě rozvádí či rozchází, není na škodu vědět, jak se v takových situacích chovat, co říkat a jak osobu procházející rozchodem podpořit,“ říká Josef Petr, který vede společnost Liga otevřených mužů.
Sestavil žebříček osmi vět, které by blízcí člověku procházejícímu rozvodem či rozchodem neměli říkat: Proboha, co teď budeš dělat?
Nedej mu – jí nic zadarmo.
Zkoušeli jste to nějak urovnat?
Děti si určitě nenech vzít!
Vždycky byl divnej, neschopnej – byla to hysterka, stíhačka.
Já ti říkal(říkala), že to není partnerka(partnerka) pro život.
Děti patří k mámě.
Nedokáže se o děti postarat.
Jenže právě to jsou věty, které velmi často používají blízcí. Rodiče rozvádějících se, prarodiče, tetičky, sestry, bratři… Všichni, kteří to myslí takzvaně dobře.
„Naopak existují věty, kterými je možné blízkého v takové situaci podpořit. Nejlepší je naslouchat, nechat se dotyčného vyplakat, prožít emoce a ujistit ho, že je to takto v pořádku. A také nesuďte ani neočerňujte jednoho před druhým, pokuste se nestranit ani jednomu z nich,“ říká Josef Petr.
Je to těžké, zejména pokud jde o rodiče rozvádějícího se páru. Málokdo je schopen si přiznat, že právě jeho milovaný synáček může za rozpad svého manželství, protože je zkrátka nenapravitelný sukničkář nebo že naopak milovaná dceruška svému muži vesele zahýbala řadu let. Říká se však, že nikdo, kdo s párem nežil ve společné domácnosti, nikdy neví, jaký jeho život byl a proto k němu nemůže zaujímat stanovisko. A tím by se blízcí rozvádějících se lidí vždy měli řídit, i když je to těžké, když jde například o milující rodiče odmítající si přiznat, že jejich děti neděly vše zrovna příkladně.
„Nerozdmýchávejte spor, snažte se o dohodu. Ptejte se, jak můžete pomoci, například s hlídáním dětí,“ připomíná Josef Petr, který pracuje rovněž pro podpůrný program s názvem Rozchodem rodina nekončí, ve kterém se lidé mohou naučit orientovat se v těchto situacích. A dodává, že i tak náročná situace jako je rozvod se dá řešit konstruktivně a tak, aby rodina i nadále určitým, i když třeba změněným způsobem fungovala. Protože dítě by nikdy rozvodem neměli ztratit nejen rodiče, ale ani babičky, dědečky a další příbuzenstvo.
