Hvězda v podobě komety neoddělitelně patří k lidovým Betlémům – a Vánocům vůbec. Dodnes ale není jasné, co to vlastně bylo doopravdy.
„Když narodil se Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu objevili se v Jeruzalémě a ptali se: Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme hvězdu jeho na východě a přišli jsme se mu pokloniti,“ praví se v Matoušově evangeliu.
Jak to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním i celý Jeruzalém. Svolal proto velekněze a zákoníky a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě, neboť tak psáno jest u proroka.“
To je vše, co o betlémské hvězdě říká Matoušovo evangelium. Ta ostatní hvězdu ani mudrce nezmiňují vůbec. Přesto se tímto stručným a vpravdě nepříliš odborným sdělením vážně zabývaly celé generace astronomů, astrologů i teologů.
Kometa to nejspíš nebyla
Podstata betlémské hvězdy je na první pohled jasná – alespoň každému, kdo někdy viděl nějaký papírový betlém. Tam září jasná kometa s dlouhým ohonem. Protože staří Číňané a později i astronomové antického středomoří všechny komety poctivě evidovali, nemělo by být těžké najít tu, jejíž přiblížení k Zemi spadá právě do okolí počátku našeho letopočtu.
Jenže právě v tomto období všechny záznamy o vlasaticích svorně mlčí. Ani zpětné propočtení návratů známých periodických komet nic neukazuje. Například známá Halleyova kometa přilétla roku 12 př. n. l. a znovu se vrátila až roku 66 našeho letopočtu.
Ve skutečnosti je betlémská hvězda v podobě komety poměrně nová záležitost. Poprvé ji tak vymaloval až ve 14. století Giotto di Bondone na stěnu kaple Scrovegni v italské Padově. Inspirovala jej k tomu právě Halleyova kometa při svém přiblížení roku 1301.
Supernova, či něco jiného?
Hvězdou nad Betlémem mohla být i nova, nebo supernova, tedy hvězda, která náhle mnohonásobně zvýší svůj jas v důsledku "vyhoření" určitého typu paliva ve svém jádře a přechodu na jinou jadernou reakci. Poprvé tuto hypotézu zkoumal Johannes Kepler, protože právě v jeho době se jedna jasná nova objevila. Jenže sám ji také zavrhl a přišel s hypotézou jinou, protože i v tomto případě staré záznamy mlčí. Kepler, který byl i astrolog, proto došel k názoru, že toto znamení nemuselo být viditelné pro běžné smrtelníky, zato však bylo nepřehlédnutelné pro hvězdopravce, jakými jistě byli i oni tři "mudrcové z východu" v Matoušově evangeliu. A otec zákonů o pohybech kosmických těles takovou událost skutečně našel. Byla jí konjunkce (zdánlivé přiblížení) Saturna s Jupiterem v souhvězdí Ryb roku 7 př. n. l. Toho roku k ní došlo dokonce hned třikrát po sobě (v květnu, září a v prosinci), což je kombinace neobyčejně vzácná.
Saturn je v astrologické symbolice hvězdou Židů, Jupiter je vládce, tedy židovský král. A ryba byla tajným symbolem prvních křesťanů. Pěkně to tedy do sebe zapadá. Navíc s Keplerem vypočtenou konjunkcí souhlasí i babylónské klínopisné tabulky, které dosvědčují, že tamní astrologové (mudrci z východu) si tehdy jevu skutečně všimli a přikládali mu mimořádný význam. Podle jejich překladů očekávali, že za určité konstelace hvězd "povstane na západě veliký král, zavládne spravedlnost, pokoj a radost ve všech zemích a obšťastní všechny národy".
Znamená to tedy, že záhada Betlémské hvězdy je rozřešená a že Ježíš Kristus se narodil roku 7 př. n. l.? Ne tak docela.
Evangelium podle Dänikena
Vykladači Matoušova evangelia kupodivu přehlédli, že mudrcové byli z východu a přitom šli za hvězdou zářící na východě. Pokud to nevzali oklikou přes Ameriku, nedává text smysl. Navíc hvězdná obloha se otáčí, takže by se při tom ještě ke všemu pořád motali dokola...
„Oni pak vyslyševše krále, jeli. A aj, hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je, až i přišedší, stála nad místem, kde bylo děťátko. A uzřevše hvězdu, zaradovali se radostí velmi velkou. I všedše do domu, nalezli děťátko a Marii, matku jeho...“ (Matouš, 2: 9-11)
Tohle byla pochopitelně voda na mlýn příznivců spisovatele Ericha von Dänikena a teorií o návštěvách mimozemšťanů v minulosti. Zářící kosmická loď nad místem, kde se má narodit muž, jehož učení ovládne půl světa – to vypadá lákavě.
Ani Däniken ale nevysvětluje, proč podle Matouše mudrci z východu šli za hvězdou rovněž na východě. To lze vyložit jen jedním způsobem: alegorií. Na východě vychází vše nové, dá se tedy říci, že tam vyšla i hvězda hlásající nový věk. Komolením při překladech se pak ze symbolického východu stala světová strana.
Dnes už ale sotva zjistíme, jak to tehdy bylo doopravdy. V radosti z vánočních betlémů nám to ale nemusí bránit.
