Je pravda, že v té době jsem také značně zmírnila své pracovní tempo a zkrátila si dobu trávenou v zaměstnání. A začala se více věnovat i jiným než pracovním aktivitám.
Jednoho podzimního dne jsem se tam prostě vypravila. Musím se přiznat, že to nemám daleko. Buď pár stanic městským trolejbusem, nebo hodinku pěší chůze. A stálo to za to! Na jihovýchodním okraji města Hradec Králové mezi částmi Malšovice a Moravské pŕedměstí a v těsně blízkosti městských lesů jsem našla nádherný kus přírody, která tehdy právě zářila pestrou paletou podzimních barev a obklopila mě svým nekonečným klidem a tichem.
Ačkoliv se tato lokalita nachází v těsné blízkosti městské zástavby, najdete tu na převážně rovinaté ploše o velikosti asi 56 hektarů tůně, písčiny, vřesoviště i rašelinné louky a rozptýlené skupiny stromů a křovin. Součástí přirodní rezervace jsou i rybníky Jáma a Plachta. V této oblasti se vyskytuje celá řada chráněných živočichů. Vhodné prostředí pro svůj život i rozmnožování tu nalezl například čolek velký, modrásek očkovaný či vážka jasnoskvnná a další chráněné druhy živočichů a rostlin. V chráněném území bylo dosud zaznamenáno přibližně 720 druhů a kříženců vyšších rostlin, 69 druhů mechů, 107 druhů hub a 2350 druhů živočichů, z toho asi 1000 druhů brouků, 750 druhů motýlů, 220 druhů blanokřídlých, 49 druhů vážek, 114 druhů dvoukřídlých, 40 druhů měkkýšů, 16 druhů obojživelníků, 5 druhů plazů, 140 druhů ptáků, 14 druhů savců.
Historie tohoto místa je velmi zajímavá, v daleké minulosti tu bývaly několik století obecní pastviny. V roce 1897 získává tento prostor armáda a buduje si tady vojenské cvičiště. V roce 1919 se tu konal 1. pokusný veřejný vzlet Ing. Jana Kašpara. Od roku 1918 až do roku 1939 je severní část této oblasti vojenským letištěm. V 80. letech minulého století byla oblast zavážena sutí a odpadem a nakonec se zde chystala výstavba sídliště pro 19 tisíc obyvatel. V roce 1988 byl vydán první podnět pro vyhlášení chráněné lokality. Jako přírodní památka byla tato oblast v současné podobě ustanovena až v roce 2013.
Právě vojenské působení na tomto území nečekaně přispělo k výjimečnému charakteru této lokality. Povrch byl různými činnostmi (zákopy, vypalováni, vojenská technika apod.) místy obnažován a rozbrázděn cestami, výmoly a zákopy. V některých místech se trvale držela voda, jiné části zůstávaly suché a bez rostlinstva. A právě taková různorodá místa byla vhodná pro existenci rozmanitých druhů živočichů a rostlin. Pokud by nedocházelo k pravidelnému narušování povrchu a odstraňování náletových dŕevin, změnila by se tato oblast postupně v les. Proto se i po vzniku přírodní památky občas provádí pojezd vojenskou technikou (tanky, pásovými transportéry, nákladními vozy a menšími pásovými vozy) s cílem obnovit biotopy pro zvláště chráněné živočichy a rostliny jednou z metod, jak zachovat ráz tohoto území.
Naposledy tu byly tanky "v akci" 2020. Víte, že Plachta byla první lokalitou v ČR kde se začala využívat pásová technika pro ochranu přírody? A že teprve později začala ochrana přírody využívat tanky i v bývalých vojenských újezdech (např. Milovice, Načeratický kopec, Pánov,…) a na dnes už desítkách podobných lokalit po celé ČR?
Od ledna roku 2018 se Na Plachtě také zabydleli divocí koně, kteří sem byli přivezeni ze středočeských Milovic. Jde o koně původem z anglického Exmooru, kteří mají řadu unikátních vlastností. Jsou schopni žít po celý rok venku v přírodě, jsou nenároční a ochotně spásají i méně výživné traviny, kterými jiné zvíře pohrdne. A pomáhají tím udržovat prostŕedí v přírodní lokalitě v rovnováze. Na koně zde dohlíží ochranářská organizace JARO Jaroměř a také řada dobrovolníků.
Divocí koně žijí Na Plachtě již několik let a jsou jednoznačně přinosem pro tuto lokalitu. Po čase byli přestěhováni z původní aklimatizační pastviny u rybnika Jáma (kterou stihli pěkně “vyžrat”) na hlavní pastvinu v centrální části lokality. Koně nepobíhají úplně volně, jsou udržováni v tomto prostoru v rámci rozsáhlých elektrických ohradníků. Původní obavy z kontaktu divokých koní s lidmi se nenaplnily. Návštěvníci se chovají vzorně a koně (až na vzácné výjimky) nepřikrmují. Koně si zase zvykli na přítomnost pejsků a lidí. Ke konfliktům nedochází. Občas samozřejmě nastávají i krušnější chvíle. V roce 2020 narušilo poklidný život nejen divokých koní neobvyklé sucho. Zdroje vody postupně vyschaly, a tak byl dokonce nutný dovoz vody a částečně i potravy jinak soběstačným koním. Nakonec musela být část stáda z této oblasti odstěhována.
I když je tato lokalita přírodní rezervací, čas od času se objevují nejrůznější snahy o to, aby byla "ekonomicky" využita pro výstavbu objektů či komunikací. Zatím těmto "nástrahám" odolává a otvírá svou náruč všem, kteří ji navštěvují s dobrými úmysly. Rodičům s dětmi, pejskařům, milovníkům tichých procházek i fotografům. I já sem chodívám v posledních letech pravidelně, a to zejména na podzim a v zimě. Hmyz ani obojživelníci mě ale nelákají, i když jim neupírám jejich místo v přírodě. Ale koně jsem schopná pozorovat dlouho a všimla jsem si, že oni naopak se zájmem pozorují mě. A co je hlavní, jakási kombinace přírodní rovnováhy a nezvyklého klidu mi připomíná pobyt v chrámu a dobře působí i na mou duši.
Zdroje informací: www.naplachte.cz