Je poslední říjnová neděle a navíc je slunečná a teplá. Na tento den jsme si naplánovali výlet do Merboltic a okolí. Vyjeli jsme po jedné hodině, abychom si to pořádně užili. Naše rodina má v genech tzv. kufrování, nevím, jestli to někdo zná, ale v podstatě to znamená, že na místo určení sice dorazíme, ale trvá nám to déle a přitom objevíme místa, kde jsme nikdy nebyli. Samozřejmě, že obce jsme měli vypsané na papírku, ovšem byly to vísky o kterých jsme nikdy neslyšeli. A tak jsme z Těchlovic, které známe, skončili v Babětíně, Rytířově, Rychnově, Slukové, Loučkách a Velké Javorské. Ovšem Merboltice nikde, naštěstí jsme věděli, že ve Velké Javorské se nachází moc hezká rozhledna, podobná té, která je nově postavena u Malečova, také jsem o ní psala.
Sláva mobilům, díky nim jsem zavolala známé, která má v Merbolticích chalupu, ta poradila, kde máme v Javorské nechat auto, takže jsme vyjeli nad vesnici, zaparkovali a vydali se hledat Strážný vrch s rozhlednou. Turistické značení nás navedlo sice tím správným směrem, ale rozhledna se rozhodla, že se nám hned tak neukáže. Cesta vedla několika směry, samozřejmě, že jsme zvolili ten špatný. Motali jsme se po loukách, naštěstí posečených, po lese, ve kterém bylo všechno, jen ne rozhledna. A pak jsem ji uviděla mezi stromy a zavelela směr Strážný vrch. Díky jiným turistům jsme nakonec zvítězili sami nad sebou a na místo určení v pořádku dorazili.
Původně tu v roce 1925 stál hostinec, který byl během let opuštěn a tak roky chátral, spadl v roce 1963 a jeho pozůstatky lze na kopci najít i dnes. Postavit novou rozhlednu se občané Merboltic rozhodli v r. 1999, nová stavba byla otevřena 18.11.2006 a je vysoká 12 m. Za jasného počasí je vidět České středohoří, Lužické a Jizerské hory, Ralsko a Krušné hory. Na loukách nefoukalo, proto jsme nečekali silný vítr, který na kopci hezky cuchal můj účes, přesto jsem se odhodlala vylézt až na horní část rozhledny. Bohužel, jasno se nekonalo a byl tam takový fičák, že jsem rychle vyfotila, co se v mlžném oparu dalo, a po třech žebřících raději slezla dolů. Trochu mě mrzelo, že obzor byl ze všech stran v mlze, ale i tak jsme si tento výlet opravdu užili. Do Merboltic jsme už nejeli, ty musí počkat do jara, naštěstí nikam neutečou. Cestou zpět jsme to vzali ještě přes Příbram, zastavili se v Těchlovicích u Labe a již za tmy dorazili v pořádků domů.
Pojďte si tedy prohlédnout další část podzimní přírody v naší hezké zemi, v případě zájmu o návštěvu, najdete informace o této lokalitě na netu. Přeji všem pohodový zbytek roku 2021.
Můj svět, cestování