Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží všechno, co prožil. Na stáří je nejkrásnější svoboda. Je to období, kdy ještě mohu, ale málo musím. Nelitujme, že jsme staří, je to výsada. Ti méně štastní už tu nejsou.
Být starý není žádná zásluha, ale být příjemný starý člověk je umění. Jak málo už je těch okamžiků, kdy se vzájemně s tím druhým potřebujeme, kdy se můžeme rukou dotknout, pohladit.
Ve stáří nemůže být člověk repelent. Je důležité nepromarnit každou příležitost a něco hezkého ještě prožít a udělat.
Více čtu, méně uklízím, sedím na lavičce a pozoruji přírodu. Nic neschraňuji a stále méně toho potřebuji. Na nákup nosím svoje nejlepší oblečení, abych ho ještě užila. Mám čím dále víc pocit, že každé ráno, každá vteřina, každé nadechnutí je opravdovým darem.
Život s námi někdy mává
někdy bolest, někdy sláva.
Narodíš se a jsi dítě,
všechny múzy políbí tě.
Co chceš, to si můžeš přát,
můžeš milovat i lhát,
můžeš dávat, nebo brát.
Co vybereš si ve svém mládí,
to tě v stáří pořád svádí.
Jsi -li šašek, nebo král,
budeš tímto pořád dál.
Moudrost stáří nezachrání
to, co v tobě není k mání.
Někteří důchodci ve svém věku skáčou o tyči, lezou na různé kopce, zdolávají cizí krajiny, chodí na univerzity třetího věku, dělají modelky, prostě dohánějí, co v životě třeba promeškali. Já sedím v křesle, pejska na klíně a jsem spokojenáí, že už si nemusím nic dokazovat a někam se pachtit.
Včera jsem se setkala se spolužáky po X letech. Bylo to moc fajn. Spočítali jsme, kdo už odešel na onen svět a zjistili, že je jich stále více. Radovali jsme se, že tady ještě jsme a že nás život ještě těší. Hovořit o nemocech bylo zakázané. Byli bychom tam totiž dlouho do noci.
A tak tedy ještě něco o řešení problémů stáří.
Ubývá mi dech,
padají mi vlasy,
padají mi zuby,
co to značí asi?
Že by stáří přišlo?
Chce otrávit tělo?
A co mám teď dělat?
Co by tělo chtělo?
Vezmu tedy všechno,
co si šetřím k stáří,
vlasy si nastřelím,
nabarvím, ať září.
Nechám dělat zuby,
úspory mi stačí
Ale co s tím dechem?
Co mám dělat tedy?
A tak milí zlatí,
dýchnu naposledy.