Vaše organizace Diakonie ČCE se již osm let zabývá podporou domácí péče. Můžete krátce představit váš projekt Pečuj doma, čím se konkrétně zabývá?
Cílem našeho projektu je komplexní podpora neformálních pečujících, tedy každého, kdo se stará o své blízké, ať už stárnoucí rodiče, nemocné partnery nebo třeba děti s postižením. Těmto lidem nabízíme podporu formou poradenství, které poskytujeme osobně nebo telefonicky na naší bezplatné lince 800 915 915, informujeme je zde například na jaké příspěvky a zdravotní pomůcky mají nárok nebo jaké služby mohou využívat. Pro pečující pořádáme množství online i prezenčních kurzů, kde si mohou vyzkoušet ošetřovatelské a fyzioterapeutické techniky, dozvědí se jak pečovat o člověka s demencí, jaké jsou zásady komunikace při péči, jak pracovat se stresem, jaká jsou specifika péče v závěru života, získají sociálně-právní minimum a řadu dalšího. Pečující mohou navštěvovat naše podpůrné skupiny, kde mají prostor pro sdílení svých zkušeností a pocitů. Vydáváme také řadu příruček a natáčíme instruktážní videa. Na našich stránkách www.pecujdoma.cz mohou pečující využít interaktivní mapu služeb a Nouzový plán péče, který může pomoci v zastoupení pečujícího v případě jeho neočekávaného a náhlého výpadku.
Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s péčí o nemohoucí lidi v domácím prostředí. Přibývá lidí, kteří se snaží postarat se o své příbuzné v domácím prostředí?
V současné době probíhá 80 – 90 procent dlouhodobé péče v domácím prostředí, neformální pečující jsou tedy základním pilířem systému sociálních a zdravotních služeb. Přitom je ale jejich prestiž a ohodnocení stále velmi nízké. Pečující se potýkají s řadou zásadních problémů. Nemají například dostatek informací a znalostí týkajících se péče a jsou na péči sami. Je pro ně obtížné skloubení profesního života s péčí o blízkého, mnohdy musejí opustit své zaměstnání a řada z nich se tak dostává na hranu chudoby. Nemají čas na vlastní zájmy, na vlastní seberůst a odpočinek a velmi často se postupně dostávají do sociální izolace a samoty. Řada pečujících se potýká s velikým vyčerpáním, stresem nebo dokonce syndromem vyhoření. Právě na tyto problematické okruhy se snažíme reagovat nabídkou našich služeb.
Předpokládám, že si často lidé dostatečně neuvědomují, jak náročná je domácí péče. Na co se musí lidé především připravit, když se rozhodnout starat se doma o nemohoucího člověka?
Velmi důležité je nejprve zhodnotit své síly a také se pokusit najít někoho, kdo vás občas vystřídá a podpoří, abyste na vše nebyli sami. Určitě je vhodné získat dopředu co nejvíce informací týkajících se péče a neshánět pak vše narychlo a „za pochodu“, vědět také, na koho se mohu v případě potřeby obrátit. Je dobré předem upravit domácnost, ve které budu o svého blízkého pečovat, aby pro něj byla vhodná a bezbariérová.
Vedle fyzické práce je domácí péče náročná zejména na psychiku pečujících. Mohou se na vaši organizaci obrátit lidé, kteří už nezvládají domácí péči po psychické stránce? Kam konkrétně mohou přijít či zavolat a jak jim vaši kolegové mohou pomoci?
Je to pravda, péče, zejména ta dlouhodobá, je pro pečujícího velikým náporem na jeho duševní stabilitu a pohodu. Pečující navíc na sebe moc nemyslí, starají se o svého blízkého a zanedbávají pak sami sebe. Pro pečující realizujeme v reakci na jejich psychickou přetíženost podpůrné skupiny. Zde panuje bezpečné prostředí, ve kterém mohou sdílet i své niterné pocity a obavy mezi lidmi, kteří vědí, co prožívají, a mají pro to pochopení. Mnohdy si zde pečující vyměňují i praktické rady a doporučení.
V jakých případech doporučujete pečujícím, aby raději využili nejrůznějších sociálních služeb – domovů pro seniory, léčebny dlouhodobě nemocných apod.?
Nejsme za každou cenu zastánci domácí péče, ne vždy je tato varianta možná nebo ideální. Rozhodující je konkrétní situace každého pečujícího, jaké má finanční zázemí a pracovní možnosti, bytovou situaci, vlastní zdraví, jestli se stará ještě o někoho dalšího (například malé děti), jaká je diagnóza a prognóza jeho blízkého atd. Každý pečující by měl realisticky zvážit své možnosti a poté se rozhodnout, zda je v jeho situaci vhodnější domácí péče nebo raději zvolí například rezidenční zařízení, kde může svého blízkého navštěvovat.
Měla na domácí péči podle vás vliv pandemie koronaviru?
Řekla bych, že zrovna na domácí pečující pandemie tak výrazný vliv neměla. Oni jsou zvyklí být v částečné sociální izolaci, vázaní doma bez možnosti plně realizovat své zájmy a zaměstnání. Možná naopak řada z nich měla například díky častějšímu homeoffice na péči více času a klidu. Mnohem výraznější dopad měla na lidi umístěné v pobytových zařízeních nebo nemocnicích, kde je nemohli jejich blízcí navštěvovat. U pečujících jsme vnímali rostoucí obavu z vlastní nákazy a strach, kdo by je zastoupil a postaral se o jejich blízkého, kdyby náhle onemocněli. My jsme všechny naše aktivity přesunuli do online prostoru, aby je mohli pečující využívat z pohodlí domova a byl (doposud je) o ně opravdu veliký zájem.
Myslíte si, že stát dostatečně podporuje domácí péči? Co by měly či mohly státní instituce podle vás zlepšit?
Státní sociální a zdravotní systém, na jejichž pomezí neformální péče stojí, ji zdaleka nepodporuje ani nedoceňuje dostatečně. Neformální pečující nejsou legislativně považováni za cílovou skupinu sociálních služeb a proto nemají téměř žádnou ucelenou sociální podporu. Chybí koordinovaný systém poskytování informací o péči a vzdělávání pečujících, chybí adekvátní finanční náhrada za nutnost omezení zaměstnání na úkor péče, potýkáme se s nedostatkem terénních sociálních i zdravotních služeb, které by mohli pečující využívat, máme nedostatečnou síť sociálních podpůrných služeb a možností sdílené péče. Jako potřebné vnímám zvýšit celkovou prestiž a finanční ohodnocení pečujících, realizovat změny v pracovním právu, rozšířit síť podpůrných služeb - poradenských, vzdělávacích i odlehčovacích.
Na domácí péči poskytuje stát finanční příspěvky. Kde o ně mohou pečující lidé požádat a na co všechno mají nárok?
Stát poskytuje takzvaný příspěvek na péči, který je rozdělený do čtyř stupňů dle míry závislosti na pomoci jiné osoby. 1. stupeň činí 880 Kč na měsíc, 4. stupeň, tedy maximální výše, činí 19 200 Kč na měsíc. O příspěvek je možné zažádat na spádovém Úřadu práce dle trvalého bydliště našeho opečovávaného. Kromě příspěvku na péči je zde možné získat také příspěvek na mobilitu, který je pro všechny žadatele stejně vysoký, tedy 550 Kč na měsíc. V rámci nemocenského pojištění mohou pečující využít krátkodobé (max 9 dnů) nebo dlouhodobé (max 90 dnů) ošetřovné.
Na váš projekt poskytl finanční prostředky Nadační fond Veolia. Jak konkrétně peníze využijete?
Z nadačního fondu Veolia jsou dílem financovány všechny naše aktivity pro neformální pečující od poradenství, přes kurzy a skupiny po vydávání příruček a natáčení instruktážních i osvětových videí. Vážíme si jejich podpory, která nám umožňuje přistupovat k neformálním pečujícím komplexně.
Více o projektu Pečuj doma se můžete dozvědět prostřednictvím tohoto videa:
