Na vojně jsem byl jako „špagát“ (tedy absolvent vysoké školy, pojmenování vzniklo podle prýmek na výložkách uniformy) v letech 1989 a 1990. Na „pévéesce“ v době mého vojančení hrála od rána do večera. Pro neznalé: „pévéeska“ byla politicko výchovná světnice, kde přes den probíhalo zejména politické školení mužstva a další podobné mozkové vymývárny, večer se pak měnila v místo všech povolených i nepovolených zábavních aktivit záklaďáků. U nás, vzhledem k relativně malé vzdálenosti od západních hranic, k tomu patřilo i chytání Rádia Luxembourg (studnice muziky, která byla v době budování socialismu jinak těžko dostupná) a západoněmecké televize.
Nicméně skladba Stairway to Heaven nehrála náhodně z rádia či televize. Jeden z vojínů zakoupil LP desku od Led Zeppelin někde na burze a propašoval ji do kasáren. Na erárním gramofonu se protáčela každý den odpoledne i večer, často stále dokola jen tato píseň. Byla kulisou přelomových událostí, které mezi nás - oddělené od reálného světa kasárenskými zdmi - začaly pronikat zvolna z československé televize. Vzpomínáte? Bylo to svatořečení Anežky České, demonstrace na Národní a další události v listopadu 1989, sestavování postsocialistikých vlád, volba prezidenta Václava Havla, první svobodné volby...
Stairway to Haven se umisťuje na předních příčkách nespočtu žebříčků oceňujících nejlepší rockové skladby nebo kytarová sóla. Stala se legendou, stejně jako její autorská dvojce Robert Plant a Jimmy Page. Její kouzlo je mimo jiné v tom, že je složena z několika instrumentálně odlišných částí.
Vlastně stejné je to i s mojí oblíbenou muzikou, životem mě provázela spousta kapel. Od bratří Ryvolů po Vladimíra Mišíka či Jasnou páku, od Rolling Stones po Boba Dylana a Janis Joplin. Píseň Stairway to Haven nicméně pro mě bude vždy znamenat symbol konce komunismu, moje schodiště ke svobodě.
P.S. Pokud si ji chcete připomenout, můžete například zde:
