Výpravčí, voják základní služby Frantík Rendl se shodou okolností ocitnul na peróně stanice Český Těšín. V dopravní kanceláři byli ještě dispoziční výpravčí Mirek Geisler a operátorka Irma.
Do dopravní kanceláře byl převelen z ,,placu“. Několik měsíců předtím byl posunovačem. Najednou vojenští páni zjistili, že utajený výpravčí dosud nemá propadlé zkoušky. A tak rozmnožil řady vojáků s červenou čepicí. Desátníku Rendlovi nastaly krásné chvíle. Sloužil jako venkovní s opravdovým mistrem. Všechno řídil Mirek. Nic jej nedokázalo rozházet, vše řešil v klidu a s humorem.
Na denní směně se úderem dvanácté otevírají dveře dopravní kanceláře. Dovnitř vplouvá pan vrchní v bezvadném fraku a předkládá služebníkům jídelní lístek. Dopravní kancelář totiž sousedí s nádražní restaurací. Přinesený oběd i s prostíráním konzumují zaměstnanci na výsuvné desce, zabudované do stolu. Už nikdy Fanouš takový luxus nezažije. Dodnes cítí na jazyku specialitu kuchyně, skopové na česneku.
Za svou službu je voják honorován civilním platem. A jestli byl dosud na vojně ,,jen jako“, nyní je pouze ,,u vojáků“. Prodlévá v Prostřední Suché a stravuje se v okolních městech, zásadně v restauracích druhé cenové skupiny! Z vojáka základní služby se rázem mávnutím kouzelného proutku stává zelený baron! Za jediný den ve svém volnu dokáže absolvovat tři filmová představení. První dopoledne v Ostravě, druhé odpoledne v Havířově a třetí večer v Českém Těšíně!
Frantík, skoro metr devadesát vysoký a udělaný chlap, disponuje zasmušilým výrazem tváře. Snad je to nějaká svalová záležitost. Když už pak v civilu sloužil ve stanici Dobrotín, byla jeho vizáž ohodnocena jako výraz kapitána německé ponorky!
Toho dne šel Frantík vypravovat rychlík do Žiliny. Už se blížil k soupravě, když najednou vypadla průvodčí s porušenou ondulací. A prý ve vlaku dělají bordel dva romové. Frantík vletěl do vagonu.,,Tak co je tady?“ zařval. Dva cikánští výrostci ztuhli. Proti nim stál pán ve vojenské uniformě s červenou čepicí na hlavě.V ruce měl plácačku a ve tváři výraz SS Obersturmbannfuhrera Sigfrída Kleina z rampy v Osvětimi. Tento zjev způsobil, že výpravčí bez potíží vyvedl z vlaku dva snědé výtržníky. Nekladli žádný odpor.
,,Kde ses flákal, ten rychlík dostal pět minut!“ vyčítal dispoziční.
,,Ale vyhodil jsem z vlaku dva cikány!“ informoval venkovní výpravčí.
,,Ty seš ale vůl! Tady se čeká se na policajty, i kdyby ten rychlík měl stát hodinu. Divím se, že nemáš kudlu v břiše!“
Frantík se dodatečně rozklepal.
Na noční směně přijel motoráček od Albrechtic. Vezl havíře ze šichty. Omylem projel zastávku! Najednou se začal před dopravní kanceláří srocovat dav lidí. Rozčilení havíři žádají nápravu.
,,Franc, honem přistav něco ke dveřím, já to zařídím!“ křičí dispoziční výpravčí. Ozývá se bušení na dveře dopravní kanceláře. Rozlícení havíři nejsou ochotni diskutovat. Už dávno měli být u rodin a teď tohle. Dispoziční se rychle rozhoduje. Motoráček zacouvá zpět na tu zastávku! Staniční rozhlas oznamuje informaci. A tak jako ve zpětně promítaném filmu se vláček vrací. Vrací se pochopitelně na černo. Ve vlakové dokumentaci nesmí být o této jízdě ani zmínka.
Na peroně stojí rychlík, směřující do vnitrozemí. Frantík je už připraven zvednout plácačku. Najednou se ozývá křik Golembje, golembje!“ Do stanice se blíží posunka a tlačí před sebou zakrytý nákladní vůz. Cestující otevírají okna a zvědavě vyhlížejí směrem ke zdroji hluku.
Do Chebu pojede na konci vlaku vagon plný poštovních holubů! Místní holubáři pak budou po určité době sedět v holubníku, plni očekávání. Divní to lidé. Vedoucí posunu se řehní na lokomotivě.
Holubi se vydali na dalekou cestu. Frantík si však pomyslel: ,,Šílenci v holubnících budou očekávat návrat šampiónů. To já raději očekávám výplatu!“
