Dalibor Koudelka je dvakrát rozveden. Vždy vlastní vinou. Jeho koníčkem byly ženy a tolerantní manželky jsou v této populaci vzácnou výjimkou. První ženě byl věren šest let. Pak už to neustál. Dvacet let vydržel kličkovat. Dvacet let bavil svoji inteligentní ženu nejapnými výmluvami. Žena mu to vrátila i s úroky. Vůbec se nevymlouvala a nechávala stát automobil svého milence před domem postiženého.
Záletník usoudil, že se schyluje k rozvodu.
,,Člověče, moje stará mne péruje na každém kroku. Mám dceru z prvního manželství a žena ji nesnáší. Vůbec se nestýkáme. Musím mít fotku vlastní dcery připíchnutou v dílně. Tam moje stará nechodí!“ postěžoval si jednou v hospodě kamarád.
,,Tak to bych nedokázal. Dceru bych nikdy neopustil a novou manželku bych klidně poslal k vodě!“ prohlásil Dalibor Koudelka.
,,Víš, kdyby mne ta moje semetrika opustila, dcera by si mne k sobě nevzala a já bych zvlčil. Neumím si nic udělat a dokážu spálit i vodu na čaj!“ vysvětlil kamarád.
Rozvod s první ženou na sebe nedal dlouho čekat.
Dalibor, vědom si tragického osudu kamaráda, slabocha, rozhodl se k razantnímu činu. Naučí se vařit! Jeho znalosti stran vaření jsou nevalné. V zaměstnání si často smažil v kastrůlku vejce. Nežli pochopil, že vejce se na zpěněnou cibulku sázejí do kastrůlku, dokázal plácnout ze tří vajec na vařič minimálně jedno. Také se stávalo, že nežli plácnul do nádoby třetí vejce, bylo to první dávno připečené!
Kamarád Tonda je žena v domácnosti. Tělesně postižený důchodce ovládá všechny domácí práce. To bude záchrana. Dalibor si zakoupil sešit a tužku a vydal se na první hodinu vaření.
,,Tondo, vař a říkej co děláš!“
Do sešitu vepisuje žák krasopisně – Vaření. Hodina první, bramborový guláš.
A tak se v sešitě objevuje první sdělení. Bere hrnec a nalévá vodu. Škola hrou. Údaje z kuchařských knih – připravíme jíšku obvyklým způsobem, jsou nanic.
Žák je velmi učenlivý. Všude sbírá rozumy o vaření a se ženami už necvrliká milostné bláboly, ale doluje z nich podrobnosti o přípravě houbové omáčky. Naučil se celkem obstojně vařit, segedinský guláš a španělské ptáčky umí uvařit naprosto bezkonkurenčně.
Dalibor nezůstal dlouho sám. Velice rychle si našel druhou ženu. Osm let žil ve spokojeném manželství. Manželce zatajil, že umí vařit, aby nebyl k této činnosti zneužíván. Na jedné dovolené se ale náhle ocitnul v cizí posteli. Druhá žena zachytila při běžné prohlídce manželových kapes milostný dopis. Tolerance nebyla její silnou stránkou. Záletníkovi hodně přitížilo, že tuto ženu před osmi lety zařadil do koloběhu milenek a navštívil s ní postupně všechny konspirační hotely a místa tajných schůzek.
Druhá žena jej dostala vysokou diplomacií a zahrála na strunu jeho dobrácké a mesiášské povahy. Líčila mu dramatický útěk ženy, pronásledované agresivním opilcem. Při poryvech větru prchala před zuřivcem nocí se dvěma malými dětmi, až našla útočiště u starší sestry. Když jednou leželi v obětí, ozval se ze třetího patra činžovního domu po půlnoci rachot. Vrátil se domů agresivní opilec. Do rachotu rozbíjeného nádobí se ozýval řev opilce, pláč dítěte a ječení bité manželky. Druhá žena se v Daliborově náručí třásla a hlasitě vzlykala.
,,To jsem zažila, tak jsem žila! Miláčku, drž mne, nepouštěj mne, buď u mne. Jseš moje naděje na klidný život!“
Do půl roku se vzali a žena se dvěma dětmi se přistěhovala do rodinného domku šlechetného zachránce. I mesiáš je jenom člověk. Milostný dopis zahájil další rozvodový proces.
,,Nebudu s tebou spávat!“ zahrozila klamaná žena.
,,Nevadí, budu muset zmobilizovat rezervy!“ odpovídá manžel.
,,Nebudu ti prát!“ přitvrdila bývalá diplomatka.
,,Zítra peru a neumím to. Máš jenom dvě možnosti. Buď mne to naučíš, nebo pokazím pračku."
,,Nebudu ti žehlit!“ vystřelila nátlaková skupina poslední salvu.
Dcera z prvního manželství ukázala tatínkovi průběh žehlení košile. Druhou už žák vyžehlil sám.
Dalibor vytrval. Za zálety se omluvil, tolerován nebyl. K odhaleným záletům přibylo rozhodnutí druhé ženy, že nehodlá z rodinného rozpočtu finančně podporovat Daliborovu dceru z prvního manželství na vysokoškolských studiích v Praze. Ať se holka živí sama!
Sám zažaloval o rozvod a druhá žena se nestačila divit, co že jí to přišlo za obálku s modrým pruhem. Rozvedeni byli systémem dobrý den, jste rozvedeni, nashledanou. Děti spolu neměli. Milostivá nedokázala odhadnout, kam až může partnera zatlačit.
Dalibor zůstal sám. Pochvaluje si tento bohulibý stav. Zatím nikoho nepotřebuje a je zcela soběstačný. Ale náhoda je blbec. Může se mu přece něco stát a dětem nechce být na obtíž. Občas proto uvažuje o nějaké ženě, partnerce, doživotní družce. Jenom kde vzít a nekrást. Opotřebovaným zevnějškem už nikoho nepřiláká. Není také natolik solventní, aby svým zchátralým zjevem dával budoucí ženě naději nad svým brzkým skonem a bohatým dědictvím. A tak ho napadlo, že by ženu mohl ulovit kulinářským uměním. Možná by ji přilákal svojí specialitou, španělskými ptáčky! Musel by je rozložit rafinovaně do předsíně, aby návštěvu přivedly až třeba do ložnice. Vysvětlení následuje.
Něco podobného je možno spatřit v protektorátním filmu Maskovaná milenka. Ve značně zromantizované scéně podle Balzaca se plazí herec Gustav Nezval v uniformě poručíka hulánů po stopách pohozených růží. Růže vedou do růžového budoáru. Vedou pořád dál. Poručík jde po stopě jako Český fousek. Dopracuje se až do místnosti s katafalkem a baldachýnem. Růže pak vedou do postele. Růžová cesta končí na těle krásné herečky Lídy Baarové. Poslední růže mizí za výstřihem nedbalého negližé!
Nakonec tento způsob lákání zavrhuje. Musí se snažit získat ženu daleko prozaičtějším způsobem. Je však nutno uznat, že nápad s cestou lásky, vyfutrovanou kulinářskými produkty není až tak k zahození!
