A pro takovou organizaci vznikl kalendář osobností 20. století, který právě představujeme. Vznikl pro nadační fond Úsměv Anděla, za nímž stojí Petr Šedina se svou rodinou.
Jaký byl podnět k vydání tohoto kalendáře?
Jsem neklidný člověk a stále potřebuji mít před sebou nějaký úkol, cíl. Sotva s jedním projektem skončím, hned mi naskočí další. Na počátku tedy byla touha představit známé, ale i méně známé osobnosti, které nás doprovázely ve druhé polovině minulého století. Bohužel, do kalendáře se jich vejde jenom dvanáct, jistě by se takových lidí našlo na nejméně sto kalendářů. Další podnět byl svázaný s covidovou dobou. Říkal jsem si, jak je možné, že k tomu, co se děje, se nevyjadřují žádné neformální autority? Proč nemluví ti, které mají lidé rádi? Herci, sportovci nebo vědci a lékaři? Proč jsou stále vidět jenom ti, kteří všechno organizují a všechno jen nařizují. Vydal jsem se proto hledat normální lidské vyjádření. Řekl jsem si, že ty lidi jsou tady úžasní a že si to zaslouží. Rozhodl jsem se, že vydám kalendář osobností pro rok 2022. Současně je tu snaha pomoci.
Na co jste se těch osobností ptal?
Všichni dostali stejnou otázku: Co Vás v životě nejvíc překvapilo? Každá ta odpověď je samozřejmě jiná, dotýká se jejich profesí, toho, co prožili a toho, co by si přáli. Bylo to nesmírně zajímavé. Využili té možnosti se vyjádřit, protože byli tak dlouho v sociální izolaci kvůli epidemii. Herec Dalimil Klapka, který propůjčil svůj hlas poručíku Colombovi zavzpomínal na rok 1968 a vpád vojsk Varšavské smlouvy. Malířka Edita Plicková se svěřila s tím, že jen těžko proniká do tajemství nových technologií. Avšak jejich příspěvky byly velice obšírné a musel jsem je proto znovu požádat, aby se zaměřili pouze na odpověď na danou otázku a dal jsem jim na to jen sedm řádek.
Kdo anebo co Vás nejvíce překvapilo?
Překvapilo mě především to, jak dobře všechno fungovalo. Všichni byli velice ochotní, přijali mě u sebe doma a třeba Petr Kostka přijel za mnou. Bylo to tak čisté a já si říkal, že čisté věci přicházejí, když máte čisté úmysly.
Jak jste si ty osobnosti do kalendáře vybíral?
Začínali jsme s fotografkou Veronikou Pilařovou u výtvarnice Edity Plickové, a ta nás upozornila na Vratislava Ebra. Potom už to šlo samo. Každý má svůj fotoportrét a zpověď o tom, co ho v životě nejvíce překvapilo.
Kde si můžeme kalendář osobností zakoupit?
Domluvili jsme se v kavárně v nemocnici Motol. Tam jsme zřídili tzv. odběrní místo, kde je možné kalendář získat. Stačí říct heslo „úsměv anděla“, doporučená cena je 300 korun. Druhé odběrní místo je v kanceláři Herecké asociace, Senovážné námětí 23, Praha 1.
Úsměv Anděla? Proč zrovna takové heslo?
Jak jsem již na začátku naznačil, kalendář má nejen potěšit, ale zároveň i pomoct, a to tak, že výtěžek bude věnován na konto Nadačního fondu Úsměv Anděla.Tato organizace byla založena v roce 2016 a to jako logické pokračování Benefice pro Úsměv Anděla, pořádané na golfovém hřišti Snail v Úholičkách. Tato benefice vznikla spontánně po úmrtí našeho vnoučka, který právě v Motole podlehl ve svých pouhých sedmnácti měsících zákeřné nemoci a velké vděčnosti všem, kteří nám po celou dobu jeho nemoci pomáhali.
Co všechno nadační fond dělá?
Největší podíl na činnosti nadačního fondu má především Alžběta – moje dcera a zároveň maminka malého Péti. Manželka Radka – zakladatelka NF, se stará převážně o administrativní záležitosti. Základním mottem nadačního fondu je „Nejcennější co můžeš dát, je tvůj čas“ a tím se řídíme. Obě se snaží toto heslo naplnit, ale zároveň přinést i určitou hmotnou pomoc. Nezapomínají ani na rodiny nemocných dětí a na lékaře a sestry, které se o děti starají. A z toho důvodu jsem se rozhodl veškerý zisk z kalendáře věnovat NF. Já mám malé golfové hřiště, kde zároveň provozuji galerii. Při každé akci golfového klubu se pořádá výstava obrazů převážně amatérských umělců a každý vystavovatel věnuje NF jeden obraz. S přáteli jsem vydal malou knížku omalovánek a básniček pro děti, která byla k dispozici zdarma na recepci dětské onkologie. Všiml jsem si, že děti jsou obklopené různými technologiemi a moc nečtou. Ta knížečka byla příležitostí, jak si mohou malovat a přečíst si básničku.
