Já nevím, co mají lidi proti hotelům zdravotních pojišťoven. Dovezou vás tam jejich vlastní sanitkou, uloží vás do čisté postele, uvaří, uklidí - a přesto odtud každý chvátá domů a ani nepoděkuje!
Pobyt v tomto hotelu čekal i mého manžela. Několik týdnů byl objednaný na operaci kýly. Dočkal se i termínu předoperačního vyšetření. Situace byla v dnešní době kvůli koronaviru o něco napínavější. Denně jsme kontrolovali zprávy. Zavřou nemocnici nebo ještě ne? Odloží plánované operace, nebo to manžel ještě stihne?
Přišel Den D. Sanitka přijela hned po ránu, výlet mohl začít. Po loňském pobytu v této nemocnici se manžel vypravil do známého prostředí. Mohl si užívat odtučňovací kůru (před operací nesmíte jíst ani pít) po operaci pak snídaničku do postýlky, pohled na mladé sestřičky a rozhovory s moudrými ošetřujícími lékaři. Hned po operaci se do telefonu omlouval, že je asi pod vlivem omamné látky. I tohle vám poskytnou a zdarma! A pod lékařským dozozem! A tak jsem ho zbytečně nerušila, aby si ten zážitek vychutnal.
Manžel není doma! To se musí využít! Udělám to, co mám zakázané! Umyji okno v obýváku! Abychom si rozumněli: Okna v kuchyni a ve svém pokoji můžu mýt co hrdlo ráčí, ale v obýváku? Tam je mytí okna zločinem, neboť bych manžela rušila při sledování televize, ve spánku případně v kombinaci obojího! A ještě by na něj zvenku táhlo! Teď mi to nemá kdo zakázat! Vzhůru na okno! Záclona i závěs už pobyt v pračce taky potřebovaly a okno prokouklo. Já si zacvičila při otevřeném okně a to je dobré pro udržení fyzické kondice.. A hned jsem na sebe manželovi vyzradila, jak jsem využila jeho nepřítomnost.
Manžel odjel do nemocnice s tím, že hospitalizace potrvá 10 dní a potom mi již pátý den volal: Propustili mne, uvař mi něco k obědu, mám hlad! Přiznám se, že jsem ani nešla nakoupit. Udělala jsem z toho, co bylo doma, zapečené těstoviny a gulášovou polévku. Manžel si pochutnal na polévce a nad pekáčkem se zapečenými těstovinami nenechal zapadnout slunce. Stěžoval si, že porce v nemocnici mu nestačily a tak byl rád, že se doma konečně pořádně nadlábne. No a já byla potěšena tím, že mu chutnalo.
Když jsme se dívali, co ukazuje meteostanice, nestačili jsme se divit. Až manžel pochopil, jsem že při svém řádění posunula čidlo meteostanice na okně . Zvýšeným hlasem mne požádal, ať mu pomůžu závadu odstranit. Povedlo se. A já si musím pamatovat, že při případné další okenní očistě musím dát pozor na čidlo.
Jak se manžel cítí? Inu, jako po operaci. Chodí na krátké procházky a čeká, až mu bude líp. Máme to za sebou. Jsme rádi, že vše dobře dopadlo a že si můžeme dělat jiné starosti: v prosinci slaví narozeniny snacha a nejstarší vnuk, je třeba se pokusit jim splnit tajná přání :-)