Původní forma eseje vznikla podle francouzského spisovatele Michela de Montaigne, který své dílo pojmenoval Essais. Tomuto žánru pojmenování „Esej“ už zůstalo. Jednoduše řečeno, je to literární, odborně publicistický žánr středního či kratšího rozsahu. Esejí je více druhů – miniesej, odborná esej, americká esej, esej francouzská atd. Tento článek však pojednává o klasické české eseji. Nejběžnějšími tématy esejí jsou literatura, politika, kultura, témata filozofická či aktuálně společenská.
Na rozdíl od nestranné publicistiky do každé eseje její autor vkládá svůj subjektivní názor na rozebíranou problematiku. Často jde o zhodnocení nebo kritické vyjádření, které se ale za každých okolností musí opírat o odborná fakta. Tato fakta dávají eseji hlavní myšlenku. Tato myšlenka by měla čtenáře přesvědčit o pravdivosti toho, co autor píše.
Mezi nejznámější české tvůrce esejí se řadí F. X. Šalda, František Kvapil, Václav Bělohradský, Arne Novák a další.
Skladba eseje
* Nadpis. Nejdůležitější součást textu. Stejně jako u ostatních publicistických forem musí čtenáře zaujmout a přesvědčit o zajímavosti textu. Nadpis by se ale měl vztahovat k prezentované problematice.
* První odstavec – úvod – by měl nastínit problém. Informaci, o čem pojednává celá práce a proč by měl čtenář zůstat a pokračovat ve čtení.
* Další odstavce přinášejí názory a argumenty, pro i proti, podpořené ověřenými a věcnými informacemi. Text můžete členit do podkapitol, které však musí mít stejnou, jednotící myšlenku. Hledejte důkazy, hledejte významy a sami si třeba klaďte otázku – proč?.
* Závěr eseje. Od autora se očekává závěrečná, nosná myšlenka, která by měla čtenáře utvrdit v autorově pravdě. Shrnutí vašeho stanoviska. Případný výhled do budoucna, naděje či beznaděj. Esej může končit i otázkou vedoucí čtenáře k vlastnímu zamyšlení.
Esej může mít na první pohled třeba i všední téma. Ale zkuste toto téma rozebrat kreativně z více úhlů pohledu. Udělejte ho zajímavým! Případně vyberte z obecného tématu podrobnější podtéma a zkuste ho zajímavě rozvést.
Esej můžete psát jak v první, tak i ve třetí osobě. Psaní v první osobě zdůrazní váš osobní přístup k tématu, psaní ve třetí osobě působí zase důvěryhodně.
Používejte zásadně spisovný jazyk. V eseji není místo pro nespisovné výrazy, pokud se neobjeví např. v citacích.
Veškeré použité materiály, které při přípravě textu nastudujete a použijete, jak ve vlastním textu, tak i v citacích, je třeba v textu buď označit, nebo uvést v samostatném seznamu zdrojů v závěru eseje. Jen znovu připomínám, že toto platí ve všech literárních žánrech.
Zdroje:
www.seminarkyza1.cz/blog-item/jak-napsat-esej/
www.jaktak.cz/jak-napsat-esej-rady
