„Hledání kořenů, genealogie a rodinná historie je téma, které zajímá stále více lidí,“ říká Monika Kopřivová, zakladatelka a majitelka portálu Babičkářství.
V jaké podobě vlastně paměti vašeho dědečka byly? Psal je ručně či na psacím stroji?
Dědečkovi bylo v té době téměř 90 let a za pomoci mé tety a sestřenice na starém psacím stroji sepsal knihu svých pamětí, v malonákladu ji vydal a jako dárek ji věnoval všem v rodině.
Věděl někdo z vaší rodiny, že dědeček sepisuje rodinné paměti?
Jelikož mu pomáhala teta, věděli jsme o tom, na čem dědeček pracoval. Dokonce jsem si představovala, jak bude knížka vypadat a o čem se asi dočtu. Ale výsledek mě doslova učaroval. Zjistila jsem, kolik věcí o naší rodině nevím a jak ohromný poklad dědečkova kniha je.
Můžete prozradit, co vás v dědečkových pamětech nejvíce překvapilo?
V knížce dědeček například velmi podrobně popsal, jak žily dvě rodiny v jednom malém domku s babičkou a cizí paňmámou na důchodku. Neměla žádné příbuzné, a tak ji vzali za svou. Některé situace, na které si dědeček vzpomněl byly velmi komické. Zajímavé v knížce bylo například to, jak prožívali každý rok Štědrý den, co předcházelo a následovalo. Překvapivé pro mě bylo, jak malému dítěti, nyní mému dědečkovi, přesný sled oslav utkvěl a byl schopný nás tak přenést do období dětství, historicky první republiky.
Kolik knih Babičko a Dědečku vyprávěj se už prodalo? A je o ně zájem i v zahraničí?
Dnes už jsou to desetitisíce kusů. Velký zájem je o ně v jižní Evropě, kde rodina, ať už v úzkém nebo širším kruhu více drží při sobě a jsou v bližším někdy až v každodenním kontaktu. Naopak směrem více na sever je zase taková větší zvídavost a snaha lépe poznat své kořeny, které nemusíme tak dobře znát. Každý národ to pojímá trochu jinak, ale všichni chceme mít uchovanou rodinnou historii a vzpomínky našich prarodičů pro nás a naše děti.
Vy jste vydala i další knihy jako Strom života naší rodiny, Naše výlety, Jak rostu… Předpokládám, že inspiraci berete u svých tří dětí?
Moje celá rodina a moje děti, jsou pro mě velkou inspirací. Když vznikla první knížka „Babičko, vyprávěj“, bylo motivací i to, abych měla sepsané paměti i od dalších prarodičů a aby zůstaly uchované pro mé děti. Širší i užší rodina i mé děti všechny naše knížky i hry testují a podílejí se tak na jejich vzniku. Hru „Jak to tenkrát bylo?“ jsme opakovaně hráli nejprve s vytištěnými papíry s otázkami, když vznikala, stejně jako „Kouzlo Vánoc“. Můj atlas zvířat a rostlin je knížka, která vznikla proto, aby děti rozvíjela, inspirovala je k pokusům a pozorování přírody. Motivací k jejímu vzniku byly právě moje děti.
Své knihy a také společenské hry prodáváte prostřednictvím vlastního e-shopu Babičkářství. Co všechno na něm lidé v seniorském věku najdou a jaký je zájem o produkty, které prodáváte?
Naše knížky i hry napomáhají i k procvičování krátkodobé a dlouhodobé paměti. Slouží i ke stmelování rodiny. Např. hra „Kouzlo Vánoc“ zpříjemní společné rodinné chvíle o Vánocích. Na portále Babičkářství najdete ale řadu dalších pomůcek, které usnadní seniorům život. Namátkou nesmeky, pomocník na oblékání ponožek, pomůcky na trénování mozku, speciální otvíráky a řadu dalších vychytávek.
Pokud by někdo z našich čtenářů potřeboval ještě rychle pořídit dárek pro svého příbuzného, co byste doporučila, co by podle vás mohlo udělat radost babičce, dědečkovi nebo vnoučatům?
Největším dárkem pro seniora je určitě společně strávený čas s rodinou. Ten nic nenahradí. Ale samozřejmě chceme udělat radost i hmotným dárkem. Na našich portálech Babičkářství nebo Familium najdete ten správný dárek pro každého. Velmi populární jsou právě naše knižní stálice „Babičko, vyprávěj“ a „Dědečku, vyprávěj,“ dále pak tituly „Naše výlety,“ „Strom života naší rodiny“ nebo i další. Určitě doporučuji naši novou rodinnou hru „Kouzlo Vánoc“ nebo hru „Jak to tenkrát bylo.“ Ale nabízíme široké portfolio různých dárků pro každého – originální dárky, dárky pro gurmány, speciální dárky s věnováním, zajímavá trička, dárky pro muže, ale i zdravotní a praktické pomůcky. Nejlepší bude, když se sama podíváte na naše stránky.
Vaše knihy a společenské hry napomáhají mezigeneračním vztahům. Jak je to podle vás důležité v dnešní době?
Myslím, že lidé by si měli především více vzájemně naslouchat. A zejména senioři si zaslouží naši pozornost a zájem. Často je dárkem pro babičku, nebo dědečka čas, který si pro ně uděláme. Můžeme společně někam zajít, nebo jen trávit čas povídáním doma u čaje. Tato doba snad nastartovala nejen zlepšení vztahů v rodinách, ale i pozornost směrem k seniorům.
Umí si dnešní děti podle vás ještě hrát? Nechtějí raději v ruce držet mobil, než usednout ke společenské hře?
Dnešní děti vyrůstají v mnohem pohodlnějším a komfortnějším světě, než jsme vyrůstali my. A zároveň mají mnohem více možností. Ale rozhodně si hrát umí a jakou mají fantazii! Jen jim je třeba dát na jejich kreativitu čas a prostor. Pokud jim věnujeme náš čas, leckdy ocení prožitou aktivitu více, než sezení doma. U nás se velmi osvědčilo zapojit k sobě dvě různé generace, a tedy synek stavěl dřevěnou budku s dědečkem, všechny děti společně s babičkou pečou cukroví a letos pod stromečkem bude pro toho nejmenšího našeho školáka právě Atlas zvířat a rostlin, stane se tak jeho autorem. Už vidím, jak na jaře budou s babičkou vařit pampeliškový med a s dědou vyřezávat kokosový ořech či pěstovat vlastního motýla z housenky.
Jste vystudovaná doktorka farmacie. Není vám někdy líto, že jste utekla od své profese?
Práce v lékárně mě velice bavila a to, že jsem začala vydávat knížky bylo vlastně díky shodě životních náhod a okolností. Rozhodně toho ale nelituji. Babičkářství a Familium mi dalo zcela nový životní směr. Mám možnost pracovat s řadou skvělých lidí, často i z jiných kultur, a to mě velmi obohacuje a zároveň rozvíjí. A co mě a všechny naše kolegy těší, je naplnění, že se naše knížky líbí. Dostávám často dopisy od konkrétních lidí, případně milé telefonáty od dědečků a babiček, pro které byly moje knížky podnětem ke vzpomínání, návratu do dětství a do mládí, a především k napsání vzpomínek. Osobně jsem viděla u několika babiček a dědečků knížky „na živo“. Ale jde vždy jen o nahlédnutí, přeci jen jde o rodinné vzpomínky, často i se setkám se širší rodinou, nebo vnuky. Právě vnoučata velmi často prarodičům s vyplňováním knížek pomáhají a stráví tak krásné společné chvíle – procházejí staré fotografie, psaní knížky je impulsem ke společnému vyprávění. Vyplňovací knížky „Babičko, vyprávěj“ a „Dědečku, vyprávěj“, „Strom života naší rodiny“ jsou dárkem, který dělá radost hned třikrát. Tomu, kdo je dostane, tomu, kdo je daruje, a když je knížka vyplněná, stane se rodinným pokladem. Knížky se lidem moc líbí a mně osobně velmi hřeje to, že se díky nim podařilo uchovat vzpomínky i pro další generace v tisících rodinách u nás.
