Moji rodiče i prarodiče žili v Čechách a přesto mám na Ukrajině tolik příbuzných, že je ani neznám. Všechny bratry a sestry v Kristu.
Začalo to tím, že i my v naší církvi jsme viděli problémy, které na Ukrajině jsou. Začali jsme tam vozit humanitární pomoc. Tehdy jsem nabádala každého, kdo chce zažít dobrodružství skokem z mostu na gumové kšandě, ať uvažuje o tom, že poveze kamion s humanitárkou z církve v Čechách do církve na Ukrajině. Zažije tolik dobrodružství, až se mu to bude zajídat. Řidiči nás opakovaně prosili o modlitby za ochranu nákladu i jejich životů. Taková byla Ukrajina.
Nejsme jediná církev, která na Ukrajině pomáhala, Bratři z naší církve oslovovali děti v Kijevě, které žily na ulici, zda nemají chuť jít do domova pro takové děti. Tento domov patřil místní církvi a když jim chyběly peníze na provoz nebo na lékařskou péči (a to bylo dost často) podporovala je naše církev. Příběhy dětí byly úděsně stejné: rodiče alkoholici buď děti na ulici vyhnali, nebo děti utekly samy. Ukrajina měla opravdu velké problémy, které stát nedokázal řešit. Jak přibývalo útoků vojákú z Ruska, škodících na Ukrajině, ubývaly nám možnosti tam sloužit. Několikrát jsme v církvi vybírali peníze na obnovu sirotčince v Mariupolu. Bojovalo se tam už před několika lety. Dneska je celý Mariupol v troskách. Děti ze sirotčinců, ve kterých jsme pomáhali, se povedlo na začátku války dovézt do bezpečí.
Jak to všechno dopadne? To ví Bůh. Už Pán Ježíš mluvil o tom, že jednou bude tento svět zničen. V dějinách církve se několikrát objevily zaručené zprávy, že konec světa přijde. Kdo tomu věřil, prodal své majetky, shromáždil se v bílých rouchách na kopcích a čekal. Nedočkali se. V současné době o konci světa neuvažuje jen pár zmatených křesťanů. Konec světa nabývá stále konkrétnější obrysy. Co s tím?
Kdo ví, že za jeho hříchy zemřel Pán Ježíš, se nemusí bát. Já si nemyslím, že křesťani se nebojí. Také sleduji zprávy, které mám k dispozici. Nejsem z nich nadšená. Učím se spoléhat na Boha. Denně mu děkuji za to, že se máme tak dobře, abychom mohli pomoci těm, kdo to potřebují. Pomoc druhým odvádí pozornost od vlastních problémů. Jak dlouho bude tato možnost trvat nemáme tušení, ale dnes děkuji Bohu, že u nás je ještě mír. Že jsem natolik zdravá, abych byla schopna pomoci. Že mám z čeho dávat. A že jsem pod Boží ochranou stejně jako ostatní křesťané. Až odejdu z tohoto světa, strávím věčný život v Boží přítomnosti. Věřím, že i na i60 mám čtenáře, kteří to mají také tak.
Jsem ráda, že Rádio7 začalo vysílat nejen po internetu, ale i digitálně. Vřele doporučuji poslech jejich pořadů. Kromě témat k modlitbám za Ukrajinu nabízejí i kontakty na pomáhající organizace a povzbuzení Božím slovem. Bez jejich pořadů bych všechny informace z Ukrajiny snášela ještě hůř.
