Většina lidí nyní tráví většinu času u televize či internetu a hltá zprávy o vývoji na Ukrajině. Je to přirozené a současné možnosti neomezeného šíření textových, zvukových i obrazových informací tomu nahrávají. Jenže současné propojení světa díky internetu má kromě skvělých stránek i ty negativní. Neustálý přísun zpráv a skutečnost, že jsme téměř v centru dění v mnoha lidech vyvolává strach, úzkosti a vyřazuje je z běžného života.
Ani v nejtěžších dobách by však člověk neměl zapomínat na takzvaně normální život, setkání s přáteli, s rodinou. Právě rozhovory s blízkými označují psychologové za nejlepší způsob, jak čelit strachu z toho, co se děje ve světě. Blízkost přátel, rodiny, udržování běžných rituálů a sledování zpráv jen v určitých časech, ne nepřetržitě – to jsou věci, na které je nyní dobré myslet více než kdy jindy.
„Uvědomme si, že současné děti jsou generace, která strach z války nikdy nezažila, takže na ní to, co se děje nyní, může silně dolehnout. Je na dospělých, jak jim to budou schopni vysvětlit,“ upozornil dětský psycholog Václav Mertin. Právě kvůli dětem a vnoučatům je tedy dobré pečovat o své duševní zdraví. Kdo se sám hroutí, není svým blízkým moc platný.
V mnoha rodinách nyní zaznamenávají, že se děti vyptávají, co se děje. „Žije nás v naší vile pohromadě několik generací, včetně mých dvou malých pravnuček. Pořád v těchto dnech koukáme na televizi, co se děje na Ukrajině a ty malé holčičky to slyší a vidí. Jedna se rozplakala, že má strach. Uvědomili jsme si, že jsme pitomci, že ji tomu strachu vystavujeme. Já jsem válku zažil, pamatuji si, jak přes Opavsko šla fronta a ještě dlouho jsem se v noci budil hrůzou. Takže se teď budu snažit s holkami více si o tom všem povídat, vysvětlovat jim vše, ale nestrašit je a naopak je rozptylovat hrami a výlety,“ vypráví osmaosmdesátiletý Karel.
Starší generace má samozřejmě z vývoje ve světě velké obavy, ta nejstarší válku pamatuje. „Paradoxně se nyní opět projevuje to, co se ukázalo při pandemii. Ti nejstarší jsou nejstatečnější, jsou vyrovnaní, nepanikaří. Zajímají se o to, co se děje, koukají na televizi, ale necítím z nich strach,“ říká terapeutka Jana Novotná, která pracovala v několika domovech pro seniory a nyní tam vypomáhá jako dobrovolnice. Jedna stará dáma jí nyní vyprávěla, že když jako dívka prožívala válku, vlastně měla minimum informací. Říkala, že ani nevěděla, co se děje takzvaně za humny, jen z doslechu, od přítele, který poslouchal zahraniční vysílání rozhlasu. „A řekla, že lituje současné děti, které mají válku v přímém přenosu. Pak jsme diskutovaly o tom, zda to naopak není lepší, že děti jsou více informované, že v případě nebezpečí budou připravenější než bývalo běžné v době jejího mládí. Byl to moc zajímavý rozhovor a ona pak řekla, ať si zase přijdu povídat, že nechce pořád jen čučet na televizi, že jí povídání pomáhá zahánět obavy,“ vypráví terapeutka.
Nedívejte se na zprávy nepřetržitě. To je jedna z rad, kterou v této těžké době dávají psychologové. Zprávy o tom, co se děje na Ukrajině je samozřejmě třeba sledovat a vyhodnocovat, nicméně není dobré mít je puštěné celý den a sledovat vývoj situace on line. Pokud to takto člověk bude dělat několik dní za sebou, podlehne strach a úzkosti.
„To, co prožíváme je hodně podobné situaci za covidu – 19, kdy jsme začali hodně sledovat televizi a pak jsme si najednou celá společnosti řekli, že už se na to raději nebudeme dívat, protože nás to příliš znejisťuje,“ uvedla psycholožka Gabriela Dymešová. Samozřejmě to neznamená, abychom před skutečností zavírali oči, jde o to, abychom si zprávy dávkovali a netrávili život sezením u televize či u počítače. Podívat se, co je nového a strach z toho jít rozchodit nebo se o něm pobavit s přáteli, je cesta, která je v současnosti naprosto nezbytná.
Mluvit s přáteli a rodinou. To je další rada, která může zpříjemnit život v těžké době. Pocit, že rodina či přátelství trvá, že nejsme sami, je zdraví prospěšný vždy, ale v čase, kdy cítíme ohrožení a nejistotu, dvojnásob.
Choďte do přírody, sportujte, věnujte se koníčkům. Nezapomínat na to, co nám dělá radost a dodržovat běžné rituály je rovněž podstatné. Je nesmysl nejít na kávu s kamarádkou nebo do kroužku kreslení či nevyrazit na plánovaný výlet proto, že jsme právě přibiti u televize. Mnohem užitečnější pro zdraví je podniknout nějakou z těchto aktivit, vrátit se příjemně unavený domů a pak si pustit zprávy.
Právě v těžkých dobách je přece důležité být fit a to duševně i fyzicky.