Na počátku dramatizace českého bestselleru Šikmý kostel bylo setkání dramatičky Anny Saavedry a režisérky Janky Ryšánek Schmiedtové s autorkou Karin Lednickou. Na jaře roku 2021 pak následovala společná návštěva krajiny staré Karviné, tedy místa, kde se děj knihy odehrává. „Onen ‚šikmý kostel‘ je pouhou špičkou ledovce. Karin má v hlavě mapu staré Karviné, vodila nás místy, kde není na první pohled nic než zarůstající pustina, a popisovala, co v těch místech dříve stálo – ulice, domy, školy. Na jednom místě, kde stála dříve nemocnice a dnes je tam jen lesní cesta, jsem měla najednou pocit, že se mezi stromy pohybují lidské stíny. Tak vznikl nápad, že inscenace bude o vyvolávání duchů, zhmotňování vzpomínek, které v určitém místě zůstávají zapsané, i když ve fyzickém světě pominou,“ říká k divadelnímu textu Anna Saavedra.
„Myslím, že naše inscenace románovou předlohu velmi respektuje, že nás ta kniha baví a dojímá a společně se těšíme, jak se na jevišti postavy z románu zhmotní. Zároveň budeme pracovat i s jistou ,duchařinou‘, rituálními prvky, tajemstvím a osudovostí. Jistým způsobem se jedná o ,překlad do divadelního jazyka‘,“ pokračuje. Do stejných míst se vydala autorka Karin Lednická s Bezruči také o rok později, tentokrát už s celým hereckým souborem a tvůrčím týmem. Procházka starou Karvinou začala prohlídkou legendárního šikmého kostela, tedy kostela svatého Petra z Alkantary, následovalo zastavení u památníku obětem důlního neštěstí v roce 1894, čerpání atmosféry skončilo v pustinách centra zmizelého dvacetitisícového města.
Co je člověk bez paměti? Nic než prázdné míjení času
Románová trilogie Šikmý kostel je autentickým svědectvím o životě obyčejných lidí, procházejících dějinami – válkami, politickými převraty, národnostními sváry, v regionu, kde na vše padá uhelný prach. Vzpomínky byly nuceně vymazány, lidé odsunuti a přesídleni. „S Annou Saavedra nám nepřišlo správné první díl románové trilogie jen zdramatizovat, chtěly jsme s respektem vzít to, co Karin Lednická stvořila, a přenést křehký materiál v co největší síle na jeviště. A tak se vlastně spíš adaptovalo. Vymyslely jsme nové postupy, jak příběhy jednotlivých hrdinů vyprávět,“ uvádí režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová, která proto pracuje například s postavou Neznámého, jakéhosi vypravěče a posledního obyvatele Karviné, v ději používá zjevení specifických chórů a nechává postavy vyprávět své osudy na pozadí originálních projekcí. Ty společně s autorskou hudbou vytváří Ivan Acher. „To vše a ještě daleko víc jsme Karin dlouze vysvětlovaly, aby pochopila, o co nám jde. A ona nejen, že souhlasila, ona dokonce nadšeně souhlasila. A pak náš divadelní text přeložila do autentického nářečí, což ho posunulo tam, kde jsme ho podvědomě toužily mít – někde ve větru mezi narcisy, náletovým lesem, loukami a Dolem Barbora v Karviné, někde ve větru mezi vzpomínkami,“ dodává Ryšánek Schmiedtová.
Autorka knihy Šikmý kostel K. Lednická s herci na místě děje románu. FOTO: Jiří Zerzoň
Všichni Bezruči na scéně a v kostýmech Davida Janoška
A jaká je výtvarná koncepce připravované inscenace? „Symbolem zmizelé Karviné jsou pro mě žluté trsy narcisů, které rostou z černočerné země a které jsou připomínkou původních obyvatel, jenž museli opustit své domovy a zahrady. Cibulky narcisů zůstaly v zemi stejně jako vzpomínka na obyvatele, kteří je pěstovali, kultivovali a snažili si jimi dělat své životy hezčí. Dalším znakem jsou pro mě hornické důlní lampičky, které symbolizují plamínky životů horníků, hvězdy na nebi či pomníčky. Výrazným scénickým prvkem by měl být pásový dopravník nebo velké kusy uhlí. Zásadní je pro mě všudypřítomná černá barva, temnota černého uhlí, na jehož základě se celý příběh a osudy rozehrávají... Černý smutek, bezbřehost černého nekonečna, černá jáma, špína, bol a černočerná důlní neštěstí v kontrastu k výstražné zářivé žluté barvě narcisů, která se dere na svět jako touha po životě...,“ popisuje scénografické pojetí David Janošek, který je současně autorem kostýmů. V inscenaci se jich objeví kolem třiceti, protože v Šikmém kostele se představí celý soubor Divadla Petra Bezruče. „Kostýmy jsou rozděleny na dva myšlenkové proudy. Na jedné straně uvidíme klasickou historizující módu odpovídající době, ve které se náš příběh odehrává, druhou linkou pak budou kostýmy chóru – jsou to ,duše Karviné‘, které budou výraznou stylizací ženského lokálního dobového lidového oděvu a které by se nám měly před očima rozehrávat jako samostatné metaforické prvky scény,“ charakterizuje svoji vizi Janošek.
Světová premiéra se uskuteční 22. dubna 2022 v 18.30 hodin v Divadle Petra Bezruče.
Marcela Bednaříková, Divadlo Betra Bezruče
