"Od dětství trpím fobií z války, nemohu se dívat na válečné filmy. A tak první týden po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu jsem nespala, málo jedla. Navíc jsme byli s manželem dost unaveni po prodělaném covidu. Ale nedalo mi to a napsala jsem na centrum pomoci do Prahy, že máme volný velký pokoj v podkroví našeho domku. Za pár dní k nám hasiči přivezli osmdesátiletou babičku s jednadvacetiletou vnučkou," říká Marie Měchurová, která bydlí s manželem v malé vesničce u moravského Holešova.
Domek, ve kterém bydlí, už darovali svým třem dětem, proto nejdřív museli požádat je, zda souhlasí s ubytováním uprchlíků. Souhlasili a hned se všichni zapojili do pomoci. Připravili pokoj, pořídili rychlovarnou konvici, vařič, nádobí. "S manželem jsme nakoupili zásoby potravin na několik dní. Mají v naší lednici svou přihrádku. Nabídli jsme jim také moje a dceřiny oděvy. Přijely z Charkova jen s batohem a dvěmi taškami," vypráví čtyřiasedmdesátiletá Marie.
S vnučkou Darjou se hned druhý den vydala do Holešova nakoupit další nezbytné věci, hygienické potřeby apod. "Zpátky nám nejel autobus, tak jsme šly tři kilometry pěšky a povídali si. Oprášila jsem ruštinu a angličtinu," říká Marie a pokračuje: "Druhý den ráno po probuzení jsme zjistili, že Darja sama odjela do města. Když se vrátila, řekla, že se zaregistrovala s babičkou do systému pro evidenci ukrajinských občanů a že by chtěla co nejdříve do práce. Tak uvidíme, jak se to dále bude vyvíjet, ale jsem ráda, že jsou za naši pomoc vděční."
Během čtyř dnů si Darja práci sehnala. Pracuje jako servírka a barmanka v jednom penzionu pod Hostýnem. A možná, že jim tam majitelé nabídnou časem i dlouhodobé bydlení.
Marie se svým manželem procestovala 26 evropských států, poznala kulturu a mentalitu nejrůznějších národů. A ačkoliv má fobii z válečných konfliktů, zajímá se o novodobou historii od 1. světové války. "Vím, že vše není černobílé, na konfliktu mají svým vlažným postojem malý podíl viny i západní mocnosti. To ale neomlouvá peklo, které Rusko v čele s Putinem rozpoutalo na Ukrajině. Umírají tam nevinní lidé, přicházejí o své příbuzné, domovy. Proto je jakákoliv pomoc nezbytná, musíme se nyní všichni uskrovnit. Těší mě, že solidarita lidí nejen v Česku, ale i na Slovensku, Polsku a dalších státech je obrovská. To je naděje pro budoucnost," uzavírá Marie Měchurová.
Oldřich píše ruským ženám
Od začátku válečného konfliktu se angažuje jako dobrovolník i sociolog Oldřich Čepelka z Liberecka. "Včera jsem přivezl do Liberce dvě židle a pár drobností. Že to zní směšně jako součást války s Putinem? Jo, zní, ale smysl to má. Ty židle patří ke stolu, který tam přiveze můj syn. Vybavujeme místnost, kde budou bydlet Ukrajinci. Smysl je v tom, že ti lidé budou sedět na židlích u stolu. Ne na zemi, v metru nebo v krytu," říká Oldřich, který pomáhá koordinovat pomoc se starostkou obce, ve které bydlí. "Dohodli jsme se, že při kontaktu s uprchlíky je nesmíme nahlas litovat. Musíme se chovat normálně, přátelsky, taky ne úslužně, ale věcně. Co teď potřebujete? Víte, že můžete okamžitě nastoupit do práce?"
Oldřich začal také psát nevyžádané maily. V ruštině, adresované ruským ženám. "Funguje to takhle. Do internetového vyhledávače zadám https://1920.in. V záhlaví je třeba napsáno: „My, lidé z celé zeměkoule, máme zprávu pro ruský národ.“ Vyberu z nabídky „send email“ a kliknu. Je tam připravený anglický text a spousta ruských emailových adres. Ten text je už teď dost zastaralý a tak vytvářím nové, třeba tento. „Ruské ženy! Prvního dubna bude odvod branců do armády. Dovolíte, aby tam šel váš manžel, syn nebo milenec? S ruskou armádou možná pojede zabíjet obyvatele Ukrajiny. Státní propaganda vám lže. Putin vám lže. Ruský stát zahájil válku s Ukrajinou. Přepadl ji, bombarduje ukrajinská města a vesnice. Zabíjí nevinné civilisty. Nedovolte, aby se těchto zločinů účastnili vaši drazí. Sledujte zahraniční vysílání v ruštině https://www.bbc.com/russian nebo v angličtině https://edition.cnn.com/specials/europe/russia.´ To jsou zpravodajské weby BBC a CNN," vysvětluje třiasedmdesátiletý Oldřich Čepelka.
A co bude podle něj dál? "Ukrajinské běžence tu budeme mít ještě dlouho. Teď ještě budou přicházet další a možná v ještě horším stavu, více chudí a méně kvalifikovaní než ti dosavadní. Taky se začne stávat, a média si na tom smlsnou, že se objeví krádeže nebo třeba prostituce. Však taky Ukrajinci jako celek jsou podobně jako Češi národem, ve které se najdou hodní i zlí, slušní i neslušní, bezúhonní i kriminálníci. My to ale musíme vydržet, protože je přijímáme takové, jací jsou. Ale věřím, že těch negativních případů bude mnohem míň, než kolika se dopouštějí Češi. My to vydržíme," věří Oldřich Čepelka.
Seniorů, kteří se přidali k vlně solidarity s ukrajinských národem jsou tisíce. Někteří pomáhají finančně, jiní jako dobrovolníci v místech, kde bydlí. Toto byl příklad dvou z nich, které autor článku zná. Pokud víte o podobných příbězích, dejte nám vědět. Anebo sami napište, jak se pomáhá ve vašem městě či obci.
