S nohou přes nohu a afektem kudrnaté blondýny ve středním věku zřetelně dávala na vědomí, že není českou občankou, ale že v jejím písemném projevu bychom našli písmenka z azbuky.
Přistoupila baběnka. S otevíráním dveří do vagonu měla problém, ale poradila si. Opíraje se o hůl zasedla na protější volnou čtyřsedačku naproti té, kde seděla cizinka. Byl to příslib, že nebude svou neohrabaností a stářím nikoho obtěžovat. Odložila si opatrně svršek, hlučnější spolucestující přes uličku přešla rychlým pohledem a v moudrosti s milým úsměvem se zahleděla do oknem otevřeného okolí regionální trati. Vyzařovala z ní vyrovnanost, klid a pokora.
Tu se ozvalo: „Přistoupili – kontrola cestovních jízdenek!“ Ve vagonu to zašustilo, jak cestující hrabali v kabelkách a podobných zavazadlech a lovili z nich své peněženky či různorodá psaníčka se zipy a knoflíčky s uloženými časovými lístky, potvrzeními a podobně. Když při kontrole přišla na řadu cizinka, předložila do prostoru od těla krátkým posunkem ruky zavřený pas, na který průvodčí (asi pětatřicátník) reagoval tak, že započatý předklon, kterým se u předchozích kontrolovaných našinců snažil ověřit platnost jízdních lístků či příslušných kartiček, nedokončil, záhy se narovnal a následně přes uličku přistoupil k baběnce.
Baběnka podala průvodčímu kartičku, kterou zřejmě dokládala svůj pokročilý věk. Kartičku průvodčí pozorně kontroloval, jako by o platnosti pochyboval. „Kam jedete?“, zeptal se průvodčí. Baběnka odvětila a průvodčí ji za to odměnil: „Tak si doplatíte 12 korun!“ Třesavým pohybem paže stařenka z žilnaté pěstičky vysypala do dlaně nastavené průvodčím cinkavé mince, a při tom se dívala přes uličku na spokojeně unuděnou cizinku, která se, na rozdíl od ní, při kontrole otevřením pasu k ověření nároku na bezplatnou jízdu obtěžovat nemusela. Možná mladý průvodčí svou empatií intermezzo v mysli baběnky zaznamenal, neboť rychle uškubl lezoucí lístek z přenosného terminálu a prchal ze sedací části vagonu asi v obavě z něčích dotazů k jeho právě předvedenému dvojímu přístupu při kontrole jízdenek, tedy dotazů, proč naše stařičká občanka, jistě platící mnoho let daně a zanechavši za sebou naší zemičce nemalou přínosnou osobnostní stopu, mohla být kontrolována předpisově, a cizinka, jejíž projev nenasvědčoval zoufání si z hybridní války, byla zkontrolována povrchně a nedůsledně (spíše nekontrolována)?
Baběnka hrdě z vlaku vystoupila. A já věřím, že by mi nerozporovala výrok: "Velkorysí být můžeme, ale ne hloupí."