Výměnou za popis cesty do východních zemí světa přiměje Odorik slavného krále složit účet za svoji vládu plnou úspěchů, ale i proher a křivd. Brzy zjišťuje, že oba mají mnoho společného. Vždyť jednomu ukradli autorství knihy, druhému království v srdci Evropy…
Film 5. dubna vstupuje do kinodistribuce po celé České republice. Jak film vznikal a proč si vybral právě tyto dvě historické postavy, jsme se zeptali režiséra Jana E. Svatoše.
Proč jste pro dokument zvolil název Až zařve lev?
V Přemyslově životě měl lev velký význam, možná mnohem větší, než si připouštíme. Za jeho vlády získal svoji charakteristicky rozdvojenou oháňku a v erbu českého království se pak usadil natrvalo. Je to ale zápletka našeho filmu, takže vám nemohu prozradit víc.
Diváci vás doposud znali spíše jako autora dokumentů s přírodovědnou tematikou. Dokument Až zařve lev je vaše první historické téma?
Už filmy Archa světel a stínů nebo Africa obscura měly historický přesah a můj první studentský film na FAMU se moderních dějin týkal dokonce celý. Také středověk mám hluboko pod kůží, jako malý jsem navštěvoval hrady a zříceniny. A je paradoxem, že některá místa z dětství se ve filmu nakonec objevily jako filmové lokace…
Jak vás námět napadl?
Americký režisér John Huston říkal, že náměty pro své filmy nikdy nevyhledává, že si příběhy hledají jeho. Když jsem v roce 2012 navštívil italské Pordenone, obě postavy se konečně „propojily“. V tomto místě se totiž Odorik narodil jako potomek rytíře z Přemyslovy posádky. Už v dějepisu mne hlodala otázka: jak velká nenávist musela nepřátele na Moravském poli vést k tomu, že českého krále nestačilo pouze zabít, ale ještě ho po smrti dehonestovat tak krutým způsobem…
Co zlého se mu přihodilo?
Jeho konec byl nelidský a nedůstojný. Rakušané jej probodli 17 ranami, byl oloupen o drahocennou zbroj, poté vysvlečen a nahý vláčen po bitevním poli. Rána mečem nakonec jeho lebku rozlomila vedví. To bylo zcela s rozporem rytířství, ke kterému se český král hlásil. Habsburgové rádi detaily o jeho konci zamlčovali.
Život Přemysla II. Otakara je plný osudových zvratů. Na co jste se zaměřili?
My se ve filmu snažíme divákům předložit více vrstev jeho osobnosti: Ukazujeme, čı́m se trápil, jaké měl hodnoty, jaká řešil dilemata, kdo byl jeho morálním vzorem. Za vlády posledních Přemyslovců k nám zavítaly první vlaštovky předznamenávající renesanci, byl tu vřelý vztah s Itálií, doba provoněná osvícenými reformami, ale také tu byl osten závisti a politické pletichaření. Z logiky věci lidi fascinují více úspěchy než prohry. Proto má většina Čechů v historickém povědomí spíše Karla IV. Ale byl to právě otec vlasti, který Přemysla považoval za svůj velký vzor a určitě se z jeho cenných zkušeností poučil.
Druhou postavou je františkánský mnich Odorik. Proč jste si vybral právě jeho?
Je to neuvěřitelně významná cestovatelská osobnost, u nás k politování málo známá. Z Odorikových postřehů o Tibetu čerpala Anglie ještě v 19. století. Při svých cestách si všímal věcí, které jiní přehlíželi: kultur, zvyků, ale třeba i neobvyklých zvířecích druhů nebo postavení hvězd. Zůstal bohužel nejen ve stínu slavnějšího Marca Pola, ale i dalších středověkých fabulátorů. Je ironií osudu, že lidé dnes znají spíše fantastický cestopis tzv. Mandevilly, který Odorika literárně vykradl. Odorik pocházel z italského Furlanska. Tento kraj nepatří mezi příliš známe destinace…
Furlansko je nádherný a pozapomenutý kraj na severu Itálie. Má Alpy i moře, vlastní jazyk a také soukromí, protože většina turistů ho spěšně míjí na cestě do Bibione. K českým zemím měl ale vždy velmi blízko. Mimochodem, furlanština dala češtině mnoho slov, např. varhany, a silně ovlivnila některé moravské písně. Ostatně diváci tento Odorikův rodný jazyk ve filmu uslyší.
Na rozdíl od minulých filmů jste musel více režírovat. Jak se vám pracovalo?
Nesmírně jsem si to užil, a to jak s neherci představující rytíře nebo mnichy, tak i s našimi zvířecími protagonisty. Cenná byla i zkušenost s chovateli koní nebo sokolníky, kteří dokázali svým svěřencům tlumočit mé představy o filmových obrazech.
V podtitulu uvádíte „originální středověká road movie“. Co si mají diváci představit?
Rozhovor mezi králem a Odorikem se odehrává na pozadí cesty po českém království v době jeho největší rozlohy, kdy sahalo od Krkonoš až k vysněnému Jaderskému moři. Diváci navštíví mnoho historických míst, aby si vyslechli důležité události. Uvidí např. Vídeň, korutanský Maria Saal, ale také italské Benátky nebo hrad Habsburg ve Švýcarsku. Podívají se ale také do autentického středověkého dolu a spatří hvězdnou oblohu tak, jak ji viděli tehdejší astronomové…
Co vás při psaní scénáře nejvíce překvapilo?
Že středověk je nám mnohem blíž, než si připouštíme. I tehdy politikové mluvili o míru a pošilhávali po válce, šířily se fake news nebo posílali upomínky za nezaplacené pohledávky. Současné vědce překvapuje také úroveň vzdělanosti přemyslovského dvoru v oboru astronomie.
Jak dlouho se film natáčel?
Film se natáčel pět let. Napsání scénáře předcházely stovky hodin rešerší a desítky schůzek s tuzemskými i zahraničními odborníky. Zjistil jsem, že mnoho z nich se v názoru na konkrétní události rozchází. Zatímco doba Karla IV. je bohatší na faktografii, u posledních Přemyslovců je mnoho černých děr. Tam, kde se historická věda musí držet faktů, si umělec může dovolit klást otázky. A to i s vědomím, že na ně dnes nenajdeme odpověď.
Připomínáte také zapomenuté artefakty posledních Přemyslovců…
Diváci poprvé na plátně uvidí slavný přemyslovský hvězdný glóbus z Bernkastel-Kues nebo nejstarší české grafitti. Několik artefaktů jsme pro film nechali speciálně vyrobit, např. unikátní minci naleznou až v Izraeli nebo slavnou byzantskou látku z královské hrobky ve svatovítské katedrále. Dávali jsme si pozor ale i na malé detaily např. aby svíčky byly ze včelího vosku a louče ze smůly. Hábity františkánských mnichů jsou autentické – měli jsme je vypůjčené od bratrů františkánů od Panny Marie Sněžné.
Prozradíte nějaké pikantní zajímavosti z natáčení?
Těch máme z natáčení mnoho (smích). Třeba jen sehnat člověka bez klaustrofobie, který se měl plazit úzkými chodbami středověkého dolu nebo dřevorubce, kteří by dokázali pokácet strom jen sekerou. Nakonec nám pomáhal pan František z Křtin u Brna, kterému v době natáčení bylo 80. Příhod je ale mnohem víc. Ostatně pokud to bude možné, u projekcí chceme být osobně a dělat besedy.
Jaké další plány máte?
Momentálně dokončuji k filmu knihu, protože mnoho zajímavých příběhů a překvapivých faktů i navštívených míst se do filmu nevešlo. Kniha tak bude skvělým doplňkem k filmu, možností navštívit zajímavá místa a zároveň nahlédnout do zákulisí. Více informací najdou lidé na webu našeho filmu www.filmsvatos.com.
Kde film uvidíte?
Přehled projekcí v českých a moravských městech najdete na odkazu zde https://filmsvatos.com/nejblizsi-projekce/