Moje krédo vyjadřuje citát mořeplavce Thora Heyerdahla:
Nemůžeme utéci od sebe samých, nemáme se kam vrátit, nemáme jinou možnost, než pomáhat jeden druhému, stavět životaschopnou civilizaci v harmonii s tím životním prostředím, které nám ještě zbývá...
Tento můj oblíbený citát je tak poplatný v každé době, v dobách klidných i neklidných, v dobách naděje i skepse, v dobách radosti i starosti.
Máme první čtvrtletí roku 2022 za sebou. Co vše přineslo, víme všichni. Jsme tu a žijeme. Žijeme se vším všudy a pokud už je těch stínů moc a zima, vyjděme občas na slunce ohřát své tělo i duši. Jak se říká, příroda je mocná čarodějka a nenechá se zmást různými životními maléry, pokračuje svým tempem. Myslím, že bychom si z ní měli vzít poučení.
Je začátek studeného dubna, jaro je oficiálně tady, rostlinky, stromy, květiny se hlásí o své místo na slunci, tvrdošíjně se derou k životu, přes nepřízeň počasí. Žasnu, když vyjdu ven a stačí na zahradu, kolik zázraků se kolem děje. I za okny nakvétají květinky, nebo i satba paprik, či rajčat. Zemědělci i zahrádkáři mají napilno, protože ví, že jarní lenost by se nevyplatila.
Vnímejme, že i v této těžké době je okolo nás plno krás a nechme naši duši zpívat, nepropadejme beznaději. Zakončím slovy básníka.
J.W.Goethe:
Je duše lidská tak jako voda: Z nebe se snáší, k nebi se zvedá a znovu dolů zas musí k zemi věčnou změnou.