Ale, když dovolíte, začnu od začátku.
Na začátku května jsem dostala mail od Mgr. Štěpánky Beníčkové, ředitelky pečovatelského domu Soužití 2005 v Mikulovicích s informací o tom, že Centrum sociálních a zdravotních služeb Poděbrady pořádá od roku 2000 soutěž Šikovné ruce našich seniorů. A jednou z „disciplín“ je také autorská fotografie. Štěpánka brala jako hotovou věc, že se soutěže zúčastním.
A protože jsem pro každou legraci, poslušně jsem vybrala ze svého archívu šest fotek a odevzdala je Štěpánce a s bohorovným klidem jsem celou soutěž pustila z hlavy. Vše ostatní už zařídila Štěpánka. Já si pomalu ani nepamatovala, které fotky jsem do soutěže poslala.
Z toho důvodu byl úterní telefonát pro mne takovým překvapením. Paní v telefonu mi pouze sdělila, že jsem získala za své fotky ocenění a jestli mohu přijet v pátek do Lysé nad Labem. Moje odpověď byla záporná, při představě, že bych se tam měla kodrcat vlakem na mě šly mrákoty. Vzápětí volám Štěpánce s tím, že ale nevím nic bližšího, třeba budu na úplném chvostu a dostanu nějakou lízátkovou cenu útěchy.
Ve středu ráno změna, s požehnáním OÚ je rozhodnuto, v pátek jedeme autem do Lysé nad Labem na vyhodnocení soutěže a na výstavu seniorů a taky tak trochu reprezentovat ty naše jesenické Mikulovice (často si nás pletou s Mikulovicemi u Znojma a ptají se na víno). Štěpánka se prostě nevzdává.
V pátek vyjíždíme už po páté hodině ranní ve čtyřech. Dámská jízda. Cesta nás vede okrajem polského příhraničí, krásná zelená krajina, tolik podobná krajině na naší straně hranice. Ty přejíždíme v Náchodě. A znovu žasneme, jak je ta naše zem krásná, úrodná a v to páteční ráno zalitá sluncem. Z celé škály zelené barvy vystupují vesničky a věže kostelíků, které jsou jako korálky navlečené na zlaté sluneční niti vinoucí se podél naší cesty.
Do Lysé nad Labem přijíždíme s předstihem a procházkou se vydáváme najít nějakou kavárničku. Našly. A pak už přichází čas vydat se na výstaviště.
Úderem desáté Saša Hemala zahajuje hlavní program a po úvodu a představení všech, kteří se podílejí na této akci pro seniory zahajuje výstavu seniorských prací a začíná vyhlašování oceněných soutěžících. K našemu překvapení jako první se vyhlašují výsledky fotografické disciplíny. Třetí místo - nic, druhé místo - zase nic!
Nenapadlo mě, že … fanfára … 1. místo vyhrává Valeriánová Elena
Můj doprovod hlasitě jásá. Je to můj den. Je mi hezky, protože si tak nějak lehce uvědomuji, že to co dělám pro svou radost, může dát radost i jiným, že to má prostě smysl.
Věřte mi, při prohlídce vystavených exponátů žasneme nad různorodou činností našich vrstevníků, sbíráme inspiraci a my doufáme, že se nám něco z toho množství nápadů podaří realizovat i v našem pečovatelském domě a tvořením zpříjemnit všední dny lidem, kteří tam mají svůj domov.
Ale den ještě zdaleka nekončí. Chvíli se věnujeme nákupům a z výstaviště odcházíme bohatší o nějaké květiny do našich zahrad. Po obědě zamíříme k domovu pro seniory na zdejším zámku. Ohromí nás rozlehlost zámku a přilehlého parku. S úžasem si prohlížíme nádherný soubor barokních soch, jejímiž autory jsou Matyáš Bernard Braun a Ignác František Platzer.
Zámek Lysá se nachází severovýchodním směrem od hlavního města Prahy v úrodném Polabí ve městě Lysá nad Labem. Interiéry zámku jsou dnes nepřístupné, neboť od roku 1961 slouží jako domov důchodců. Veřejnosti přístupný je však zámecký park, jenž se dělí na tzv. francouzský libosad a anglický park. Francouzský park je dekorován bohatou sochařskou výzdobou z dílen Matyáše Bernarda Brauna a Ignáce Františka Platzera. Součástí zámeckého areálu je i bývalý Klášter bosých augustiniánů a letní kino. Zámek, park, i klášter jsou dnes chráněny jako kulturní památky České republiky. (zdroj Wikipedie)
Lysá nad Labem v nás zanechává krásné pocity. A my se vydáváme na cestu domů. Cestou se ještě zastavíme ve skanzenu v Přerově nad Labem. Budeme cestovat časem.
Zdejší skanzen, čtvrtý v Evropě, vznikl v Přerově nad Labem na konci 19. století z iniciativy majitele přerovského panství, jímž byl příslušník toskánské větve Habsburků, mořeplavec a etnograf arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. ( zdroj internet)
Vřele doporučuji tuto ukázku života v dávné době k návštěvě. Areálem skanzenu, který je mimochodem krásně opečováván, můžete procházet libovolně, vše si v klidu a pohodě prohlédnout.
My jsme měly to štěstí, že v době naší návštěvě jsme byly v areálu samy a nikdo nás v prohlídce nerušil.
S dobrou náladou a plny dojmů z krásných zážitků se vracíme do našich jesenických kopečků. Do běžných dnů, které každému z nás mohou přinést nějakou výzvu.
Tato země není jenom pro mladé.
Pár citací z knihy JÁ MÁM RUKU, TY MÁŠ RUKU, OBĚ ŠIKOVNÉ (autor Jan Řehounek):
- Nápad uspořádat výstavu ručních prací seniorů vznikl na podztim 1999
- Aktivita je nejlepším lékem proti stárnutí
- Prohlížíme bez spěchu a koukáme bez dechu
- Pro radost a potěšení, o penězích to však není
Závěrem mám pro vás otázku: Co to je frivolitka?
Fotografie č. 2, 6, 16 - Štěpánka Beníčková
