Byl to výborný pomocník v době, kdy jsem měla syny ještě doma a vařila a pekla jsem pro čtyři chlapy. Za ta léta jsem se ji naučila dokonale používat nejen pro pečení chleba, ale hlavně pro přípravu všech druhů těst. V posledních letech jsem ji už využívala méně, ale přesto jsem zaregistrovala, že se občas změní zvuk při hnětání těsta. Samozřejmě po čase přestala hnětat úplně, prostě ani ťuk. Dopřála jsem jí jednu opravu, možná dost nerozvážně, protože to byla výměna jedné drahé součástky za novou. Po dalších dvou letech pekárna odešla definitivně. Stála jsem před otázkou, co dál?
Bylo jasné, že minimálně na přípravu těsta určitě nějakou techniku v kuchyni potřebuji. Vařím poctivě téměř každý den s přesvědčením, že stojí za to si dopřát čerstvé jídlo. Sladké věci už peču méně, protože mám doma diabetika. Ale snažím se vyrábět i různé nesladké a zdravější pečivo. Síla v rukou s léty a nastupující artrózou ubývá, hladké těsto prostě bez bolesti nevymíchám. Bude to chtít nový stroj. Ideálně nějaký jednoduchý robot s minimálním příslušenstvím. Maximální přislušenství je pro moje potřeby zbytečné. Maso nakupuji mleté, mák jednou ročně také. Krouhač všeho možného mám extra a citrusy si ještě vymačkám rukou. Projela jsem nabídku nejrůznějších robotů na internetu. Nabídka byla pestrá, ale jejich velikost a vyzdvihovaná dokonalost mě skoro vyděsila. Pochopila jsem, že si musím hlavně koupit takový přístroj, který technicky zvládnu a který se zároveň vejde do prostoru po vyhozené pekárně. Nikde jinde pro něj nemám místo, protože moje kuchyň není nafukovací. Tím se naštěstí nabídka zcvrkla na několik málo typů. Ty jsem probrala s kamarádkami. Vítězem se stal robot Bosch mum 2. Provedla jsem porovnání cen tohoto výrobku na různých e-shopech a objednala. Rozdíly cen byly mimochodem až v tisících. Žádné drama se nekonalo, balík dorazil asi za tři dny. Vše vzorně zabaleno a obsah byl také v pořádku.
Mám podivnou vlastnost, že u všech nových výrobků nejdříve hledám a pročítám návod. Život mě naučil, že čas strávený přečtením návodu je efektivně vynaložený. Návod byl přiložený, český, dokonce napsaný dost srozumitelně. Robota jsem brzy uvedla do provozu, kupodivu fungoval tak, jak jsem pŕedpokládala. Několik měsíců šlapal jako hodinky. Dobře mi sloužil při přípravě nejrůznějších těst na koláče, buchty, bublaniny, pizzy, bagety, dalamánky a kdoví co ještě. Až jednou…
S pomocí mého robota “Mumínka”, jak jsem si ho v duchu pojmenovala, jsem si pŕipravila bezvadné hlaďoučké těsto na pizzu. Pak jsem umyla nerezovou mísu a hnětací hák. Když jsem chtěla robota složit a uložit, najednou se zasazený hnětací hák jaksi “nevešel” do nerezové mísy. Žádná manipulace s otočným ramenem ke změně stavu nevedla. Nasadila jsem snad hnětací hák špatně? Nebo mám špatně zasazenou nerezovou mísu? Nebo se robot rozbil? Lomcovala jsem zuřivě všemi částmi robota, ale nic nepomáhalo. Zkoumala jsem všechny pohyblivé součásti. Nic. Nakonec jsem se pokořila a začala hledat návod k použití v krabici, kam ukládám všechny návody. Nebyl tam. Vzpomněla jsem si na strejdu Googla. Začala jsem hledat návod na internetu. Po čase jsem narazila na stránku https://www.uzivatelskeprirucky.cz/. Zde jsem musela zadat pŕesně typ přístroje. Svého němého pomocníka jsem obrátila vzhůru nohama, abych si opsala dlouhatánské číslo z výrobního štítku. Strefila jsem se a návod se mi konečně zobrazil. Na straně 20 byl seznam všech možných poruch spotřebiče. Na mou situaci nejvíce pasovalo “otočné rameno nelze zvednout nebo sklopit protože nástroj je zaseknutý v míse”. Podle pokynů v přiručce jsem vyjmula z otočného ramena hnětací hák a robot krátce zapnula na rychlost jedna. Jednotka pohonu tím prý dosáhne parkovací pozice. Navenek se nic nezměnilo, ale po vypnutí a znovunasazení hnětacího háku vše fungovalo správně. Musím si tedy pamatovat, že je třeba mého Mumínka vždy řádně zaparkovat!
A pro ty, kteří trpělivě dočetli až sem, připojuji náš oblíbený rodinný recept na pizzu z kynutého těsta.
Kynuté těsto na pizzu
300 g hladké mouky (lze kombinovat bílou a celozrnnou mouku)
20 g droždí
200 ml mléka
1 lžička cukru
1/2 lžičky soli
2 lžíce olivového oleje
Do poloviny vlahého mléka přidáme lžičku cukru, dvě lžíce mouky, rozdrobíme 20 g droždí (1/2 kostky), promícháme a necháme v teplé místnosti vykynout. Zatím si prosijeme mouku, přidáme sůl a olivový olej. Kvásek nalijeme k mouce a zpracujeme v robotu v hladké a lesklé těsto. Potom mísu přikryjeme utěrkou a necháme v teplé místnosti vykykout, až zdvojnásobí svůj objem.
Zatím si můžeme připravit svou oblíbenou náplň na pizzu. U nás to jsou plátky uzeniny nebo slaniny, tenké plátky rajčat, proužky papriky, olivy, lístky bazalky a navrch nastouhaný sýr. Ale pokaždé trochu improvizuji, podle toho jaké suroviny jsou právě dostupné. Z vykynutého těsta vytvoříme nejdříve bochánek a ten potom rozválíme na co nejtenčí placku ideálně o velikosti plechu. Z praktických důvodů používám plech "koláčový" lehce vytřený olejem nebo vyložený papírem na pečení. Placku opatrně přeneseme na plech a rukama dotvarujeme až k okrajům plechu. Těsto potřeme na povrchu velmi tence svým oblíbeným kečupem. Ideální je potírat těsto mašlovačkou, aby byla vrstva kečupu opravdu jen tenká a vytvořila přechod mezi těstem a náplní. Povrch poklademe náplní (kromě sýra) a upečeme ve středně vyhřáté troubě. Sýr přidáme až pár minut před dopečením. Lze samozřejmě použít i dvě kulaté formy na pizzu, v tomto případě rozdělíme těsto na dvě části a dále postupujeme stejně.
Výsledek můžete vidět na úvodní fotografii.
