Vyhazují totiž z vlastních hnízd cizí vejce. Experiment vědců ukázal, že vlaštovky před nákladným vychováváním cizích ptáčat zachraňuje pořádkumilovnost.
Jeden ze současných projektů, ve kterém experti z Ústavu biologie obratlovců AV ČR sledují vlaštovky, se zaměřuje na výzkum hnízdního parazitismu, tedy způsob rozmnožování, kterým se proslavila především kukačka obecná. „Je to strategie, kdy parazitická samice naklade své vejce do cizího hnízda a přenechá tak inkubaci vejce a péči o jejího potomka nevlastním rodičům. To bylo pozorováno nejen u kukaček a jim podobným obligátním hnízdním parazitům, kteří to ani jinak dělat neumí, ale také u klasicky „slušně“ hnízdících druhů ptáků, jako jsou třeba vlaštovky obecné,“ vysvětluje Michal Šulc z Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AV ČR), hlavní autor studie.
Tou nejčastější a nejúčinnější obranou je rozpoznání a vyhození parazitického vejce z hnízda. „Toto chování můžeme pozorovat i u vlaštovek, které z hnízda vyhazují cizí vlaštovčí vejce, a to především ta, která se v hnízdě objevila před snesením prvního vlastního vejce. Dosud nebylo ovšem vůbec jasné, zda toto chování skutečně vzniklo jako obrana proti parazitismu, nebo se jedná „pouze“ o odstraňování cizích předmětů z hnízda související s jeho úklidem,“ dodává Václav Jelínek (ÚBO AV ČR). Mnoho druhů ptáků, hlavně pěvců, totiž udržuje svá hnízda čistá a odstraňují z nich např. spadané listí, větvičky nebo trus mláďat. To rodičům umožňuje bezpečně svá vejce otáčet během inkubace nebo udržovat hnízdo bez patogenů a parazitů. Takhle čistotně se chovají i rodiče vlaštovky obecné.
FOTO: Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR
Tvar je pro vlaštovky důležitější signál než barva
Aby zjistili, zda se vlaštovky vyhazováním vajec přímo brání parazitismu, nebo tak jen uklízejí své hnízdo, provedli vědci z ÚBO AV ČR důmyslný experiment. Vlaštovkám do hnízda vkládali umělé předměty, které se lišily tvarem či barvou od jejich vlastních vajec. „Pokud by se vlaštovky při rozpoznávání předmětů řídily odlišností ve zbarvení, pak by se toto chování skutečně dalo považovat za obranu proti parazitismu, protože parazitická vejce se od těch vlastních liší především barvou. Naopak pokud by se vlaštovky při vyhazování řídily především tvarem předmětů, nikoli jejich barvou, pak se pravděpodobně jedná pouze o chování spojené s úklidem hnízda. A to je přesně to, co jsme pozorovali – vlaštovky se řídily pouze tvarem předmětů, ne jejich zbarvením,“ říká Michal Šulc.
Vědci při experimentu zjistili, že předměty, které svým tvarem napodobovaly vejce, přijímaly vlaštovky mnohem ochotněji než předměty stejné hmotnosti a objemu, ovšem tvaru hvězdičky. Naopak předměty, které měly podobnou barvu, dokonce i skvrny jako vlaštovčí vejce, nebyly přijímány častěji než nápadně modré předměty. Výsledky výzkumu tak ukazují, že pozorované chování (např. odstraňování cizích vajec), které se může na první pohled zdát jako důmyslně vyvinutá evoluční strategie sloužící k jednoznačnému účelu (k obraně proti hnízdnímu parazitismu), může ve skutečnosti sloužit k něčemu úplně jinému (uklízení hnízda). To ovšem nic nemění na tom, že některé samice vlaštovek se dokážou zbavit parazitického vejce, aniž by tušily, jaké riziko skrývá.
Drahá péče o cizího potomka
Výskyt hnízdního parazitismu klade na hostitelské pěstouny vysoké energetické náklady, nejen zmíněnou vyšší míru inkubace cizího vejce, ale hlavně následnou péči o vylíhlého cizího potomka, kterého je potřeba na začátku zahřívat, a především minimálně tři týdny krmit. Tyto extra náklady mají často nepříznivý vliv na vlastní rozmnožování hostitelů. Inu, mít pořádek v hnízdě se vyplácí, vlaštovkám někdy dvojnásob.
Zdroj: Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR
