Svou rozlohou a výstavností tehdy soupeřil s hrady královskými. Lichtenburkové se však z jeho vlastnictví netěšili dlouho a hrad brzy přecházel z ruky do ruky. K nejvýznamnějším tehdejším majitelům patřili například Jindřich z Lipé, Landštejnové a Vartenberkové. Období slávy prožívala Lipnice za držení Trčků z Lípy, kteří ji na začátku 16. století opevnili ve stylu pozdní gotiky. Vybudovali si i pohodlný a výstavný palác, jehož pozůstatky udivují svou rozlehlostí i dnešní návštěvníky. Renesančních úprav se dočkala ve vlastnictví rodu Thurnů.
Za třicetileté války padl hrad do rukou Švédů, jejichž obětí se stalo i přilehlé městečko. Císařské armádě se nepodařilo vybojovat hrad zpět, takže ho švédská posádka opustila až po skončení války. Další majitelé již nezabránili jeho postupnému chátrání. Zkázu dovršil požár, který v roce 1869 zachvátil městečko i hrad. V roce 1913 byl založen Sbor na záchranu hradu Lipnice a v roce 1925 koupil zříceninu Klub českých turistů, jenž se postaral o její zajištění a začal provozovat hradní muzeum. Roku 1963 byl hrad prohlášen národní kulturní památkou. V 70. a 80. letech minulého století proběhla rekonstrukce části hradu. Památková obnova objektu probíhá i v současnosti.
Letos v červenci jsme se jako mnoho dalších turistů vydali na prohlídku této impozantní středověké památky. Díky tomu, že jsme si přivstali, se nám podařilo bezplatně zaparkovat na malém parkovišti kousek od vchodu do hradu. Vstupenku jsme si kupovali jako první, obdrželi jsme několik základních informací a byli vypuštěni na volnou prohlídku rozlehlého hradního areálu.
Začali jsme ve fascinujících sklepeních s klenutými stropy, kde se skrývá 33 m hluboká studna. V gotické kapli sv. Vavřince jsme obdivovali práci dávných kameníků. Postáli jsme v pozoruhodných prostorách bývalého Trčkovského paláce, prohlédli si expozice v Thurnovském paláci i v mohutné věži nazývané Samson. Z jejího ochozu se nám nabídly úžasné výhledy na městečko v podhradí i jeho okolí. Neopomněli jsme nahlédnout do komůrky, kterou obýval spisovatel Jaroslav Hašek, když na hradě působil jako průvodce. Se zatajeným dechem jsme sledovali řemeslníky opravující strmé šindelové střechy.
Jako mnoho starobylých objektů je i lipnický hrad opředen strašidelnými pověstmi. Některé z nich se zřejmě zakládají na pravdě. Tabule u výklenku v kapli vypráví o Kateřině z Landštejna, manželce Čeňka z Vartenberka, a jejím milenci Jindřichovi z Dubé. Čeněk svého soka zabil a nevěrnou ženu nechal s jeho tělem zaživa zazdít. Při opravách kaple v 18. století se prý ve výklenku opravdu našly dvě kostry...
Když jsme hrad opouštěli, bylo již nádvoří plné návštěvníků. Obdobně plná byla i všechna parkoviště. Časný příjezd se nám opravdu vyplatil.
Náš program tu ale nekončil. Okolo domku, kde Jaroslav Hašek psal své nejslavnější dílo, a jeho pomníku jsme došli na náměstí. Naobědvali jsme se v hostinci U České koruny, jehož majitelem je spisovatelův vnuk. Na rozcestníku jsme pak našli značku vedoucí k nedalekým zatopeným lomům, které si zvolil pro skalní reliéfy sochař Radomír Dvořák se svými pomocníky. Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči jsou souhrnně označovány jako Národní památník odposlechu. Později autor zhotovil ještě k Haškovu výročí objekt Hlava XXII. Vzhledem k velkému horku jsme však došli jen k Uchu a Zlatým očím a raději poseděli ve stínu u nedalekého rybníka, na jehož hladině se zrcadlil majestátní hrad.
Pokud máte rádi historii, památky nebo jste nadšenými čtenáři děl Jaroslava Haška, návštěva Lipnice nad Sázavou vás jistě nezklame.
Zdroje:
https://turistickyatlas.cz/vse/misto/6289_hrad-lipnice.html
https://www.hrady.cz/hrad-lipnice-lipnice-nad-sazavou/texty?tid=2352&pos=1000
