Co stálo za vznikem fenoménu letních pobytů u Máchova jezera?
Příčin bylo několik. Před první světovou válkou začaly být Doksy doporučovány jako vzdušné lázně. Ty už v té době měly v Evropě určitou tradici. Jejich význam spočíval v pobytu na čerstvém vzduchu a v procházkách po okolí. V roce 1909 byly v Doksech zbudovány městské lázně, v nichž byly poskytovány parní jehličnaté a bahenní koupele. Na speciální přání si mohly dámy objednat i lázeň mléčnou, která jim zaručovala krásnou pleť. Další rozvoj však přerušila válka. Brzy po vzniku republiky v roce 1919 byla zahájena pozemková reforma a šlechta musela předat část svých pozemků státu. Valdštejnové tak městu postoupili pozemky kolem Velkého rybníka. Byla založena Lázeňská správa, v níž mělo podíl město, a tak se místo otevřelo rekreaci. Veřejná pláž v Doksech byla zpřístupněna v roce 1920 a v témže roce byla zahájena lodní doprava na Velkém rybníku (Máchově jezeře). Na plážích byly vybudována pobočka zdejší mlékárny a prodávalo se tu mléko a mléčné výrobky. Byla to součást propagace zdravého způsobu života. Zájem o pobyt v Doksech vyvolal poptávku po bydlení. Velkou nabídkou volných parcel nalezli zájemci na severním břehu Velkého rybníka v osadě Staré Splavy. A tak během 20. a 30. let byly ve Starých Splavech, zejména na Lázeňském vrchu, postaveny honosné vily.
Vraťme se k tomu, kdy a proč začali lidé jezdit do letních bytů...
Myslím, že lidé utíkali z velkých měst, kde postrádali klid, čerstvý vzduch a volnou přírodu. Stanování nebylo ještě v kurzu, tak hledali ubytovací možnosti. Chtěli strávit volný čas v přírodě. Doksy byly průmyslem nedotčeným zemědělským městečkem, jehož velkým bonusem byla ideální poloha u břehu Velkého rybníka v romantizujícím kraji lesů, hradních zřícenin a tajuplných roklí. Obživa zde byla jednostranná, proto místní uvítali zájem o ubytování a začali pronajímat vlastní obydlí, což se stalo vítaným zdrojem příjmů. Místní pronajímali celé domy a na léto se třeba rodina uchýlila do stodoly. Nemůžeme si představovat, že nabídnuté ubytování byl nějaký luxus. V domech nebyla tekoucí voda a k dispozici byly suché záchody. Když si ovšem pronajímatelé a hosté „sedli“, jezdily sem pravidelně každý rok na léto celé rodiny. Hodně se sem také jezdilo na výměnné pobyty, jejichž cílem byla jazyková výuka. Německé a české obyvatelstvo tu před šířením nacismu žilo pospolu a byla zde česká i německá škola.
Penzion RUT postavili rodiče režiséra Miloše Formana. FOTO: Pavel Haž
Kde hledat ony prvorepublikové vily?
Koncentrují se ve Starých Splavech v oblasti nazvaném Lázeňský vrch. Nejznámější z nich je penzion RUT, který postavili rodiče režiséra Miloše Formana. Prameny uvádějí, že otec Rudolf sloužil v nedaleké České Lípě a protože byl skaut, zdejší krajina mu učarovala. Koupili parcelu s jedním z nejkrásnějších výhledů na jezero. Původně postavili jednopatrový dům. Paní Anna, maminka Miloše Formana, byla velice podnikavá a začala na léto zvát hosty, a tak dům vystavěli o další dvě patra. Byl to jeden z prvních penzionů, jež svému účelu slouží dodnes.
Naproti přes ulici pak stojí Vila Dela. Postavili ji architekti z Prahy Karel a Otto Kohnovi. Je vystavěna ve funkcionalistickém stylu, jako další dvě vily, které stojí směrem k Formanově vyhlídce. Na Lázeňském vrch rovněž najdete bývalou hornickou ozdravovnu František Kouba, dnes depandanci hotelu Bezděz. Tuto budovu v roce 1930 navrhli architekti Paul Kirsch a Robert Reishig. Měla sloužit pro odpočinek severočeských hornických úředníků. Dodnes nese jméno horníka Františka Kouby, který zahynul roku 1892 spolu s 319 havíři při neštěstí v příbramském dole Marie.
K modernějším budovám patřil například hotel Central, dnes penzion Karel Hynek Mácha. V něm kromě tekoucí vody měli hosté k dispozici i garáže. V komunistické éře jezdili do zdejších hotelů a penzionů rekreanti. Jak v Doksech, tak i ve Starých Splavech, probíhala ve většině objektů letní odborová rekreace.
Vila Dela. FOTO: Pavel Haž
Víme, že zdejší jezero je vlastně rybník. Říká se, že jeho vznik se datuje do doby Karla IV. Od kdy nese jméno největšího českého romantického básníka Karla Hynka Máchy?
Snahy o přejmenování se začaly projevovat kolem roku 1910, kdy si Češi připomínali sté výročí Máchova narození. Převládalo zde německé obyvatelstvo a srdce mě bolí, když musím říct, že Němcům jméno velkého českého básníka nic neříkalo. Tady ostatně jako všude v Sudetech eskalovalo ve 30. letech napětí mezi obyvateli, které se vystupňovalo v roce 1938 Mnichovskou dohodou. V roce 1936, kdy se slavilo sté výročí Máchova úmrtí a prvního vydání Máje, proběhly velké oslavy také u nás a na Jarmilině skále na severním břehu Velkého rybníka byl vztyčen pomník K. H. Máchovi. Byl to první pomník českému básníkovi v této oblasti Sudet. Při té příležitosti Klub českých turistů a některé další spolky upozorňovaly, že by rybník měl nést jméno po Máchovi. Dokonce existuje dopis z roku 1937 od Karla Arnošta, hraběte z Valdštejna-Vartenberka, tehdejšího majitele vodní plochy, v němž píše, že nemá ničehož proti tomu, aby se Velký rybník pojmenoval po českém básníkovi. Pak přišla válka, která nastolila jiné starosti. Po válce a po odsunu německého obyvatelstva se Velkému rybníku začalo říkat Máchovo jezero. Ovšem na mapách dlouho přetrvával dvojí název Máchovo jezero (Velký rybník). A název Máchovo jezero bez jakéhokoli dovětku najdeme na mapách až od roku 2001.
Spatřujete v současném vývoji při renovaci tohoto regionu návrat k slavným dobám Máchova jezera?
Ano. Před několika lety vznikla turistická destinace Máchův kraj, která se snaží cestovní ruch vrátit do prvorepublikových kolejí ovšem s využitím moderních nástrojů. Cílem je, aby se prodloužila letní sezona, aby si lidé nespojovali Doksy pouze s Máchovým jezerem, aby se sem vrátily rodiny s dětmi a aby ubylo tzv. jednodenních diskotékových turistů. Uvítáme větší počet seniorů. Rozšiřuje se nabídka aktivit, byl zrekonstruován a otevřen zámek v Doksech, vzniklo zde jedinečné Muzeum Čtyřlístku, bylo vybudováno množství cyklotras. Zpracovali jsme gastromapu, v níž jsou doporučená restaurační zařízení. Samozřejmě nejde vše najednou, ale nápadů je hodně. Hlavně je důležité, aby se sem lidé rádi vraceli, tak jako K. H. Mácha, když ho okouzlila zdejší tichá krajina a jezero hladké v křovích stinných.
