Následující pŕíběh je volným pokračováním předcházejících pŕispěvků o Martě a její rodině.
Během dvou posledních prázdninových týdnů si Marta konečně mohla užít svoje vnoučata. Její dcera Lada přijela se všemi třemi dětmi i s Valentýnou a ubytovali se na Martině chatě na okraji města. Bylo to řešení veskrze praktické. Lada si jako matka samoživitelka nemohla dovolit žádnou drahou dovolenou, pobyt na rodinné chatě byl pro ni a malé děti ideální. Je tu dost místa pro všechny a děti budou na chvíli konečně někde jinde než doma. A také babička může trávit s vnoučaty všechen volný čas, který se jim může a chce věnovat.
Marta to vzala jako příležitost trochu seznámit svá vnoučata s životem ve větším městě. Dětem se kupodivu líbila rozmanitá a nápaditá dětská hřiště na různých místech města, dokázaly si hodiny hrát na pirátské lodi, pobíhat v bludišti, vozit se na lanovce či šplhat do lanových věží. S nadšením se projely na parníku po řece i vystoupaly na nejvyšší věž, aby se mohly rozhlédnout po okolí. Ale ze všeho nejradši trávily čas na koupališti. Ani jedno z vnoučat neumělo plavat, a tak si Marta na koupaliště brala buď dceru nebo Valentýnu jako posilu. Uhlídat tři malé děti v nepřehledném hemžení na městské plovárně bylo náročné. U Toníka a Aničky z počátku převládal dokonce ostych. Množství dětí dovádějících v dětském bazénu je viditelně překvapilo a chvíli jim trvalo, než vůbec vstoupili do vody. Zato nejmladší Ema se vrhla do vody bez rozmýšlení, smekla se na kluzkých schůdcích a vodu v bazénu rovnou ochutnala.
Marta postupně vypozorovala, že ji a děti na výletech častěji a velmi ochotně doprovází au pair Valentýna, zatímco Lada zůstává radši sama na chatě a věnuje se přípravě jídla pro všechny. Marta Valentýnu až dosud blíž neznala, i když s ní byla formálně seznámena už na jaře během své návštěvy u dcery. Později, když pojala podezření, že mezi ní a její dcerou je intimní vztah, k ní pocítila dokonce lehký odpor. Teď byla postavená před hotovou věc. Nemohla se kontaktu s Valentýnou vyhnout, a tak zkousla zuby a postupně se ji naučila tolerovat. Po několika dnech si musela přiznat, že jejímu chování nelze nic vytknout. Všechny tři děti měla ráda a maximálně se jim věnovala. Nejmenší Ema byla její mazel, často se k ní přišla přitulit. Toník s Aničkou ji spíš brali jako dobrou kamarádku, na kterou se mohou vždycky spolehnout. Valentýna vytušila, že Marta její přítomnost nevyhledává. Nevnucovala se. Hleděla si svého a pokud spolu musely komunikovat, byla věcná, stručná, ale přesto pozitivní.
K viditelnému zlomu v jejich vzájemném vztahu došlo až při návštěvě zoologické zahrady. Nejdříve Toníka píchla vosa a byla to Valentýna, kdo uklidňoval ve svém náručí ječícího a vyděšeného chlapce a přikládal mu studený obklad na vznikající otok. Marta jen poslouchala její pokyny a po celou dobu držela za ruku obě vystrašená děvčata. Na zpáteční cestě autem pro změnu malé Emě začala téct krev z nosu. Zastavili auto na nejbližším vhodném místě. Martě se udělalo špatně, když zakrvácenou vnučku uviděla. Zase to byla Valentýna, kdo se o Emu postaral. Zastavila krvácení, očistila Emičce ruce i obličej a dokonce jí převlékla čisté tričko. Nakonec Martě podala zbytek vody v láhvi, aby se napila. Zaregistrovala, jak je Marta bledá a nezvykle tichá.
“Když budete souhlasit, vystřídala bych vás v řízení. Řidičák mám a děti vozím do školy a ze školy denně.” oslovila Martu sedící ve dveřích auta s nohama svěšenýma dolů. Ta beze slova uvolnila místo za volantem a přešla na druhou stranu auta. Když seděly obě na svých nových sedadlech, řekla Marta tiše: “Děkuju.”
Večer, když vnoučata usnula, měla Marta konečně příležitost si promluvit se svou dcerou mezi čtyřma očima.
“Musím ještě jednou Valentýnu pochválit. S dětmi to opravdu umí a děti ji mají rády. Hned si ví rady, je pohotová a dnes nás opravdu zachránila. Až jsem se skoro styděla, že se o vnoučata neumím tak postarat.” přiznávala se.
“I mě zachránila. “ poznamenala tiše Lada, ale bylo zřejmé, že to nechce dál rozvádět. Navíc ospale zívla.
“Ráda bych se o vás dvou dozvěděla něco víc.” pokusila se Marta nasměrovat rozhovor.
“Mami, nic víc prostě není. Valentýna je au pair, pomáhá mi se postarat o děti a o domácnost. Přesně tak, jako to dělá tady. A já ji za to platím a bydlí u nás.” odbyla ji Lada až příliš rychle, jakoby měla odpověď připravenou.
Marta by ráda pokračovala v rozhovoru, ale Lada nesmlouvavě vstala z pohovky a popřála matce dobrou noc. Marta nemohla ještě dlouho usnout, v hlavě se jí převalovaly nejrůznější otázky. Proč se Lada chová k ní tak odmítavě? Proč je tak uzavřená? Ublížila jsem jí nějak? Nebo má nějaké psychické problémy?
Usnula až pozdě v noci a samozřejmě ráno se probudila později než obvykle. Ze zahrady k ní doléhal křik vnoučat, někde bouchly dveře. Rozrušená Lada běhala po chatě a balila si nejnutnější věci.
“Proboha, co se děje? Proč balíš?” vyhrkla Marta a v duchu přemýšlela o včerejším rozhovoru. Snad zas tolik neřekla.
“Mami, něco se stalo v práci a ředitel trvá na tom, že musím přerušit dovolenou a přijet. Ihned. Mohla bych ti tady nechat děti s Valentýnou, abych jim nezkazila konec prázdnin?”
“Samozřejmě, ale řekni mi, co se stalo a kdy se asi vrátíš!”
“V jednom z provozů naší továrny došlo ke znásilnění ženy z Ukrajiny a zároveň vyšlo najevo i dlouhodobé sexuální obtěžování žen a dívek na tomto pracovišti. Teď to vyšetřuje policie a já jako personalistka musím být u toho.” překotně vysvětlovala Lada a současně se snažila už po několikáté zapnout neposlušný zip u cestovní tašky.
“Kdy se vrátím samozřejmě netuším, zavolám, až budu vědět víc. Valentýna má zdravotní kartičky všech dětí a dala jsem jí i nějaké peníze. Jsem ráda, že tu děti mohou zůstat, jen jim nějak přijatelné vysvětlete, proč jsem musela odjet. Toník snáší náhlé změny hůř než holčičky, dejte na néj víc pozor.” chrlila Lada a ve stoje dopíjela zbytek kávy.
Děti byly po odjezdu matky nezvykle zamlklé. Vysvětlení jejího náhlého odjezdu snad pochopily, ale stejně jim to vzalo část jejich obvyklé ranní energie. Ema tiše pofňukávala Valentýně na klíně a ta se jí marně snažila zabavit převlékáním panenky do plavek. Toník seděl na pohovce s knížkou na klíně, ale nečetl. Díval se kamsi do stropu. Anička nepřítomně ukusovala rohlík, který zbyl na stole od snídaně. Napjatou atmosféru se podařilo definitivně rozehnat až po příjezdu Martina syna Libora a jeho přítelkyně. Děti se s nimi dobře znaly z doby, kdy Libor a Mai s nimi žili pár týdnů na Vysočině a pomáhali celé mladé rodině překonat těžkou dobu po smrti otce. Teď se společně vypravili na výlet k lesním rybníčkům za vílami, vodníky a další vodní havětí. Zajímavý program naštěstí pomohl rozehnat dětské chmury.
I další dny bez přítomnosti Lady zvládali bez problémů. Marta si s Valentýnou čím dál tím víc rozumněla, o práci se spolu podělily těměř mlčky a bez dohadování. Marta oceňovala, že je Vali veselá a pracovitá, a hlavně že má ráda její vnoučata. Počasí bylo nádherné, a tak si dopřávali skoro denně pobyt na koupališti. S výukou plavání pomáhal Libor a Mai, a tak všechna vnoučata dělala velké pokroky. JenToníkovi trvalo déle, než se přestal bát vody a naučil se si pohyb ve vodě užívat. Ale na nejmladší Emu ani on ani Anička neměli. Voda byla její živel, trávila by v ní celé hodiny a dostat ji ven byl opravdu problém. Když děti večer konečně usnuly, většinou zavolala Lada. Zajímala se hlavně o to, co děti přes den dělaly. Problémy v práci zmínila jen okrajově, ale přesto bylo zřejmé, jak je událostmi v továrně otřesená. Valentýna zase většinou pozdě v noci volávala svému bratrovi na Ukrajinu. Po ukončení rozhovoru většinou dlouho zůstala sedět na terase a mlčky hleděla do tmy. Často i se slzami v očích. Když ji tak Marta našla poprvé, měla obavy, že se jí něco stalo. Chtěla ji přesvědčit, aby šla spát, ale když se jí to nepodařilo, sedla si na lavici vedle ní. A tehdy si poprvé vyslechla smutný příběh její rodiny. Její bratr hned na začátku války odjel bojovat na Ukrajinu. Teď leží v nemocnici v Charkově a má amputovanou nohu od kolene dolů. Jejího otce zastřelili Rusové, když obsadili jejich vesnici. Matka přišla o střechu nad hlavou a žije teď u své druhé dcery. Jen Valentýna je tady a celá rodina ji zapřísahá, aby se domů nevracela. Je v Čechách ráda, oceňuje, že tu má práci a že může u Lady i bydlet. Ale je nešťastná z toho, co se děje doma na Ukrajině. A vlastně nejen na Ukrajině.
Je zajímavé, jak si tyto dvě tak rozdílné ženy nakonec porozumněly. Zralá žena, matka a babička a na druhé straně mladá svobodná dívka pocházející z úplně jiného prostředí. Po zbývající večery sedaly spolu po večerech na terase a povídaly si. Martě to paradoxně pomohlo pochopit mnohé z života její vlastní dcery. Škoda, že se některé věci nedozvěděla přímo od ní! Ale i to jí Valentýna vysvětlila. Obě dvě prý mají stejnou povahu. Jsou uzavřené, neumí dávat na jevo své city, neumí požádat o pomoc a spoléhají se hlavně samy na sebe. A jsou ochotné se vydat ze všech sil, aby něco dokázaly.
Za pár dní se Lada na chatu vrátila. Děti ji nadšeně vítaly, ale zpráva, že pojedou zítra domů, je už tak moc nenadchla. Konec prázdnin byl na dohled, končilo báječné léto a budou je zase čekat povinnosti. Večer se dětem dlouho nedaŕilo usnout, každou chvíli některé z nich vstalo z postele a přišlo se do kuchyně napít nebo putovalo na záchod. Ale nakonec všechny tři děti spokojeně oddechovaly. Marta s Valentýnou se usadily na terase, dnes v den loučení se skleničkou bílého vína. Váhavě se k nim připojila i Lada. O problémech v továrně se jí mluvit nechtělo, ale nakonec se přece jen rozpovídala. Místo personalistky v továrně získala před několika měsíci ve výběrovém řízení. O práci měla své představy a zdálo se, že jsou v souladu s představami vedení. Ani ve snu by ji nenapadlo, že by se ve firmě mohlo něco takového stát. Nikdo si za jejiho působení v továrně nestěžoval ani na sexuální harašení, natož na nějaké obtěžování. Až poslední případ znásilněné a zraněné ženy, kterou z továrny odvezla záchranka, se nedal ututlat. Rozpoutalo se rozsáhlé vyšetřování. Nakonec se přiznalo i několik dalších žen, že je dotyčný nadřízený obtěžoval nebo dokonce znásilnil. Podle výpovědí se to několikrát stalo už v době před příchodem žen z Ukrajiny, poškozené nebyly naštěstí jen Ukrajinky. Ale všechny ženy o tom mlčely. Pravděpodobně se bály nebo styděly. Pro Ladu to vyšetřováním neskončilo. Od ředitele dostava výtku za to, že nedostatečně komunikuje se zaměstnanci a že neví, co se mezi nimi děje. A úkol, že musí navrhnout opatření, jak takovým situacím předcházet. Při posledních větách se už Ladě chvěl hlas, pak se definitivně rozbrečela a nebyla k utišení. Na její výplatě je závislých pět lidí a ředitel jí pohrozil, že může přijít o práci! Byla to zase Valentýna, které se podaŕilo Ladu alespoň trochu uklidnit a přemluvit, aby se šla před zítřejší cestou trochu vyspat. Martě tentokrát nevadilo, že odcházejí do ložnice spolu. Intenzivně přemýslela o tom, co by udělala, kdyby byla na místě své dcery.
