Navštívili jsme řadu evropských termálů, velkou část maďarských, slovenských, byli jsme i v německých lázních, dokonce i Slovinci mají senzační termály v Moravských Toplicích. A samozřejmě Polsko, naše srdcová záležitost. Kdysi jsme si udělali žebříček TOP termálů, kde se nám nejvíc líbilo, vyhrál to právě ten Loipersdorf. Všechno tam bylo úžasné, jen ta cena nikoliv. Ne pro českého důchodce.
Před 10 lety jsme objevili krásné termály v Bukowině Tatrzanské, je to v Tatrách, kousek od slovenských hranic. Ubytovaní jsme byli v soukromí, ostatně v této obci a okolí žijí lidé hlavně z turistického ruchu. Na každém domě je nabídka ubytování. Většinou nabízejí pobyt se snídaní a to je bohatý švédský stůl, křupavé housky, chutný čerstvý chleba, vejce domácí, skvělé uzeniny, kde uzené je opravdové doma uzené maso, nakrájené na jemné plátky, domácí paštika, džemy z vlastního ovoce, občas paní domu upeče moučník. Zapomeňte na pomluvy o špatné kvalitě polského zboží.
V Bukowině jsou termály s velkou kapacitou, kolem lesy a když není mlha, máte výhled na nejvyšší vrcholky polských Tater. Asi 7 km od Bukowiny je další známá a moc hezká Bialka Tatrzanska, ideální pro lyžaře, sjedete ze sjezdovky, sundáte lyže a šup do teplé vody. V té části Polska jsou termály jako korálky, jeden za druhým. Všude čisto, milí lidé a ochotný personál.
V našem seniorském klubu jsem líčila, jak to v termálech vypadá, ten pocit, když při -12°C plavete ve vodě 36°C, díváte se na zasněžené, sluncem ozářené Tatry, na vlasech se vám dělá jinovatka a muži mají namrzlé kníry. A ženy se zasnily a někdo řekl „co kdybychom si tam zajeli“. Není nás mnoho, tak mne napadlo podívat se na nabídku cestovek. CK Valaška nabízela zájezdy do polského Chocholowa, webové stránky moc hezké, pan dispečer mi nabídl autobus, když ho nenaplníme, zbytek míst nabídne svým klientům. Do posledního dne jsem šílela při představách, že se někdo odhlásí, bude nás málo, odhadnutá cena nebude stačit a já to budu muset doplatit ze svého…
Nenaplnili jsme ho sice celý, ale byl to zkušební výlet a naprosto všechny uchvátil. Takže teď už jezdíme dvakrát za rok, na konci zimy v únoru nebo začátkem března a 17. listopadu. Letos 17. listopadu nám Valaška rezervovala dokonce větší autobus s 57 místy, dva měsíce dopředu jsme měli obsazeno a když jsme ráno v 6 hodin vyrazili, vypadalo to u obecního úřadu, že odjíždí půl obce. Cesta od nás trvá 3 hodiny, s přestávkou 3,5 hodiny, ale vzhledem k tomu, že autobus je luxusní, pohodlný, pěkně vytopený (prý užívejte si teplíčka, doma tak nebude), krásný výhled a přesto, že pršelo a bylo ošklivo, kochali jsme se okolím a dívali jsme se na měnící se krajinu. Cesty v Polsku jsou dobré, také Poláci veškeré peníze z EU věnovali na dálnice a silnice, rozdíl je patrný, možná by se naši politici měli zeptat Poláků, kdo jim ty dálnice stavěl, že nedrncají jako u nás kolem Ostravy.
Chocholowské termály čerpají vodu z nejbohatšího zdroje v regionu o teplotě 82°C. Je tam 30 bazénů. Termální vody jsou bohaté na mnoho mikroživin, jak uvádí webovky, zaručují nával vitality a plnou regeneraci organismu. Je tam sedm malých bazénů s jakuzzi se slanou vodou, termální sudy se sirnou termální vodou 36°C, termální bazén s jodovanou solankou, která léčí arterosklerózu, cukrovku, revmatické potíže, astma, dnu, ulevuje nemocným kloubům...Najdete zde atrakce jako gejzíry, divokou vodu, plavání ve sportovním bazénu, lezeckou síť, pontonovou skluzavku, padací skluzavku. Jelo s námi 13 dětí a ujišťuji vás, že se žádné nenudilo.
My starší jsme obráželi a zkoušeli co se dalo, k odpočinku je zde i relaxační místnost, kterou jsem ovšem nikdy nenavštívila. Protože – je vám libo lahodný koktejl nebo drink s výhledem na Tatry, aniž byste opustili bazén až po okraj naplněný termální vodou? Jsou zde 2 venkovní bazény, nejoblíbenější je právě ten s vodním barem. Takže s pohárem Daiquiri, někteří s jiným drinkem, mlha nás halila, posléze začalo sněžit a došlo i na tu jinovatku ve vlasech. Akorát plešatí si trochu stěžovali a každou chvíli se potápěli. Vyhlíželi jsme Tatry, protože když jsme tu byli v březnu, svítilo sluníčko na zasněžené hory a my jsme se i opálili. Teď ne. Z mlhy se ozývala čeština, někdy polština, viděla jsem i ukrajinskou rodinu. Oběd jsme si dali v restauraci, vybírali jsme z široké nabídky, já jsem si dala vepřovou rolku plněnou žampióny a zeleninou, hranolky a k tomu salát z červené řepy. Dělají ho jinak, než u nás, ale byl velmi chutný. K tomu Pepsi colu, to vše v přepočtu za 217 Kč.
Odjížděli jsme téměř za tmy, řidič nám pustil film a začalo sněžit.
