Je čas kruté totality a družebních zájezdů. Jezdí se autobusem. Za tři stovky na tři dny! Fotbalisté z Podboří očekávají příjezd stejně postižených jedinců ze Staré Chodovské, okres Karlovy Vary. Domácí byli ve Staré Chodovské v loňském roce. Zájezdový autobus přijel naplněn hosty do posledního místečka. Namontovali se do oslav padesátin místního klubu a také tradičních Hodů, obdoby to českého Posvícení.
Taneční zábava se odehrává už odpoledne v letním areálu u kulturního domu. Hraje slovácká krojovaná kapela, přítomni jsou stárci a družičky. Hosté jsou spokojeni. Prostředí je příjemné, družba probíhá podle všech pravidel. Hlavní pořadatel Fanouš Rendl sedí mezi generalitou. Jeden spokojený Chodovák se zasnil:,, Já už to mám promyšlené. Za chvíli jdu do důchodu. Prodám byt v Sokolově a zakoupím si malý domek s ornamenty a modrým žůdrem na Moravě. Celý den pak budu sedět ve sklípku, popíjet vínko a kecat s bodrými sousedy. Akorát mi bude chybět naše pivo. To vaše je jen takové ,,pivínko!“ Fanouš se jen usmívá. Nechce zničit iluze hodného pána o moravském venkově. Nechce říct, že všude jsou dobří a zlí lidé, že se tam musí makat na vinohradě a lakomci jsou na Moravském Slovácku v převaze. Seriál Slovácko sa nesůdí je značně idealizovaný a patří do První republiky. Většina hostů má ale jedno veliké přání. Rádi by navštívili pravý moravský sklípek.
Hlavní pořadatel jim přání splnil. Hodová zábava pro hosty bude pokračovat v pravém moravském sklípku ve Vracově. Je to mimochodem rodiště herce Josefa Sommera.
Nejprve se ale hosté ubytují ve Veselí nad Moravou v hotelu Rozkvět. Vracov je odtud jen coby kamenem dohodil. Mezitím domácí fotbalisté zaplní sklep a počkají na Fanouše. Ten se dostaví s družebními hosty jejich autobusem.
Družební autobus zastavuje ve Veselí nad Moravou před hotelem. Venku se pustil silný liják. Frantík vbíhá do recepce:,,Tak nás tady máte, venku čeká autobus plný fotbalistů!“
Paní recepční hledí vyděšeně: "Ale pane, je zcela obsazeno! Těsně před vámi přijel jiný autobus. Měli objednávku řádně potvrzenou!“
"A co je tohle?“ mává Fanouš stejným potvrzením. "Máte v tom bordel, milá paní!“
A opravdu. Vedle sebe na stole leží dvě objednávky na stejný termín a obě řádně potvrzené.
Paní recepční se omlouvá, omluva ale je k ničemu. V dešti stojí venku autobus plný nocležníků ze Západních Čech.
Nastal nevídaný rumec. Recepční žhaví telefony. Jo to přesně taková situace, jako když Voskovec a Werich vyhánějí ve filmu Hej rup obyvatele vagónové kolonie před blížícím se parním válcem a křičí: "Všechno ven, tady povede silnice!“
Recepční nakonec sehnala ubytování na fotbalovém stadionu v Moravském Písku. Stačilo jen popojet pár kilometrů. Neuvěřitelná náhoda přivedla hosty do zařízených pokojů a povlečených postelí. Dokonce byl přítomen i správce budovy a doma byl i kompetentní činitel. Pikantní na tom všem bylo, že se to odehrálo za stálého deště a v sedm hodin večer!
Do svého vysněného sklípku dorazili hosté poněkud později.
Po ukončené akci navštěvuje hlavní pořadatel a zároveň pokladník Moravský Písek. Zaplatí ubytování a osobně poděkuje představenstvu firmy Kovověl za vytržení trnu z paty. Vyřízeno, zaplaceno. Na stole kouří šálek černé kávy. Na požádání dává sekretářka hostu několik prázdných obálek s logem Kovověl Moravský Písek.
Frantík má tento plán. Do lázní odjíždí přítelkyně ze zaměstnání, se kterou udržuje po léta nestandardní styky. Přítelkyně bude posílat milostnou korespondenci ve firemních obálkách. Nesmyslnost celého podniku vyjde časem najevo. Jednoho krásného dne vítá manžela ve dveřích pobavená žena. Mává bělostným dopisem a sděluje: "Fano, píše ti paní Kovodělová z Moravského Písku, pošta Mariánské lázně!“
Po čase navštěvuje Frantík recepci hotelu Rozkvět ve Veselí nad Moravou. Náhodou je přítomna paní z dramatického večera. Dají se do řeči: "Víte pane, bylo mi to tenkrát hned divné. Očekávali jsme zájezd fotbalistů. Z autobusu, který zastavil chvíli před vámi, vystoupili ale sami starší lidé. Skoro samí důchodci. Napadlo mne, jak tihle lidé mohou hrát fotbal? Dobrá polovina mužů měla šedivé vlasy a svižný krok sportovců museli tito fotbalisté podepírat berlemi!“
