Pondělí 9. ledna 2023. Docela obyčejný, všední den. Ne však pro mne a moji Britney. Moje malá, chlupatá kamarádka má totiž narozeniny. 9. ledna se dožívá patnácti let. Hezké výročí pro pejska. Britney se tohoto výročí nedožívá sice v úplné svěžesti, ale stále je moji věrnou průvodkyní životem. A doufám, že ještě nějaký čas bude. A chuť do života má stále velkou. Já jsem jí za to moc vděčný.
Dcera ji říká Brituš, já občas Britnýsku, ale ona slyší na vše, hlavně na šustot sáčku s bramborovými lupínky. To je najednou čilá jak ve svých nejlepších letech, div že mi neleze po kalhotách až na stůl. Moje malá!
Chuť k jídlu s přibývajícím věkem určitě neztrácí. Spíš bych řekl, že je tomu právě naopak. Kuchyně je její nejoblíbenější teritorium. Zejména když vařím. Musím dávat velký pozor, abych na ni nešlápl. Odehnat se nedá. Právě kvůli své velké chuti nosí už skoro dva roky při venčení košík. Když dříve venku něco špatného sežrala, skončili jsme, ve většině případů, na veterině. Trpělo jak její zdraví, tak i moje peněženka. To už je zaplaťpánbůh minulostí.
Horší je to s delšími vycházkami. Oba už na ně nemáme. Nechci naši artrózu příliš týrat a tak omezujeme venčení na okruh kolem domu, maximálně nad město na louku, kde ji mohu i pustit z vodítka.
Pejsek člověku, kterému se už věk nachýlil a žije sám, určitě zpříjemňuje život. To vidím i z četné diskuse, zde, na íčkovém chatu. Nejsem sám. Zanícených pejskařů a pejskařek je zde mnoho.
Pejsek, to je kamarád. A vůbec nezáleží na jeho rase, ani na velikosti. A když prohrábnu Britney tu její hustou srst a podrbu ji na hlavičce, tak z toho máme oba příjemný pocit. Její oči, ty řeknou vše.