Poté co jsme viděli davy turistů tísnících se ve frontě na bezpečnostní prohlídku u vstupu, zůstali jsme raději stát na Hradčanském náměstí, kde jsme zapálili svíčku u sochy TGM.
Měli jsme štěstí, protože vzápětí začala výměna strážní. Od té doby, co mají vojáci Hradní stráže krásné reprezentační uniformy od Theodora Pištěka, se na ně ráda dívám. A to už je přes třicet let. Jejich stejnokroje obsahují několik historických znaků – sdružený legionářský odznak, legionářské knoflíky, nárameníky s ornamenty lipových listů a typ hodnostního označení, které symbolizují sepětí Hradní stráže s legionáři 1. světové války.
V prvním období po vzniku republiky v roce 1918 Hradní stráž vlastně ještě neexistovala. Její výstavba byla dovršena v průběhu roku 1922 dokumentem „Organizace a funkce Hradní stráže, který podepsal prezident republiky. Nejprve střežila Pražský hrad Československá obec sokolská z Hradčan. Ta byla později vystřídána legionáři, kteří bojovali v Rusku, Francii a Itálii. Tehdy se jednalo pouze o tzv. čestnou stráž.
Archiv KPR – Čestná sokolská stráž na Hradě 1919
Tak tomu bylo i při pobytu prezidenta Masaryka na zámku Hluboš na přelomu let 1920 a 1921, kdy prezidentovu čestnou hlubošskou stráž tvořili příslušníci 5. pražského střeleckého pluku T. G. Masaryka. Tehdy legionáři prezidenta doprovázeli i na zábavu do hospody Na knížecí, kam se vypravil společně s dcerou Olgou při hlubošském posvícení. Byl tu pro něho připraven stůl a „tatíček“ vyzýval hosty „Přisedněte, bratři.“ A pak „…při pěkné sokolské hudbě zatančil pan president se slečnou Martou Šemberovou, jíž na památku daroval svoji fotografii s podpisem. Čistý zisk 817 Kč byl rozdělen s polovice pro Sokol a s polovice fondu pro vdovy a sirotky po legionářích.“ Pro všechny místní to byl velký zážitek. Ale Masaryk budil pozornost kamkoli přišel. Nejen svým úřadem, ale i lidskou osobností. Měl podivuhodný dar, že si dovedl porozumět s občany všech věků a stavů. Všechno ho zajímalo, na všechno se vyptával. Povídal si i s kluky na hlubošské návsi, jindy zašel do školy.
Časopis Český svět č.11/1920 - Prezident TGM uprostřed své čestné stráže na zámku Hluboš v roce 1920
Na Hluboši ale prezident také pracoval. Vybral si pracovnu hned vedle pokoje své ženy, aby jí mohl být stále na blízku. Tajemník dr. Kučera uvádí: „S něžností před cizími tajenou, chodíval president co chvíli od práce ke své churavé ženě, která si oblíbila pokojík se zimní zahradou vedle trochu zešeřelé, dubem vykládané jídelny. Zahlédl jsem jednou prezidenta, jak pohladil svou ženu po čele a podíval se na ni očima plnýma něhy. Bylo mi, jako bych se přistihl při čtení cizího dopisu. Chtěl jsem tiše odejít a počkat v prezidentově pracovně, ale staré parkety mě prozradily. Zůstal jsem stát s blokem a tužkou v ruce, hodně v rozpacích. „Už jdu, počkejte!“ A když jsme se vrátili do pracovny, dal mi ruku na rameno: „Tak bych rád, aby se mamě dobře vedlo, pořád. Jsem jí moc dlužen za válku. Ona a Eliska to za mne doma zle platily… Tož, co máme?“
Bývalá Masarykova pracovna na zámku Hluboš, foto Karel Valta a archiv Alena Velková
A práce nebylo málo. V této do té doby téměř neznámé vsi se najednou začali objevovat vysocí úředníci, politici, zahraniční diplomaté, mezi nimi i papežský nuncius. Prezidentův pobyt byl ale velkou událostí i pro celý kraj. Při oficiálních návštěvách převážně průmyslových center Příbramska se prezident choval vždy velmi bezprostředně a prezidentská kancelář tak měla se zajištěním jeho bezpečnosti plné ruce práce: „…v programu zájezdu pana presidenta republiky do Příbrami v září 1920 jest uvedeno pod bodem II. Březové Hory, že pan president má sfárati do nejhlubší šachty Annenské, v níž stále ještě se doluje. Vezměte prosím na vědomí, že s tohoto bodu programu rozhodně sejde a že pan president ani do této, ani do nějaké jiné šachty nesfárá. Zcela důvěrně upozorňuji, abyste zprávy o tom, že jsou tam velice hodní a spořádaní lidé, vzal na vědomí s náležitou reservou.“
Archiv KPR, TGM v Příbrami 1920
A další vzpomínka Dr. Kučery: „V těžké politické a sociální krisi toho podzimu zájezd z Hluboše do Březových Hor. Tisíce horníků tam čekaly na nádvoří na presidenta, doprovázeného předsedou vlády. „Heleď, Masaryk!“, zaslechl jsem cestou ke tribuně, na níž pokojně vyslechl úvodní projev dělnického předáka, vznícený ovzduším těch dnů. Pak vstal Masaryk, ne president, Masaryk profesor, poslanec, vůdce zahraničního odboje, kterému revoluce byla nejen národní, nýbrž také sociální, a vykládal bez přípravy, rozbíral jasně a přístupně příčiny naší a evropské krise, svůj postoj a naše řešení. Když odjížděl k šachtám, shromáždění burácelo pozdravy.“
Nově vzniklý stát se potýkal s řadou problémů. Například musel být vyřešen vztah k národnostním menšinám, k jiným státům, k Vatikánu. První svobodné poválečné volby v roce 1919 byly ve znamení vítězství sociálních demokratů. Vládnoucí stranu však postihla vládní krize. Uvnitř sociální demokracie vzniklo opoziční hnutí, které si představovalo vyřešení existujících ekonomických i politických problémů cestou bolševické revoluce. Muselo se tedy čelit akutní hrozbě bolševického puče. A právě hlubošský zámek se stal svědkem rozuzlení tohoto dramatu, takže i na Hluboši se nakonec dělala velká politika, což dokládá prezidentův vlastnoruční zápis z důležité porady.
Archiv KPR – prezidentův vlastnoruční zápis z porady, 1920
Dne 8. září 1920 se tu sešli zástupci českých a německých sociálních demokratů, aby s prezidentem jednali o problému německé menšiny. Pod Masarykovým vedením proběhla jednání s abdikujícím demokratickým premiérem Tusarem, ministrem Švehlou, předsedou nové úřednické vlády Černým a reprezentanty hlavních politických stran, která nakonec parlamentní cestou vyřešila vnitropolitickou a vládní krizi ČSR. V duchu nastoleného politického kurzu vystupoval T. G. Masaryk s manifestačními projevy rovněž na veřejnosti v jednotlivých místech příbramského regionu. Proti teorii bolševické revoluce předkládal konstruktivní plány hospodářských a sociálních přeměn a snažil se získat na svoji stranu většinu dělnictva, což se mu nakonec podařilo.
Dne 24. září 1920 pronesl Masaryk v Příbrami na Březových Horách k hornictvu známou řeč proti napodobování ruského vzoru, pro demokracii a parlamentní postup při reformách společnosti. Doslova tehdy pronesl: „…znám dobře bolševické Rusko, byl jsem tam dlouhou dobu a prodělal i revoluci. Konstatuji vám zde podle nejlepšího vědomí a svědomí, že ruský vzor se nám nehodí. Jestli si někdo myslí, že můžeme dělat to, co dělají v Rusku, je na velkém omylu. Socializace ano, ale postupně, a začít tam, kde jsou pro to podmínky. K tomu je třeba rozumu, práce a ne pěstí.“
A na to bychom nikdy neměli zapomínat.
Zdroje:
Archiv KPR
Karel Valta, Po stopách utrpení a slávy dělnictva na Příbramsku, 1936
Stanislav Polák, Tomáš Garrigue Masaryk, 1990
Ing. Mikuta, T.G.M. jak jsme ho viděli, 1948
Trnka Miloš: T. G. Masaryk a československé legie, 2005
Pamětní kniha obce Hluboš
Fotografie: archiv Alena Velková
časopis Český svět č.11, 1920
Karel Valta, Po stopách utrpení a slávy dělnictva na Příbramsku, 1936
