Tento příspěvek je volným pokračováním předcházejících příběhů o Martě a její rodině.
Těšila se na návrat domů. Musela si přiznat, že se jí stýskalo. I když byla u dcery v jednom kole a vůbec se tam nenudila. I když se vídala s Petrem denně během videohovorů. A občas mluvila i s ostatními z rodiny. Nebylo to stejné jako být s nimi, byla to jen taková náhražka normálního kontaktu. Něco jako melta místo kávy. Zaparkovala auto u domu a vystoupila. Překvapila ji tmavá okna v domě. Kde jsou všichni? Copak nejsou doma?
Celá rodina právě seděla v jídelně u večeře. A jeden za druhým vstávali od stolu, když se Marta objevila ve dveřích.
“Marti, vítám tě doma. Moc jsi mi chyběla.” zašeptal jí do ucha Petr, objal ji a nadechl se zhluboka její důvěrně známé vůně.
“Babi, babí, že už nikam nepojedeš?” objímala jí Sofie aspoň kolem pasu. I Daniel z jídelní dětské stoličky k ní natahoval ruce a vydával jakési zvuky.
“Marto, dáš si s námi lasagne? Neboj, já jsem je nedělala, připravovali je chlapi. Prý už potřebovali něco pořádného k jídlu. Jsou opravdu výborné. “ nabízela jí Lenka.
“Babičko, jsou fakt mňamózní. Takové umí jen děda.” přesvědčovala ji také Sofie a nenápadně ji strkala ke stolu. Přikývla, i když zatím neměla moc hlad. A rychle si odskočila do koupelny. Po cestě se musí aspoň trochu opláchnout.
Po jídle zůstali ještě dlouho sedět v jídelně. Sofie se tulila k babičce, Daník byl nezvykle klidný a tichý. Petr otevřel láhev vína, dospělí ho s chutí popíjeli a povídali si. Bylo o čem. Všechny zajímalo, jak Lada s dětmi žije. A docela si oddechli, když jim Marta potvrdila, že nová hospodyně na Vysočině vypadá dost nadějně. Pokud se jí práce bude líbit a vydrží tam, nebude se muset Lada s dětmi stěhovat jinam a prodávat dům. Marta jim řekla i o mladé rodině Kasíkových, s kterou se střidají pŕi dopravě dětí do a ze školy. Nová situace měla také svou pozitivní stránku, Lada byla okolnostmi donucena vykouknout ze své ulity a začít komunikovat s lidmi, kteří žijí nedaleko ní.
Marta věděla, že jakmile se zvedne od stolu, ostatní se také rozejdou. Bojovala sama se sebou, se svou únavou. Nechtěla to vzácné kouzlo rodinného porozumnění narušit. Nakonec využila chvíle, kdy Daniel začal v ložnici plakat a Lenka k němu odběhla. Vstala a chtěla uklízet nádobí ze stolu, ale Petr s Martinem se toho iniciativně chopili. Fajn. Vyšla tedy po schodech do podkroví, odložila kabelku a mobil a nejdříve zamířila do koupelny. Sprchovala se dlouho. Jemný sprchový olej a příjemně teplá voda dělaly dobře jejímu tělu i duši. Vklouzla do pyžama a stejně rychle chtěla vklouznout i do postele. Nečekala, že Petr už bude v ložnici. V posteli napůl seděl a něco četl na tabletu. Naklonila se k němu ze své strany postele, letmo ho políbila na tvář a potichu řekla: “Dobrou noc miláčku. Klidně si můžeš číst, víš, že mi světlo mi nevadí. Když jsem ospalá, usnu i tak.”
“Ale já si nechci číst, čekám na tebe s úplně jinými úmysly.” odpověděl Petr lišácky, odložil tablet, obrátil se ke své ženě a přisunul se blíž k ní. Marta během několika vteřin přehodnotila svou ospalost. Fyzická blízkost zafungovala. Únava kamsi zmizela, převážily zcela jiné pocity. S nečekanou chutí si užila sex se svým mužem.
Noc jí připadala nezvykle krátká, ale ve skutečnosti musela spát dlouho. Venku už svítalo, a to v této roční době to znamenalo, že bude po sedmé hodině. Vnímala, že Petr pravidelně oddechuje. Ona však už byla úplně vzhůru, perfektně odpočatá a plná energie. Někde hluboko v sobě vnímala dozvuky včerejší noci. Opatrně se zkusila přitulit ke svému muži. Lehce se ho dotýkala na zádech, pohladila ho po ruce. Téměř neznatelně se pohnul. Její ruka sjela výrazně níž. To už Petr nedokázal předstírat, že spí. Měl rád, když ho Marta svými doteky provokovala a vzrušovala. Tím spíš, že byla vynalézavá a vždycky ho něčím překvapila. Šel jí naproti. V takovýchto situacích se se rád poddával jejímu tempu i choutkám. Ale ubíhající dny každodenního života mívají i jinou, méně příjemnou náplň. Začínal pracovní týden, a tak po společné snídani oba vyrazili do práce.
Nejdříve si Marta prošla celou firmu a pozdravila se se všemi zaměstanci, které ještě v tuto dobu v areálu firmy zastihla. S každým se snažila prohodit alespoň pár slov. Vnímala, že ji rádi vidí. Zapamatovala si i pár drobností, kterým bude muset dodatečně věnovat pozornost. Na závěr se sešla s Eliškou, která ji ve firmě po celou dobu nepřítomnosti zastupovala. Ve videohovorech už spolu průběžně probíraly, co bylo třeba. Teď jen společně prošly a doladily pár drobností, které zůstaly k dořešení až po jejím návratu. Marta letmo zkontrolovala i dokumenty, které jí Eliška připravila na zítřejší kontrolu z oblastního inspektorátu práce. Vše se jí zdálo v pořádku. S Eliškou byla spokojená, při práci přemýšlí a je na ní spolehnutí. A také si u zaměstnaců postupně získává přirozený respekt. Marta jí slíbila i finanční odměnu. Ale to nebylo všechno.
Na závěr Eliška přišla s návrhem, aby Marta zvážila, zda nezřídit v prostorách firmy dětskou skupinu. Ukázalo se, že to s Markem už podrobněji promýšleli. Mělo by to pomoci k řešení jednoho prakticky trvalého problému firmy - nedostatku vhodných pracovníků. Jako úklidová firma zaměstnávali spíš mladší ženy, které často potřebovaly zajistit péči o své předškolní děti. Marta o problematice dětských skupin nevěděla prakticky nic, ale Eliška měla celou problematiku už nastudovanou. Vhodné prostory by se našly v přízemí správní budovy, a co je nejdůležitější, jedna z žen, která pro firmu začala pracovat teprve nedávno má pro tuto práci i potřebnou kvalifikaci. Na první pohled se Martě zdálo, že to je perfektní nápad. Ale potřebovala více času, aby to celé nějak vstřebala a rozmyslela. Dohodly se, že tento námět podrobněji rozeberou, až budou mít za sebou tu nepříjemnou kontrolu.
Kontrola dopadla podle očekávání dobře. V závěrečném protokolu byla jen jedna drobná výtka. Ve správní budově nebyl označený únikový východ. Marta se během kontroly snažila nenápadnými dotazy zjistit, zda k ní došlo na udání, ale nedostala žádnou odpověď. Až při předávání závěrečného protokolu jí bylo naznačeno, že tomu tak skutečně bylo. Předpokládala to. Dnešním dnem vymazala bývalou spolužačku Jindrišku definitivně z okruhu svých myšlenek.
Odpoledne stihla probrat s Petrem nový Eliščin nápad na vytvoření dětské skupiny. Zběžně si přečetli i zákon, který celou problematiku upravuje. Bylo zřejmé, že by mohli bez problémů dostát podmínkám v zákoně uvedeným. Znamenalo by to sice nějaký zatím finančně neodhadnutelný přínos pro jejich firmu, ale zároveň i významné rozšíření okruhu jejich podnikání. A oba v podstatně současně napadlo, zda na to ve svém pŕeddůchodovém věku mají. Energii, chuť a hlavně peníze. Po dlouhých úvahách dospěli k tomu, že by byli ochotni tuto myšlenku podpořit finančně a nabídnout k dispozici volné prostory ve firmě. Ale pokud by dětská skupina měla vzniknout, musela by fungovat jako samostatná ekonomická jednotka. Marta se tento závěr zamlouval a slíbila, že ho při nejbližší příležitosti probere s Eliškou.
Pozdě večer měla Marta neplánovaný videohovor s dcerou. Když skončil, nevěděla, zda se má smát nebo plakat. Lada volala, protože byla hrozně rozhořčená chováním své nové hospodyně. Po stránce pracovní všechno klapalo, ale Lada pojala silné podezření, že si Jiřina umínila, že ji prostě provdá za svého dosud svobodného syna. Snaží se sice být nenápadná, ale dělá prý všechno proto, aby se jakoby náhodně setkávali. Ladu prý navnadila jedním volným večerem týdně, a když si všimla, že si do tašky dává plavky a osušku, musela přesvědčit i svého syna a nějak ho domanévrovat do bazénu. Potkali se tam a byl to strašný trapas. Určitě si všiml, jak je v plavkách tlustá, vyptával se, jak se rozhodla s prodejem domu a snažil se ji zase vylákat na večeři. Slíbila, že na něj počká před bazénem, ale nepočkala. Rychle odjela autem domů. Nemá prý zapotřebí, aby jí někdo sháněl chlapa. Navíc takového, kterému z malých dětí naskakuje kopřivka. A Jiřina se prý doma tvářila jako nevinňátko.
Marta se po celou dobu videohovoru kousala do rtů. Znala Ladu dobře. Věděla, že když je tahkle rozhorlená, bude lepší nereagovat a počkat, až Lada vychladne a srovná si to sama v hlavě. Kdyby to byla malá holka, dala by jí prostě na zadek za to, že takhle hloupě vyvádí. Ale jako dospělá si na to musí přijít prostě sama.
