Konec zimy a příchod jara byl pro naše předky, jejichž život byl více spjat s přírodou než život náš, velice významná doba. Znamenal nejen čas odpočinku a veselí, ale i příprav na začínající hospodářský rok. Toto období bylo plné magických rituálů, pocházejících již z předkřesťanských dob. Magické úkony a víra v nadpřirozené síly často přecházely do lidových obřadů a zvyků. Pojilo se s nimi přesvědčení, že díky nim je možné pozitivně ovlivnit zdraví a úrodu a ochránit hospodářství.
Masopust je období mezi Vánocemi a čtyřicetidenní postní dobou, po níž následují Velikonoce. Zatímco počátek masopustu má pevné datum a nastává po svátku Tří králů, jeho konec na Popeleční středu se odvíjí od data Velikonoc. Je to čas veselí a hodování, pořádání zabijaček, svateb a tancovaček. Poslední čtvrtek před koncem masopustu se nazývá Tučný. V ten den měli lidé jíst a pít co nejvíce, aby byli po celý rok při síle. Chystalo se typické masopustní pečivo – koblihy, šišky či boží milosti. Zabijačkami na Tučný čtvrtek vrcholily přípravy na poslední a nejdůležitější tři dny masopustu. O konci daného období svědčí některé z jeho názvů: ostatky, vostatky, končiny, fašank, šibřinky, voračky, masopust nebo obecně karneval. V tyto dny platily i zákazy pracovních činností. V neděli byl zpravidla slavnostní, bohatý oběd, po němž se lidé chystali k muzice. Protože se často nevešli do hostince, tancovalo se i na návsi. Vrcholem oslav bylo masopustní veselí s průvodem maškar, doprovázeným muzikou. Na vesnicích obcházely masky dům od domu. Čekalo je pohoštění pochoutkami ze zabijačky, koblihami, kořalkou a pivem.
Názvy a podoby masek se lišily podle místních tradic. Jejich funkce však byla všude stejná – pomocí různých rituálů zajistit bohatou úrodu a plodnost i pobavit. Za maškary se původně převlékali pouze muži, kteří tak zastávali i ženské role. Vůdčí postavou masopustní obchůzky je laufr, který jde se svou ženuškou; doprovázejí ho strakatí (strakáči). Dalšími typickými maskami jsou kominík, ras, slaměný (slamák), kobyla (klibna, šiml), žid (kramář), čtyři Turci, bába s nůší, medvěd s medvědářem a Bakchus. Tradiční jsou také čerti, cikánka, smrtka, myslivec, nevěsta a ženich.
Postní doba začíná Popeleční středou a vrcholí Pašijovým týdnem. Půst v křesťanském pojetí neznamená jen odříkání si masa, alkoholu a světských radovánek, ale tak konání dobrých skutků a obdarovávání potřebných. Popeleční středa (Škaredá středa, Černá středa) připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Spolu s Velkým pátkem se považuje za dny přísného půstu, kdy je dovoleno jíst jedno hlavní jídlo a dvě malá.
Pašijový týden (Svatý týden, Velký týden) začíná Květnou nedělí. Věřící se během něj připravují na oslavy největšího církevního svátku v roce, Velikonoc. Týden je pojmenován podle pašijí, které vyprávějí o utrpení a smrti Ježíše Krista. Nejdůležitější dny tohoto týdne jsou Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. V tyto dny byl Ježíš umučen, pohřben a vzkříšen.
Modré pondělí a Šedivé úterý byly obyčejné všední dny. Na Modré pondělí měly hospodyně začít s velkým úklidem. Dětem a studentům začínaly velikonoční prázdniny – vakace. Na Šedivé úterý se měly vymést z domu všechny pavučiny.
Na Škaredou (Sazometnou) středu se vymetaly komíny, uklízel dvůr a hospodářské prostory. Název Škaredá připomíná den, kdy Jidáš Iškariotský zradil Ježíše, na něhož se celý den mračil, škaredil. V tento den také většinou končily zimní přástky.
Na Zelený čtvrtek si křesťanská církev připomíná poslední večeři Ježíše Krista. Podle pověsti po odeznění modlitby Sláva na výsostech Bohu zvony umlkají a odlétají do Říma pro požehnání Svatého otce za službu. Existovala pověra, že na Zelený čtvrtek má člověk cinkat penězi, aby se ho držely. Také má sníst něco zeleného, aby byl po celý rok zdravý.
Na Velký pátek si lidé připomínají ukřižování Ježíše Krista. Je to den smutku, rozjímání a modliteb. Nekoná se žádná mše a věřící se scházejí v kostele ke čtení pašijí. V lidové víře je Velký pátek dnem magickým. Podle pověr se v tento den otevírala země a vydávala ukryté poklady.
Bílá sobota má název podle kněžských rouch a připomíná den, kdy Ježíš Kristus ležel v hrobě. V tento den se vrací zvony z Říma.
Boží hod velikonoční nastává po Velké noci – vzkříšení Ježíše Krista. V kostele se konala mše, na níž si lidé nechávali posvětit z domova přinesené jídlo – mazanec, beránka, vejce, chléb či víno. Svěcené jídlo pak rodina společně snědla.
Velikonoční nebo také Červené pondělí již není církevním svátkem. Je však pravděpodobně nejoblíbenější díky pomlázce – tak se nazývá lidový zvyk i prut nebo spletené proutí, jímž muži šlehají ženy. Pomlázka (mrskačka, tatar, pamihoda, žíla …) je většinou upletena z proutků vrby, která jako jeden z prvních stromů čerpá na jaře mízu a sílu ze země. Součástí pomlázky je barvení vajíček a koleda. Nejoblíbenější barvou velikonočních vajec byla červená – barva života a lásky.
Stejně jako na jiných podobných výstavách, které nás vracejí do časů našich předků, jsem i na této na hodinu zapomněla na svět venku i své starosti. A příjemný pocit a pohoda ve mně přetrvaly až do večera. Potěší mě, pokud se vám výstava také bude líbit.
Zdroj: informační panely výstavy
