Jasná jak den
a potom zase tmavá,
zmatený sen,
co v mysli přetrvává,
zúžený dech
a bolest, jež se brání,
klid v čtyřech zdech
i závrať bez pozvání.
Tma ztrácí moc
a rána jsou tak bílá,
když dlouhá noc
se láskou unavila,
dál má tvůj hlas
a s ptáky nebem pluje,
jen chtivý čas
nám z touhy ukrajuje.
