Nastala doba různých petic a podpisových akcí. Lidé podepisují nečtené a pak se vymlouvají. Výpravčí Ludvík Kuneš má ještě v živé paměti různé masové podpisové akce. Jednou podepisoval jakousi výzvu ve které všechen náš lid podporoval spravedlivý boj lidu Zimbabwe.
Také v roce 1977 podepsali naši významní umělci ,,nechtěně“ antichartu, kterou jim k podpisu předložili úskoční komunisté. O několik let předtím podepsali o generaci starší jiní umělci podobnou listinu při shromáždění na podporu spolupráce s Říší, taktéž v hledišti Národního divadla.
Po Vítězném listopadu se s různými podpisovými stolky roztrhl pytel. Vynořili se Moravisté. U jednoho stolku se podepisovala petice za samostatnou Moravu. Nad stolkem vlála jakási nedefinovatelná vlajka. A tu jeden pán prohlásil: "Samostatná Morava je málo, já žádám samostatné Židlochovice!“
Staří zaměstnanci jistě pamatují takzvanou Knihu normálií. Každý měsíc byly do desek uloženy různé oběžníky, rozkazy a informace všeho druhu. Podpisový arch byl opatřen jmenovitým seznamem. Každý jej podepsal, ale nikdo obsah nečetl. Náčelník jednou pravil: "Já tam někdy napíšu, že se vzdáváte části výplaty na podporu spravedlivého boje lidu Bangladéše a vy to klidně podepíšete!“ Čas od času bylo nutno chybějící podpisy doplnit. Náměstek, nebo jiný pověřený orgán, se doplňováním pravých podpisů nezdržoval. Prostě je fingoval. Výpravčí Kuneš se už ani sám nemohl normálně podepsat, protože po tolika fingovaných podpisech by mu jeho vlastní podpis nikdo neuvěřil!
Ludvík Kuneš je osoba nestatečná. Má ale několik vlastností, které by se daly využít jako vzor. Nekouří. Nečiní tak pro silnou vůli, ale protože mu cigarety nikdy nechutnaly. Nepije, jelikož mu pivo nechutná a po víně jej pálí žáha. V místní restauraci platí za lakomce. Za večer vypije dvě piva a zelenou limonádu. Hustě pomalovaným účtenkám kamarádů nemůže konkurovat. Ucucávat brčkem celý večer kofolu si netroufá. Napodobil by tak milionáře Voháňku, který chodil pouze v modrácích a brčkem provokoval místní nemajetné opilce.
Posledním trumfem nestatečného jedince je ten prostý fakt, že nebyl nikdy ve straně. Vypadá to jako hrdinský čin do té doby, nežli sám prozradí, že jej do strany nikdo nelákal! Prostě o něj z nějakého důvodu nestáli. Nemůže se chlubit komunistickým útlakem jako opilec Vondrák. Ten prohlašuje že byl jako kantor vyhozen ze školy pro svůj postoj k normalizaci. Že to bylo za alkohol takticky nezdůrazňuje. Teď bojuje ze všech sil o uznání účastníka Třetího odboje!
A přece se nestatečný železničář odhodlal k odporu. Těsně před Vítězným listopadem začal předseda místní organizace KSČ obcházet všechny zaměstnance s podpisový archem. Přišel za výpravčím Kunešem.Pravil:,,Tady Ludvo podepiš, že nesouhlasíš s pamfletem Několik vět!“Ludvík ze sebe udělal hloupého. Odvětil: "A co mám podepsat, vždyť je to jenom prázdný papír. Napřed mi ukaž ten pamflet, já si to přečtu a pak se uvidí!“
Papír nepodepsal. Sami komunisté usoudili, že je to nesmysl a na podpisové akci dále netrvali. Mnohý zaměstnanec se tak stal rázem hrdinou. Národ po dlouhém čase opět pozvedl hlavu a vstal jako bájný pták Fénix z popela. Nebylo už třeba podepisovat nečtené.Mělo to vše jednu malou závadu.
To se to bojovalo, když už kobyla kopala jen v leže na zemi. Před dvaceti léty by jistě každý podepsal rád a velice rychle!
