Petr a Kateřina se rozvedli po téměř třicetiletém soužití. V klidu, v míru, v dohodě o rozdělení majetku. Aspoň tak to tvrdili kamarádům. Jenže pak jeden z jejich přátel slavil narozeniny.
„Pozval jsem Petra i Kateřinu. Jenže oni se jeden k druhému chovali divně, měli ironické poznámky, zkazili celou atmosféru. Všimli si toho i ostatní pozvaní. Zvát společně rozvedený pár nebyl dobrý nápad. Jenže já je měl rád oba, nechtěl jsem o ně přijít jen proto, že oni dva spolu nechtěli být,“ tvrdí.
A takto vše proběhlo z pohledu Kateřiny: „Kamarád mi řekl, že nás zve oba. Neviděla jsem v tom, problém, měli se sejít společní přátelé nás obou. Ale pak mi došlo, že rozpory, které jsme s Petrem měli, přetrvávají, i když už spolu nejsme. Bylo vidět, že mu má blízkost vadí, já se taky nedokázala bavit uvolněně. Něco řekl, já si to vztáhla na sebe a opačně. Zdálo se mi, že se do mě tak trochu naváží, shazuje mě. A známí pak říkali, že vlastně nevědí, jak se k nám chovat, když jsme pohromadě, že prý jsme byli dost nesnesitelní.“
Podobné situace řeší mnoho rozvedených párů. Velmi často přijdou o kamarády, protože ti byli jejich společní a po rozvodu nevědí, na čí stranu se postavit. Každopádně rozvod znamená, že se nám počet přátel a kamarádů sníží.
Pětapadesátiletá Helena se nedávno rozvedla a takto líčí letošní léto: „Hodně našich známých dělalo s bývalým manželem ve stejné firmě. Zřejmě k němu měli blíž než ke mně nebo dali na to, co jim o našem rozchodu řekl. Výsledek je, že dříve se u mě na chatě střídala jedna návštěva za druhou, letos ještě nepřijel nikdo. Ptala jsem se kamarádky, jestli nechtějí s mužem přijet a ona řekla, že muž nechce, že by to vůči mému bývalému bylo nevhodné. Oni jsou totiž kamarádi. Tak jsem jí řekla, ať přijede sama. Odpověděla, že to by se naštval její muž, že říkal, že je na straně mého bývalého. Složité, co? Taky jsem netušila, že po rozvodu člověk přijde o kamarády. No tak zřejmě se o opravdové kamarády nejednalo.“
Potíž je v tom, že společní přátelé se takzvaně vždy přikloní na jednu stranu. Někdo tvrdí, že vinu za rozvod jednoznačně nese Pepa, druhý, že Mařenka a ačkoli vůbec netuší, co mezi nimi ve skutečnosti bylo, přestane se stýkat buď s Pepou nebo s Mařenkou. A i když se chtějí vídat s oběma a nadále udržovat čilé společenské vztahy, dochází k prekérním situacím, kdy takzvaně řeknou něco co neměli.
„Stává se, že lidé dávají otázky s příznakem – zajímám se o tebe - aby pak vše vyzvonili druhé straně. Společné propojky jsou vždy trochu nebezpečné. Vyzvídat by neměli ani přátelé od vás ani vy od nich. Tak se nakonec přátelé v podobě neustálých vzpomínek a hovorů o tom druhé mohou stát zdrojem další bolesti,“ uvedl odborník na mezilidské vztahy Aleš Kalina.
A přesně tuto situaci popisuje jednašedesátiletý Tomáš: „Já jsem se rozvádět nechtěl, žena si našla známost, tvrdila, že náš vztah zevšedněl, že nechce stále sedět doma, že se ze mě stal nudný dědek. Rozvedli jsme se, ale já jí měl a stále mám rád. Občas jdu na pivo a na kulečník s našimi společnými přáteli. A ženské mi tam o bývalé manželce pořád něco vyprávějí. Kde byla na dovolené, co psala na Facebooku a tak. Mě to moc dobře nedělá. Uvědomuju si pak, že mi trochu schází. Taky mi nedávno kamarádka říkala, že se bývalá žena na mě často ptá. No tak to jsem vůbec nevěděl co na to říct. Proč mi to říká?“
Udržet si po rozvodu vztah založený na slušnosti a respektu je náročný úkol a komu se podaří splnit, zaslouží obdiv. Čím je manželství delší a rozvod přijde ve vyšším věku, je to snadnější. Většinou už ochladly vášně a rozvod je pragmatickou dohodou obou stran. Ovšem právě vypořádání se se vztahem ke společným přátelům je pak úkol další, stejně těžký a těžší ho mají ti, kteří spolu žili dlouho. Za tu dobu totiž získali společné kamarády.
Podle údajů Českého statistického úřadu nyní k většině rozvodů nedochází krátce po svatbě, ale je tomu nyní naopak. Typické se staly pro střední věk a výjimkou přestaly být mezi seniory. To znamená, že se rozvádějí lidé, kteří byli zvyklí na určitý styl života, k němuž se váže i to, že měli společné přátele. Takže se jedná o problém, s nímž sice málokdo počítá, ale většina těch, kteří se rozvedou, se s ním setká. A jsou pak dost zaskočeni, když prožijí například toto.
„Jezdili jsme na stejné místo do Chorvatska, do velkého domu našeho kamaráda, vždy se nás tam sešlo až pět párů,“ vypráví šedesátiletá Kamila. „Když jsme se s manželem rozvedli, známí mě už neoslovili, nevolali, neorganizovali nic. Došlo mi, že o samotě nejsem žádaná kamarádka, že jsme se tam scházely jen páry. Pak mi kamarádka řekla, že to pro ně byla složitá situace, že nevěděli, zda pozvat mě nebo mého bývalého, tak raději nevolali nikomu. No a bývalý se prý ozval sám, že by přijel s novou partnerkou. Vymluvili se, že už není volný pokoj, to jim prý zase přišlo hloupé vůči mě. Takže já přišla nejen o manžela, ale o tradiční dva týdny na místě, které jsem měla moc ráda. Přiznávám, že to mě rozhodně štve,“ popsala Kamila jeden z jevů, se kterým by člověk po rozvodu měl počítat.
