Zapomětliví jsme asi trochu všichni. Mozek prostě něco nevyhodnotí jako nezbytně nutné k zapamatování a co já s tím nadělám? A to si myslím, že se snažím. Čtu, luštím křížovky i sudoku, přemýšlím o všem co se děje a snažím se o pozitivní náhled na vše, co mě potká.
Při čtení článku o zapomětlivosti na íčku jsem se zasmála, ale taky jsem si uvědomila to, jak zapomětlivá jsem já. A nejenom s tím zhasínáním světel u auta... Jsou to i jiné věci, to jsem třeba jednou přijela z práce domů, došla jsem pod ořech sesbírat to co přes den napadlo a taky jsem rovnou vzala pár bedel. Bedly jsem obalila a usmažila dědečkovi, udělala k nim domácí tatarku, potom jsem ze zbylých vařených brambor udělala bramborové placky, umyla jsem tu spoustu nádobí, co jsem si napatlala, všechno uklidila, no a prostě za celé odpoledne jsem si ani nevšimla, že nemám telefon! Až najednou ho chci vzít do ruky a vůbec jsem nevěděla, kde by mohl být. Hledala jsem a s dědečkovým telefonem jsem se prozváněla po baráku, ale nikde se mi neozýval. Úplně jsem propadla panice a s čelovkou, protože už byla tma jako v pytli jsem utíkala přes louku pod ořech, ale ani tam telefon nebyl. Šla jsem zpátky úplně v šoku, docela hystericky jsem se třásla, dokonce jsem i pobrekávala a vůbec jsem nechápala, jak a kde mám hledat...
Nakonec mě osvítilo a vzpomněla jsem si, že když jsem odjížděla z práce, ukazoval mi telefon, že si stahuje nějakou aktualizaci a já ho položila na sedadlo spolujezdce. Tak jsem tam došla a on tam skutečně byl! To jsem si tenkrát opravdu oddechla, ztratit telefon bych teda nechtěla. Vždyť už jsem skoro jako ty děti, u kterých to všichni odsuzujeme, ale musím si úplně sebekriticky přiznat, že je to můj nejlepší kamarád a pomocník, co bych si bez něj počala... Vždyť já ani nemám foťák a všechny fotky pořizuju mobilem, i ty články do íčka píšu na něm!!! A notebook tiše leží na stolku a mě ani nenapadne ho otevřít. Proč taky, když mám kámoše v kapse? Když ho teda někde zase nepoložím...