Většinu dělám já, ale existuje jedno, které má na starosti dcera, a to jsou tzv. vosí hnízda, chcete-li úly. Domluvily jsme se, že jí to připravím a vezme si to až přijede na oběd. Jenže jsem to dopoledne nestihla, mám jen dvě ruce a oběd je přednější. Bylo domluveno, že jí to odpoledne odveze manžel.
Ještě v pondělí bylo všude kolem nás bílo, stačil noční déšť a kdeže ty letošní sněhy jsou. Od soboty jsem nevystrčila nos z domu, o cukroví se mi pomalu už i zdá. A tak jsem se rozhodla, že cukroví nemá nožičky, tak mi nikam neuteče. Venku bylo docela hezky, naložili jsme pejska, vše potřebné pro vosí úly a hurá za dcerou do práce. Vzala jsem si s sebou pro jistotu foťák, že zkusím něco vyfotit. To už mi taky chybělo, a protože počasí bylo pro focení jako stvořené, fotila jsem vše, co se dalo. Měla jsem vyhlédnuté jedno místo, odkud jsou dobře vidět kopce. Nejdřív jsem fotila kolem dceřina pracoviště a pak jsem navrhla, že se zastavíme tam, odkud jsou dobře vidět ty kopce. Sice se už počasí trochu změnilo, ale fotit se dalo. Můj hodný a poslušný manžel mi zastavil hned naproti přes silnici, běhala jsem po louce a fotila o sto šest.
Zvu vás na malou fotoprocházku po Severní terase, je to část města Ústí n/L, kde se nachází i Krajská nemocnice a možná to tam někteří budete znát. Přeji krásné prožití Vánoc a do roku 2024 štěstí a zdraví.
